Noemi Anderson
Po tom včerejším dni jsem se rozhodla prostě nějak pomoct Alexovi. Vím, jak je to pro něj těžké, takže jsem se ráno vzbudila dříve, ale ještě nevěděla, jak mu pomoct. Nic mě nenapadlo, bála jsem se představy, že by se mi měl zakousnout do krku, takže tohle nepřipadalo v úvahu, že bych mohla kouzlit? Nebude to tak těžké ne? Zkusit něco pro něj, jen aby se trochu napil. Seděla jsem na židli, přemýšlela jsem a dívala se do blba. Nemohla jsem na nic přijít. Prohlédla jsem si svoji levou ruku a napadla mě jedna věc, jak mu dopřát trochu krve. Přešla jsem ke skříňce se skleničkami a jednu z nich vytáhla a položila ji na stůl. Popadla jsem nůž, posadila se ke stolu a přiložila ho k mojí ruce, která byla nad sklenicí. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem to opravdu udělala. Řízla jsem se do ruky, hned na to jsem viděla kapat krev do sklenice, jenže to bylo málo. Musela jsem prohloubit říznutí. Sykla jsem a snažila se s ubývající krví zůstat při vědomí. Šlo to velice těžce, sklenice byla téměř naplněná po okraj, tak jsem si přikryla ránu rukou a řekla jedno zaklínadlo, které mě tehdy naučila Rita s tátou. Když jsem dala ruku pryč, nebyl tam ani škrábanec, ale nebylo mi zrovna nejlépe. Byla jsem taková malátná, proto jsem si hlavu položila na stůl a na chvíli zavřela oči.
Když jsem se cítila jakž takž, tak jsem se zhluboka nadechla a nakonec se rozhodla udělat snídani v podobě bagety. Já ani hlad neměla, takže jsem udělala jen pro Alexe. Dala jsem mu to na tác spolu se sklenicí a šla mu to odnést nahoru. Zavíraly se mi oči, musela jsem se opírat o zábradlí, ale nakonec se mi povedlo dojít nahoru a tác i se vzkazem jsem mu položila na stoleček vedle postele, na které ještě spokojeně oddechoval. Musela jsem mu dát pusu na líčko, protože byl děsně roztomilý. Rychle jsem se převlékla do tepláků, ale neodpustila si půjčit jeho tričko, které nádherně vonělo.
V koupelně jsem si umyla obličej, vlasy si dala do drdolu a šla dolů. Otevřela jsem okna, aby se tu trochu provětralo a lehla si i s dekou na sedačku, plus si pustila televizi. Chvíli jsem přepínala programy, abych tam našla něco, co mě bude bavit a nakonec jsem narazila na jeden film, tak jsem se začala dívat. Patřil k mým oblíbeným. Black Panter. Zachumlala jsem se do deky a začala to sledovat.Ani nevím jak, ale když jsem se vzbudila, Alex seděl vedle mě a široce se usmíval. Posadila jsem se, abych se ho na zeptala, ale nestihla jsem to, protože mě chytl za tvář a políbil. Nejdříve jsem nechápala, co se děje, ale pak jsem si vzpomněla na tu jeho snídani, tak jsem se usmála do polibku. Pohladila jsem ho po tváři a odtáhla se od něj. ,,Bože, jsi úžasná." Vydechl nadšeně. Na chvíli se ale zarazil. Dřepl si přede mě a podíval se mi do očí. ,,Odkud jsi ji vzala?" Zeptal se mě podezřele.
,,Chtěla jsem ti pomoct." Řekla jsem s mírným úsměvem. ,,Takže odkud?" Zeptal se znovu. Sklopila jsem hlavu, začala si hrát s prsty, protože jsem mu to nechtěla říct. Chytl mi ruce a druhou rukou mi zvedl hlavu tak, že se mi díval upřeně do očí. Jen jsem hypnotizovala jeho nádherné hnědé oči a mlčela. Došlo mu to. Najednou se na mě díval překvapeně, hned na to začal zkoumat moje ruce, jestli tam něco nemám. S otázkou v očích se na mě podíval, pořád čekal, jak mu to vysvětlím. ,,Rozhodla jsem se sama, nechtěla jsem, aby jsi trpěl." Řekla jsem. Povzdechl si. ,,Jakto, že nemáš nikde..." ,,Kouzlo." Odpověděla jsem mu a uculila se. Pokroutil pobaveně hlavou, ale nakonec se postavil a aniž bych to čekala, mě vzal do náručí. Vyjekla jsem a chytla ho kolem krku. ,,Co děláš?" Usmála jsem se.
,,Odnáším tě nahoru, aby ses převlékla, půjdeme se projet." Zajiskřilo mu v očích. ,,Alexi, necítím se na to, ne dnes." Zakroutila jsem hlavou a nechala ji klesnout na jeho hruď. ,,Mělo mi to dojít, dala jsi mi jí hodně." Povzdechl si a posadil se se mnou na sedačku. Schoulila jsem se mu v náruči a zívla.
Pořádně jsem se uvelebila a zavřela oči se slovy ,,Dneska se o mě a oběd staráš ty."Zřejmě jsem opravdu usla, protože když jsem se probudila, ležela jsem v posteli přikrytá peřinou až ke krku. V pokoji bylo pěkně teploučko a mně se ho nechtělo opouštět, ani z té postele se mi nechtělo, jenže jsem nevěděla, kolik je, a co se děje. Povzdechla jsem si a okamžitě z té postele vylezla. Cítila jsem se o hodně lépe, bylo mi úžasně, jako by se nic nestalo, jako bych se ani neobětovala pro Alexe a nepodělila se s krví. Protáhla jsem se a vydala se pryč z pokoje. Ale dřív než jsem vyšla, podívala jsem se, kolik je hodin. Jen co jsem rozsvítila obrazovku mého iPhonu, málem jsem sebou sekla. Bylo 13:46.
Dala jsme si mobil do kapsy a šla dolů. Byla jsem na posledním schodu, když jsem se lekla. ,,Dobré odpoledne." Řekl Alex, málem jsem spadla, kdyby mě nestihl chytit. ,,Ou, opatrně." Usmál se na mě a chvíli počkal, než jsem si byla jistá, že nespadnu znovu. Už z toho úsměvu se mi podlamovaly kolene.
Sakra, neusmívej se tak.
Víš, jak si roztomilý.
Těžko se ti odolává celou tu dobu tady.
Mám problém někdy vnímat, co mluvíš, jako například teď.
Sakra, počkej?!
,,Noe?" Usmál se. Nuceně jsme se usmála, protože jsem nevěděla, na co se mě ptá. ,,Jak ses vyspala?" Zasmál se. ,,Uhm...ehm...no." Zamumlala jsem. Zasmál se mi a dal mi pusu do vlasů, hned na to jsem byla rudá jako rajče, možná ještě víc.
Trochu se oddálil, jen aby mi něco dal, jak jsem pochopila, ale nevnímala jsem ho, protože vypadal zase úžasně. Když se vzdaloval, můj pohled samovolně sklouzl k jeho pozadí, které přes ty tepláky bylo úžasné, jako vždy. Bez tepláků by bylo lepší.
Noemi?!
Co to zase do tebe vjelo?!
Uklidni se.
Zase slintáš. Kontroluj se trochu.
Moje svědomí mě okřiklo docela v čas, protože jsem zvedla pohled nahoru, když se zrovna otočil s talířem v ruce.
,,Máš hlad? Udělal jsem rajskou polévku." Usmál se na mě i s jiskřičkami v očích, jako by mě viděl, kam jsem se dívala. Zamrkala jsem na něj, protože mě to překvapilo. ,,J...jasně, dám si ráda."
ČTEŠ
Black wings✔️
FantasyJaké je to mít nitě osudu už předem zpletené a nevědět o tom? Už celá staletí se spekuluje, kdy nastane tento den. Kdy se nejmocnější čarodějka a princ upírů narodí a jejich posláním bude zachránit, nebo zničit svět. Čekalo se několik století, dokud...