Black wings✔️

-29-

Alex McQueen

Byla roztomilá, když spala, jenže včera to na ni bylo moc. Viděl jsem to na ní. Bála se, ale večer se snažila, abych to na ní nepoznal. Líbilo se mi to.
Hladil jsem ji po zádech a přemýšlel nad posledními týdny. Tolik se toho podělalo. Já to podělal, a přesto tu leží u mě, v mojem tričku.
Neovládl jsem se, když jsem slyšel, o čem se bavila s Ritou, tím jsem to možná včera zkazil. No, myslel jsem si to, dokud mi to pěkně nevyčetla, že jsem od ní utekl. Pokroutil jsem nade mnou hlavou.
Nevnímal jsem nic jiného, než její vůni.
Přitáhl jsem si ji k sobě blíž, protože se trochu odtáhla, což se mi nelíbilo. Velice nesouhlasně zabručela. ,,Opovaž se už odejít." Zamumlala.
Potichu jsem se zasmál. ,,Já to myslím vážně." Řekla a podívala se na mě. Pousmál jsem se a začal si hrát s jejími vlasy. ,,Pamatuješ si, jak jsem ti říkala o tom mém snu?" Zeptala se mě potichu. Nevěděl jsem, proč je vzhůru, bylo totiž kolem jedné ráno, měla by spát, ale nechal jsem ji povídat.
,,Ano." Odpověděl jsem. ,,Je to naše společná vzpomínka." Zašeptala mi do hrudi. Nechápal jsem, jak to myslí. Trochu jsem se posunul, na což se ke mně přitulila. ,,Jak to myslíš?" Zeptal jsem se.
Zvedla ruku a položila mi ji na hruď.
Najednou se mi ten sen celý přehrál. Viděl jsem se tam, byli jsme na našem zámku v Evropě. Celé to bylo přesvědčivé, lekl jsem se toho, jak umřela její matka, a co poté udělala Noe. Skončilo to, nechala svou ruku přejet po mé hrudi až k břichu, pak mě zase objala.
Nevěděl jsem, co mám říct, snad to, že mě to překvapilo, ale to jsem říkat nemusel. Viděla to na mě. ,,Nesnáším tě." Řekla najednou. ,,Lžeš, nevím, co mám od tebe čekat. Vždy mě překvapíš, buď pěkně nebo uděláš něco, za co bych tě nejraději zabila." Uchechtla se.

To říká ta pravá.
Podívej se na sebe.
Jsi bohyně v lidském těle.
Kdo by ti odolal.
Vždyť ani já se nedokážu ovládat.
,,Děkuji za kompliment." Uculila se. Zapomněl jsem, že mi může vlézt do hlavy. Protočil jsem očima, ale pak zvážněl. ,,Proč mi dáváš další šance, když už jsem zkazil všechny před tím?" Zeptal jsem se. ,,Stojíš mi za to." Mykla rameny. ,,Navíc jsi princ, kdo by ti nedal šanci." Dodala pobaveně.
,,Nech toho, někdy mě štve, že jsem následník trůnu." Povzdechl jsem si. ,,Proč? Vždyť to musí být dobrý, mít nad někým moc." Zašeptala.
,,Ale těch povinností kolem, stačí, když jsem viděl tátu, jak se s tím rozčiluje." Odpověděl jsem.
,,Běž radši spát, vstáváme brzo." Řekl jsem.
,,Dobře, ale pak si popovídáme." Zívla. ,,Ano." Potvrdil jsem a dál jí pusu na čelo. ,,Dobrou." Zašeptala a já odpověděl taky.

***

,,Cože?! Potom včerejším večeru nejdete ani jeden. Pak budu ve vině já, když se vám něco stane, jste prostě doma." Zakroutil hlavou Jacob. ,,Vždyť jsme si vedli dobře." Zamračil jsem se. ,,Zabil jsi ho kvůli toho, protože řekl o Noe, že je pěkná." Založil si ruce na hrudi. Rita i s Noe se potichu smály a dvojčata byla celá rudí z toho, jak zadržovali smích. ,,To není pravda." Zamračil jsem se. ,,Mám ti to připomenout?" Zeptala se Rita. ,,Ne!" Vyjekl jsem. Na to už se všichni smáli, Noe ke mně přišla a rozcuchala mi vlasy. ,,Žárlivče." Řekla mi v hlavě.
Kamenná byla moje tvář, zatímco jsem Noe chytl za boky, přitáhl ji k sobě, a pak jí taky rozcuchal vlasy. ,,Jste sladcí." Ozvala se Rita, ale hned na to odešla z kuchyně. ,,My jdeme do školy a vy si to užijte doma." Ozval se Dave. Nesouhlasně jsem zabručel a podíval se na strýce.
,,Jeremy, kdy jí to řekneš?" Zeptala se ho Noe. ,,Přece nechceš, ať mě kvůli tomu nechá." Zamračil se na ni. ,,To nechci, ale měla by vědět, s kým chodí." Uchechtla se Noe. Věděl jsem, na co naráží. Na Jeremyho upírskou stránku.
,,Tam si řeš toho svojeho." Zamračil se ještě více na ni. ,,Já žádného nemám." Zasmála se. ,,Hele Alexi, tak jsi asi dostal košem." Zasmál se a odešli. Podíval jsem se na Noe, která se jen uculila, tak jsem na ni mrkl.
Zakroutila hlavou, tak jsem šel za ní.
,,Probůh, asi bych si měl začít zvykat." Povzdechl si Jacob a radši odešel. Zasmáli jsme se s Noemi a já si sedl vedle ní. ,,Co máš tedy v plánu?" Zvedl jsem obočí. ,,Hmm...vypadá to na postel, možná nějaký oběd, postel, pak pokoj od Rity a ples." Řekla pobaveně. ,,Postel? Hmm...a můžu s tebou?" Zeptal jsem se pobaveně. Zvedla na mě obočí a chytla se za pusu. ,,Ne. Ještě by jsi pak utekl." Protočila očima. ,,Jsi zlá, víš to?" Odfrkl jsem si.
,,Brzo jsi to zjistil." Odpověděla a vydala se nahoru. Jediné, co mi bránilo jít za ní bylo to, že jsem neměl krev, takže jsem si vykročil k lednici, otevřel ji a popadl pytlík s krví. Mohl bych si z ní vystřelit, možná by zapomněla na to vše, co jsem opravdu pokazil. Trochu jsem natrhl pytlík, dal ho za záda a vyběhl do pokoje. Noe klidně ležela na posteli se zavřenýma očima a já se v klidu nepozorovaně mohl k ní dostat. Pomalu jsem se nad ní naklonil, vytáhl pytlík a nahl ho na stranu nad její obličej. Kapka po kapce padaly na její nádherný obličej. Ošila se. Snažila se to rukou dát pryč, ale nešlo jí to. Nečekal jsem, že by se mohla posadit, takže když vystřelila do sedu, žduchla mě a všechna krev skončila na ní a v posteli. Zalapala po dechu a otevřela oči. ,,Alexi." Zabručela a podívala se na sebe. Jo ten výraz byl k nezaplacení. Vykulila oči a podívala se na mě. ,,Alexi, ty jsi kretén!" Zapištěla. ,,Moje snídaně." Pronesl jen smutně. ,,Fuj, proboha, já tě zabiju." Zavrčela a chtěla si to jít smýt, jenže já nechtěl nechat smýt mojí snídani. ,,Ne, to je plýtvání." Zakňučel jsem. ,,Nebudu to mít na sobě, jdu se osprchovat a ty si ukliď postel, nebudu na ni spát, když je od krve." Odstrčila mě a zalezla si do koupelny, kde se taky zamkla.
Protočil jsem očima, ale pustil se do převlékání postele. ,,Kdyby sis nesedla, nemusel bych to převlékat." Zakřičel jsem na ni. ,,Kdybys nebyl vůl a nedělal bys to vůbec, nemusela bych si sedat a ty bys neměl tolik práce." Křikla zpátky.
Já jsem vůl, to už by si měla pamatovat.
Vůl, který by se jí měl správně omluvit za to všechno, co jí provedl, když kvůli mě brečela, když jsem jí prostě nějak ublížil.
Musím jí to nějak vynahradit.
Převlékl jsem rychle postel, věci od mé snídaně jsem dal ke dveřím od koupelny, a pak si šel pro novou snídani. Pomalu jsem se vydal ke schodům, protože jsem nikde nespěchal a scházel je, jenže jsem se zastavil v polovině kvůli tomu, co jsem slyšel.
,,Jacobe, měl by to vědět, měl by vědět, že je Noemi jeho marithyn." Vydechla Rita. ,,Co když si to vymyslela." Řekl Jacob. ,,Viděla jsem její vzpomínku, všimla si toho už poprvé, teď jen dostala strach." Odpověděla. ,,Vím, že umřela...vím, že ti umřela v náruči Jacobe a mrzí mě, že jsi viděl, jak umírá..." ,,Dost, ty nic nevíš o lásce, Rito a nepřipomínej ji." Zavrčel strýc. ,,Byla jsem zasnoubená, sakra, nevzpomínáš? Měla jsem si brát může, kterého jsem milovala víc než cokoliv na světě, a oni mi ho zabili, zabili ho přede mnou, ano? Tak neříkej, že nevím, co je to milovat, a co je to bolest." Ohradila se Rita. Odcházela od něj a mířila ke schodům.
,,Noe je Alexova marithyn, ať se ti to líbí nebo ne. Myslím, že je Alex pro ni něco podobného, takže by ani jeden neunesli smrt toho druhého...proto Alex utíká, protože ví, že když jsou spolu, může se jí něco stát, sakra, Jacobe, oni byli pro sebe stvoření, to nijak neodpářeš." Křikla na něj, já musel rychle zmizet, takže jsem zpátky vlezl do pokoje. Těkal jsem pohledem po místnosti a snažil se si přehrát celý ten rozhovor.
Jediné slovo.
Marithyn.
Sakra.
Je to ale pravda?
Musím si to ověřit.
Žádné utíkání, musím se k tomu postavit.
Přišel jsem ke dveřím od koupelny, bylo mi jedno jestli je teď zrovna nahá, já potřeboval pravdu.
Povedlo se mi odemknout, pak už jsem jen vešel dovnitř.
Stála tam v ručníku kolem sebe, s vyděšeným výrazem ve tváři a držela se za srdce. ,,Dostanu z tebe...." Nenechal jsem ji domluvit a políbil ji. Zaražená jako vždy, ale pak se přidala. Najednou jsem nevěděl, která bije. Její rty byly jako droga, já je musel mít. Byly tak sladké, měkké a moje. Přitáhl jsem si ji za pas blíž ke mně, zatímco mi rukama vjela do vlasů a přitáhla si mě blíž. Chytl jsem si ji a vysadil na umyvadlo. Užíval jsem si, že se ode mě neodtáhla. Jazykem jsem přejel přes její ret, ani jsem nemusel čekat a okamžitě pootevřela pusu. Trochu zalapala po kyslíku, ale pak zase pokračovala.
Sakra.
Úžasný.
Opřel jsem se rukama po stranách a odtáhl se od ní kvůli vzduchu. Otevřel jsem oči a podíval se na ni. Překvapení bylo v jejích očích napsané. Věděl jsem proč. Za ní bylo zrcadlo a já se viděl. Přísahám, mé oči byly modré.
Zpátky jsem se podíval na ni.
Moje marithyn, spřízněná duše...