Smrtí políbená

[25]

Věnováno Tessi_Tess za tuto odpověď (Po mém povzdychnutí, že stejně chcete jen ty nemravné scény.): „No nejsme skvělý? Dáváme najevo lidskou přirozenost. Sex kde se dá a když to není podle nás, tak veřejný linč, následná rituální vražda za účelem vyvolání vyšších mocností pekelných aby to nějak napravily... Prostě nejlepší čtenáři, které si lze přát. A ke všemu myslíme na dobro postav a jejich kvalitní život."

Takže tady to je! Nutno dodat, že bych vás s láskou (opět) všechny přidusila :D

Mimochodem, pokud tu někdo opravdu velkou náhodou není kvůli tomuhle, tak to radši ani nečtěte. O nic z děje nepřijdete. Děkuji :)

Chris

Probudila jsem se v Dravenově ložnici. Rozhlédla jsem se okolo a zjistila, že postel vedle mě je studená a prázdná. Tiše jsem si povzdychla a protáhla se jako líná kočka. Nechtělo se mi naprosto nic. Celé tělo mě příjemně pobolívalo ze včerejších radovánek a moji mysl zahaloval opar poblouznění z toho charismatického muže.

Rozhodně nebylo pochyb o tom, že jsem byla jeho. Tělem i myslí. Už tomu v podstatě chyběl jen oficiální papír.

Najednou se prudce otevřely dveře. Rychle jsem si přitáhla přikrývku až k bradě. Zapomněla jsem zmínit, že jsem nahá?

Draven se zasmál. „Tohle skutečně není potřeba. Neviděl bych nic, co už jsem detailně neprozkoumal rukama, ústy, či jazykem," prohodil se svým ďabelským úsměvem. On byl narozdíl ode mě, oblečený a v rukou nesl dřevěný podnos s jídlem.

„Ty jeden bídáku!" houkla jsem na něj. I přes mou snahu, jsem ucítila jak mi do tváří stoupá červeň. Popadla jsem jeden z polštářů a hodila ho po něm. Docela mě překvapil, když se mu elegantně vyhnul, aniž by cokoliv spadlo.

Došel ke mně a odložil podnos na noční stolek. Pak se na mě zamračil. „Zlobivá bestie."

Mrštila jsem po něm se smíchem další polštář, tentokrát to nečekal. Zasáhla jsem ho přímo do obličeje.

Draven si s hraným vztekem odfrknul a po čtyřech vylezl na postel, zatím co jsem od něj dost neobratně couvala pryč. S tím ze mě sklouzla přikrývka já se mu tak naprosto neplánovaně celá vystavila.

„Víš, co s tebou teď udělám?" zeptal se hravým tónem.

Na mysli mi vytanulo asi tak tisíc různých představ, při kterých jsem se znovu začervenala.

Ten mizera využil mého rozptýlení, popadl mě za pas a přitáhl mě zpátky k sobě. Byla jsem uvězněná pod jeho tělem. Z kapsy kalhot vytáhnul šátek.

„To je moje, zloději," zaprskala jsem na něj.

Věnoval mi spokojený úsměv. „Už když jsem ho u tebe doma našel, napadlo mě, že pro něj jednou najdu využití."

Zamračila jsem se. „Takže jsi tohle plánoval. Proč bys to jinak měl u sebe?"

Zavrtěl hlavou. Chvíli mi připadalo, že se chystá odpovědět, ale pak se prostě sklonil a políbil mě. To mě zbavilo jakýchkoliv podezření, protože můj mozek jako pokaždé prostě vypnul. Stahovala jsem ho za ramena blíž, ale najednou se odtrhnul. Bleskovou rychlostí mi šátek uvázal přes oči. Chtěla jsem ho sundat, ale zachytil má zápěstí a připíchnul je k posteli nad mou hlavou.

Moje prvotní reakce byla prudká panika. Slyšela jsem pouze jeho dech a v podstatě se nemohla pohnout. Hrudník se mi prudce zvedal a klesal. Oči se marně snažily cokoliv rozeznat skrz tmavou látku, což bylo naprosto marné. Neviděla jsem vůbec nic. Několikrát jsem něklidně zaťala a povolila prsty na rukou.