Dotkni se mé duše

•1•

„Tak co Hayley, těšíš se domů tak jako já?" zeptala se má kolegyně, když za mnou dorazila do společné šatny.

Na mé tváři se okamžitě objevil úsměv. „Kdepak domů." Začala jsem se vysvlékat ze svého oblečení.

„Nemáš toho náhodou po dvanáctihodinový šichtě za barem dost?" zeptala se nevěřícně. Byla to drobná blondýnka s modrýma očima, za kterou se všichni chlapi otáčeli už jen kvůli jejímu bujnému poprsí. Díky své spontánní nátuře a upřímnosti si mě získala hned během prvního týdne práce v tomhle klubu. Po necelém půl roce jsem měla pocit, jako bychom se znaly celý život.

„Obvykle. Dneska mě ale čeká novej přírůstek na stehno."

Většinou jsem byla z nočních směn vážně vyřízená, ale vidina lebky, která doplní obrázek smrtihlava, mi rozhodně vlila adrenalin do žil. Ačkoliv se nejspíš ani tak nevyhnu kávě.

Jodie se na mě zamračila. Na to, že jí bylo jen pětatřicet let měla dost konzervativní přístup k tetování.

Mávla jsem rukou a rovnou ji předběhla v řeči: „Já vím, já vím. Skončím v pekle a tak dál."

To ji rozesmálo. „Ale ne... Takhle hrozný to se mnou není. Ale chápej, mám doma už dítě. A jestli mi ta holka příjde jednou domů prakticky celá zmalovaná stejně jako ty, tak..."

Zašklebila jsem se na ni. „Tak co, zabiješ jí?"

„To bych mohla," prohodila spokojeně.

Teď byla řada na mě, abych se zasmála.

Jodie najednou zvážněla. „Ví o tom Sean?"

Sevřela jsem ústa do jedné linky. „Jasně, že jo."

Blondýnka se na mě zamračila, ale nakonec se rozhodla to přejít. Zřejmě už dělší dobu měla podezření, že u nás doma není něco v pořádku. Naštěstí se ale nikdy nezeptala zpříma... A já se rozhodně nehrnula do jakéhokoliv svěřování. Nebyla jsem tenhle typ.

Rychle jsme se rozloučily a já se konečně vydala do sprchy. Poté jsem se oblékla do čistých džínů, bílého tílka a plátěných kecek. Zrzavé vlasy, rovné jako hřebíky, jsem si jen několikrát prohrábla prsty, víc nebylo potřeba. Ještě jsem si zkontrolovala make up a usnesla se, že je vše nanejvýš v pořádku. Po noci mezi opilci, kteří kouří jednu za druhou je potřeba dát se trochu dohromady, abych mohla mezi střízlivé a vnímající.

Cestou jsem se ještě zastavila u mého šéfa v kanceláři pro výplatu za poslední dva týdny. Pak jsem konečně mohla vyrazit ze dveří klubu a nadechnout se tak čerstvého vzduchu.

Nikdo mi nevezme ten pocit svobody.

Alespoň na pár hodin.