Black wings✔️

-24-

Noemi Anderson

Čtvrtý den, že se neukázal čtyři blbé dny. Jsem z toho na nervy, Isabela taky, tedy vlastně všichni. Jenže nikdo s tím nic nedělá a já nevím, co dělat. Škola mě nebaví, stejně nedělám nic jiného než přemýšlím, kde by Alex mohl být. Duchem jsem nepřítomná, jak říká Angee a Matt. Snaží se mě nějak zapojit, ale ani nákupy, ani kavárna mi nespravily náladu. Táta včera vybouchl a řekl mi, že se nemám o něj takhle starat, ale vždyť já chci mít Alexe u sebe, chci mít zpátky svůj polštář, mojeho kamaráda, kluka, kterého asi miluji. Chybí mi ty jeho starosti, chybí mi jeho štvání, chybí mi jeho úsměv. Každý den jsem po škole šla za Isabel, dneska i s tátou. No oni se znají. Sakra, nechápu jak, ale znají se. Nemohla jsem uvěřit, kolik si toho dokázali říct, zatímco já byla v tělocvičně a snažila se trénovat, nebo jsem šla do Alexova pokoje, doufajíc, že tam bude, ale nebyl, ani jednou. Nezvedal mi mobil, neodepisoval mi a já chápala, jaký měl tehdy strach, když jsem se na ten JEDEN den vytratila, ale ten debil mě v tom nechal ČTYŘI dny, čtyři zasrané dny. Všichni se o něj báli, ale ani jednomu se neozval. Ten parchant prostě zmizel. Já byla aspoň pryč den, ale on. Do háje, on si zmizel na delší dobu a nedal ani o sobě vědět. Stát v jeho pokoji bylo pro mě uklidňující, ale dneska ne, sakra já byla naštvaná, zatínala jsem ruce v pěst, abych ten vztek vykompenzovala, ale nešlo mi to. Naštvala jsem se, z plných plic jsem zakřičela, že to muselo jít slyšet i o pár ulic dál, no všechno v jeho pokoji změnilo polohu. Skříň už více nestála, ale ležela na zemi, obraz na zdi spadl a sklo se roztříštilo, jeho stůl spadl, šuplíky se otevřely a všechny věci z něj vyletěly. Oblečení, které neměl uklizené se válelo po podlaze, poličky byly snad jediné, které zůstaly. Najednou se za mnou otevřely dveře a stáli tam snad všichni, kteří byli v tomhle domě. Což byl Jacob, táta, Isabel, Rita a Dave. ,,Holčičko, klid, ano? Buď v klidu." Mluvil na mě klidně táta, i když se rozhlížel po pokoji jako všichni ostatní. ,,V klidu?! Jak?!" Zakřičela jsem. ,,Ten...ten kretén se neozval čtyři dny a mě něco bude říkat o strachu." Zakřičela jsem na ně. Naštvaně jsem se přes ně dostala ke schodům, abych se vydala pryč z tohohle domu. ,,Noemi, všichni se o něj bojíme." Uslyšela jsem hlas jeho mámy. ,,Jenže mě chybí, bojím se, co když se mu něco stalo?" Řekla jsem zoufale a šla dál k cestě. ,,Taky mám strach, jsem jeho matka. Taky jsem si všimla jedné věci." Dohnala mě a zastavila. ,,Ty ho miluješ, že?" Zeptala se mě, nebyla jsem schopná odpovědět. ,,Tušila jsem to, věděla jsem, že když se znovu uvidíte, tak vás neodloučíme." Řekla najednou což mě zajímalo, tak jsem se na ni podívala. ,,Jak to myslíš?" Popotáhla jsem. ,,Myslím, že bychom vám s Paulem měli oběma něco říct." Povzdechla si a za ni se objevil táta. ,,Ano, měli by to vědět." Povzdechl si taky. Nelíbilo se mi to, vážně něco tajili. ,,Až se objeví Alex, tak vám to řekneme." Kývla. ,,Co když mu někdo ublížil? To asi nepřijde co." Odfrkla jsem si a vydala se pryč.

Musela jsem se uklidnit, musela jsem se nějak jinak zaměstnat. Potřebovala jsem pomoct.
Vytočila jsem na mobilu číslo a čekala. Jednou, dvakrát, třikrát to píplo než mi to dotyčný vzal.
,,Ahoj, Noe, copak potřebuješ?" Zeptal se mě velice známý hlas. ,,Potřebuji pomoct, prosím nemáš něco, čím bych na vše zapomněla?" Zeptala jsem se ho. ,,Jasně, za deset minut v parku." Řekl nadšeně. ,,Dobře, díky." Odpověděla jsem.
Na nic jsem neváhala a šla se domů převléct, vzala jsem si černou sukni, bílé tričko a černou koženou bundu. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, obnovila si řasenku, udělala linky, dala si rtěnku a s mobilem mohla jít. Nic víc jsem nepotřebovala. Rychle jsem si ještě vytáhla černé boty s podpatky a šla.
Netrvalo dlouho a byla jsem v parku. Dobře, sice jsem byla asi o pět minut později než jsme se domluvili, ale byla jsem tam.
Čekal na mě, můj kamarád tam na mě čekal.
,,Páni, Noe, vypadáš pěkně." Usmál se na mě.
,,Prosím, potřebuji se pořádně opít." Zasmála jsem se. ,,Holka, konečně jsi to zase ty." Objal mě kolem pasu a mohli jsme jít.
,,Matte, nevíš kde je Angee?" Zeptala jsem se ho.
Zamyslel se, možná vážně uvažoval, ale to by nebyl Matt. ,,Nevím, asi s Jeremym někde." Mykl rameny.
,,No dobře, to neva, ve škole se jí zeptám." Usmála jsem se. Aspoň ona to měla dobré, když ne já, aspoň ona skončila s tím, koho má ráda.
Kluk, kterého má ráda jen tak nezmizel jako pára nad hrncem.
Sakra, Noemi! Vzpamatuj se!
Máš pravdu, teď se jdu bavit, žádný Alex, jen já a zábava, jako to bývalo kdysi.
Vzal mě do baru, kde byl smrad z cigaret, alkoholu a dalších věcí, ale to mi bylo jedno, já potřebovala upustit páru. Sedla jsem si okamžitě za bar, ale dřív, než jsem něco stačila, tak se vedle mě objevil Matt. ,,Dvakrát dvojitýho panáka, Zacku." Křikl na kluka za barem, ten okamžitě zareagoval a po chvíli před námi stály. ,,Wow, působivý." Uchechtla jsem se. Kopla jsem to do sebe a zašklebila se.
,,Tohle mi nechutná, chci Jacka." Zabručela jsem.
,,Jak je libo, krásná slečno." Mrkl na mě Zack a po chvíli jsem před sebou měla skleničku Jacka. Děkovně jsem na něj kývla a napila se. Lepší mnohem lepší.
Hrála tu dobrá hudba, bylo tu hodně pěkných kluků, ale žádný takový, aby nahradil Alexe.
Pff...určitě je některý z nich lepší.
Přehodila jsem si nohu přes nohu, upíjela Jacka a rozhlížela jsem se po baru. Matt se někde ztratil s nějakou blondýnkou a já se opíjela.
Zack, když mohl, tak se se mnou bavil, byl milý, hezký, přesně můj typ, ale něco mi u něj chybělo. Možná ta děsivější stránka, tu kterou má Alex.
Najednou přede mnou přistál drink.
,,Uh...Zacku, to jsem si neobjednala." Zvědavě jsem zvedla obočí. ,,Já vím, ale tamten ti ho koupil." Kývl směrem k černovlasému klukovi, kterému mohlo být kolem dvaceti, měl tmavé oči a mrkl na mě.
Ten blb mě nabaluje.
Nevadí.
Bavit se můžu.
Naznačila jsem mu, aby šel ke mně, vůbec neváhal a vydal se za mnou.
Sebevědomým krokem se ke mně blížil, zatímco ho Zack propaloval pohledem. ,,Kdyby obtěžoval, řekni." Řekl a odešel.
Usmála jsem se na toho kluka, který stál vedle mě.
,,Taková pěkná holka a sama?" Zeptal se mě s jiskřičkami v očích. Dopila jsem skleničku a kývla na Zacka, aby mi doplnil.
,,No to víš, asi jsem nikoho neokouzlila." Mykla jsem rameny. ,,To je lež, na mě jsi udělala dojem." Řekl svůdně a doplnil to úsměvem. ,,Jsem Elliot, a tvé jméno?" Zvědavě se zeptal. Prohodila jsem vlasy a odpověděla. ,,Noemi."