Black wings✔️

-26-

Noemi Anderson

Špatně. Vše bylo špatně. Proč jsem včera nedokázala říct, ať vypadne. Proč jsem mu neřekla, co si o něm myslím. Moje pusa jela prostě svoje. Taky to tak dopadlo. Když jsem se vzbudila, tak jsem ležela na něčem měkkém, voňavém a příjemném. Ta vůně mě jednou zabije. Zvedla jsem hlavu, abych viděla spícího Alexe, který mě objímal jako nějakého plyšáka.
Chtěla jsem být zlá, chtěla jsem ho seřvat a vyhodit, no nevyšlo mi to, hystericky jsem se rozbrečela a nechala si ho u sebe. Sakra, já na něj neumím být naštvaná nebo co. Chci, ale neumím to. Na jiné lidi bych byla nepříjemná ještě další týden, ale na něj to nejde. Jako by mě něčím oblbnul. Možná tím jeho andělským obličejem, možná to bylo tou vůní, nebo dokonce toho opravdu omluvného tónu, co ze sebe vydal. Musela jsem se ale zvednout, tak jsem se opatrně chtěla vymanit z jeho sevření, ale on ho ještě více zpevnil.
Neměla bych tohle dělat, sakra, já na něj opravdu chtěla být hnusná.
Opět jsem se na něj podívala, ale tím mu mé srdce vše odpustilo. Sakra.
Co si nalhávám, vždyť já bych to nedokázala.
Všimla jsem si ale hodin, které ukazovaly 6:57 já už musela vstávat, opravdu. Rukama jsem se zapřela o jeho hruď a snažila se opustit jeho a postel, on ale nesouhlasně zavrčel. Zamračila jsem se.
,,Pusť mě." Sykla jsem. Otevřel oči a pustil mě. ,,Promiň." Omluvil se, když jsem zalezla do koupelny. Stačilo mi se podívat do zrcadla, abych zjistila, že vypadám příšerně. Včera jsem se nestačila odlíčit, tak to tak i dopadlo. Rychle jsem si to začala smývat z obličeje, musela jsem se rychle upravit. Vlasy jsem si rozčesala a sepla do copu. Řasenku jsem dneska srala, protože si myslím, že jsem nevybrečela vše. Já čekám, kdy vybouchnu znovu.
Ještě jednou jsem si opláchla obličej a pak vyšla z koupelny. Alex seděl se zamyšleným výrazem na parapetu. ,,Už běž." Řekla jsem a radši se otočila ke skříni. Nechtěla jsem se už na něj dívat, protože bych se dokázala rozbrečel i teď. Ucítila jsem jeho dech na mém krku, snažila jsem se to nevnímat. ,,Odpustíš mi?" Zeptal se mě a prsty přejel přes mou ruku. Kývla jsem hlavou. Dal mi pusu do vlasů a zmizel. Když jsem se otočila, tak už tam nebyl. Povzdechla jsem si a promnula si tvář.
Vždyť už to, že jsem ho tu nechala bylo jasné, že se na něj nedokážu zlobit dlouho. Já jen teď byla možná zklamaná, že něco takového udělal, zklamaná ze sebe, protože jsem na něj nedokázala být naštvaná. Sakra, já opravdu moc chtěla. Ale nešlo mi to.
Musela jsem se rychle obléct, protože jsem musela do školy, ještě jsem ale nebyla ani po snídani.
Rychle jsem si oblékla šedé jeany, bílé tričko s košilí. Vzala jsem si batoh, mobil a šla dolů do kuchyně, kde nikdo nebyl, jen lísteček od táty.

Holčičko, je to vážnější, s Isabel musíme něco vyřešit, takže nevím, kdy přijedu, zatím se zkus zdržovat s Ritou, dvojčaty a Jacobem, aby tě když tak ochránili.
Mám tě rád, táta.

Budu tady, nepůjdu k nim, nemůžu, když je tam Alex.
Cože Noemi?! Jen kvůli němu?!
Ty jsi blbá! Vždyť jsi ho tu měla přes noc!
Tak proč by jsi nevydržela pár dní s ním pod střechou? Protože tě zklamal, protože se ti za celých šest dní neozval, protože si myslel, že když se ukáže, vše mu odpustíš?
Bože.
Vydala jsem se k lednici, ze které jsem si vytáhla jogurt a pustila se do něj. Během toho mi přišla na mobil zpráva od Angee.

Angee: holka Alex už je tady, zpátky z té dovolené, na které byl, víš o tom?

Zamračila jsem se na tu zprávu. Z jaké dovolené?

Já: kdo ti to řekl?

Angee: včera nám řekl, že byl na dovolené, no a teď jsem u nich a sedí naproti mě a dívá se do blba

Já: aha

Angee: dneska, kavárna, v pět....jsi totiž divná