Slovíčkaření ✔ (Drarry Czech)

#30 - Nůžky (AU)

„Zatraceně," mumlal můj kolega a zuřivě prohledával svůj pracovní stůl. „Musí tu někde být, musí!" Vypadalo to, že si každou chvílí začne zoufale rvát své platinové vlasy a nebo brečet. Přehazoval všechny laky na vlasy, tužidla a hřebeny po stole a zdálo se, že ho každou chvílí raní mrtvice.

„Co šílíš, Draco?" zeptal jsem se se zájmem a povytáhl obočí, zatímco jsem přelakoval hotový účes drobné brunetce, jež seděla na mém křesle. „Hotovo." Usmál jsem se na ni do zrcadla a ona si prsty zajela do asymetrického účesu ala Victoria Backham, který byl aktuálně v módě. Byla to má stálá zákaznice a chodila za mnou často, nejspíše i proto, že jsem byl dobrý posluchač. Znal jsem všemožné trápení snad všech žen z této čtvrti a občas bylo humorné poslouchat, jak se kamarádky pomlouvají navzájem.

„Nádhera, Harry, jako ostatně pokaždé," zajásala a na chvíli mi položila ruku na rameno. Neměl jsem tyto důvěrnosti zákaznic rád, ale zřejmě to k naší práci patřilo.

„Díky, Hermiono, jsem rád, že jste spokojená. Prosím." Pokynul jsem jí směrem k recepci, kam šla zaplatit a otočil se zpět k Dracovi, který si sedl do křesla a zabořil si obličej do dlaní. „Tak co se stalo?"

„Nemám nůžky!" vychrlil, prudce se otáčeje na mě. „Jsem v prdeli! Za chvíli přijde Lockhart a já ho nemám, čím ostříhat! Nemůžu ho stříhat efilačkama!"

„Tak si vezmi nějaké erární, on to stejně nepozná, pokaždé chce jen zkrátit konečky," poradil jsem mu s pokrčením ramen.

„Jo, jasně, to je vážně bezvadný nápad, Harry. Tleskám!" vyštěkl sarkasticky. „Zkazím mu to a on mě zabije."

„Z toho naděláš," zabručel jsem. „Tak tupé zas nejsou." Došel jsem k němu a začal hledat společně s ním.

„Víš, jaký je pedant. Zkazím to a McGonagallová mě vyhodí." Z jeho hrdla vyletělo zaskučení. „Pomluví mě v tom svém časopise a já už si jako kadeřník nikdy neškrtnu."

„Můžu to vzít za tebe. Řeknu, že jsi nemocný," navrhl jsem a přehraboval se v jeho šuplících. „Mám teď volno."

„Nepřichází v úvahu." Zavrtěl hlavou. „Víš, že chce jen mě."

To jsem věděl. Kolikrát jsem byl svědkem toho, jak se okolo Draca točí jak včela u medu. Nesnášel jsem ho, protože jsem věděl, že to je Dracovi nepříjemné. A taky jsem nebetyčně žárlil. Projel jsem poslední šuplík a zahlédl kousek stříbrného odlesku pod stolem.

„Jo, to jo." Narovnal jsem se a zhluboka nadechl. Uslyšel jsem cinknutí zvonečku u dveří a bylo mi jasné, že je ten namyšlený narcis tady. „Mám pro tebe návrh," řekl jsem tiše.

Draco začínal panikařit, neboť si ho taky všiml. Přesto se na mě otočil. Zatoužil jsem mu otřít vlhkou slzu, která mu unikla zpod vějířku světlých řas. Chápal jsem ho. Trvalo mu dlouho, než se vypracoval na pozici jednoho z nejlepších kadeřníků v Británii a dostal místo v nejvyhlášenějším salonu v Londýně. Pokud by o místo přišel, měl by velké potíže, zůstal by bez příjmu a neměl by z čeho platit pronajatý byt. Jeho otec byl sice odporně bohatý, ale poté, co se dozvěděl, že je jeho jediný syn gay a navíc odmítal jít v jeho stopách v politické kariéře, vydědil ho a zpřetrhal s ním všechny kontakty.

„Poslouchám," hlesl a zlomeně sklopil hlavu.

„Půjčil bych ti svoje nůžky, ale nejsi na ně zvyklý, takže by to bylo stejné, jako s těmi erárními," začal jsem, ale přerušil mě.

„Nůžky se nepůjčují. To bych po tobě nikdy nechtěl."

„Ale asi jsem ty tvoje našel. Když ti je dám, půjdeš se mnou na večeři?" zeptal jsem se rychle a sklopil stydlivě oči. Chtěl jsem to udělat už dávno, pokukoval jsem po něm od té chvíle, co k nám nastoupil, ale věděl jsem z jeho vyprávění, že se okolo něj neustále točí někdo, o koho nemá zájem, tak jsem příliš netoužil spadnout do stejné kategorie. Dnes mi to však přišlo jako dobrý nápad, předpokládaje, že neodmítne, a já tak dostanu šanci na něj zapůsobit.

„Cokoliv budeš chtít, hlavně mi pomoz," sykl a nadskočil, když ho Lockhart omylem plácl přes zadek.
Zmetek!

S naučeným neupřímným úsměvem ho usazoval a povídal si s ním, mezitím co já se sklonil pod stůl, vytáhl zapadnuté nůžky, pokládaje je do Dracovy dlaně a raději odešel do zázemí, abych se nemusel na toho slizského redaktora dívat. Měl jsem ještě hodinu čas, než mi přijde další zákaznice. Ta uběhla až příliš rychle, ale těsně před koncem si Draco přisedl ke mně na gauč, co byl v útulné odpočinkové místnosti. Mohl si sednout na křeslo, ale vedle mě se prohnulo čalounění. Srdce se mi rozbušilo, když mi položil ruku na koleno a upřel na mě svůj šedý pohled.

„Kam půjdeme?" zeptal se s úsměvem. „Ať vím, co si obléknout."

„Nic formálního, pokud nemáš nic proti," vydechl jsem. Popravdě jsem spíše čekal, že to nemyslel vážně a teď to bude rušit.

„Fajn. Tady máš adresu," podal mi lísteček, „v osm tě čekám. Může být?"

„Jasně." Ústa se mi roztáhla v širokém úsměvu. „Budu přesný."

„To doufám," řekl tiše a naklonil se ke mně, aby mi vtiskl polibek na tvář. „A teď běž, než se madame Hoochová začne strachovat, co se stalo s jejím šampionem."

Hned bych se k nim šla nechat upravit. :D
Musím říci, že jsem původně myslela na krejčí, ale Draco mi jako kadeřník přijde neuvěřitelně sexy.
A teda, už jen segedínský guláš a první jednatřicítka za mnou. Fuha, uteklo to. :D