Lost And Found |Loki FF|

20.kapitola--Rodina

Letoun přistál na plošině toweru. "Musíme novýho člena hrdinské rodiny pořádně přivítat." pronesl Tony při vstupu do společenské místnosti. "Za deset minut vás tady všechny čekám. Musíme to přece oslavit." oznámí Tony a pohledem na bar naznačí svou myšlenku. Ostatní jen přikývnou a vydají se do svých pokojů. Po uplynutí deseti minut se všichni převlečení do domácího sešli ve společenské místnosti. Tony na nic nečekal a hned nalil prvního panáka. "Tak na nového člena." pronesl Steve a všichni si přiťukli. Potom se usadili na gauč kolem stolu. Hela se hned k Lokimu přitulila a omotala si jeho ruku kolem pasu. Loki se nezbedně usmál a věnoval jí jemný polibek. Oslava teprve začala, takže jsou všichni ještě při smyslech, bohužel. "Docela vám to společně sluší. Podle mě se k sobě hodíte. Ale někdo, kdo vás nezná by si určitě myslel, že jste dvojčata, považoval by to za incest..." rozvine myšlenku Clint. Hela s Lokim se na sebe jen podívají a Hela se výrazem zeptá "Mám jim to říct?" Loki nenápadně kývne v odpověď. "Ne" Hela tedy mlčí a přitiskne se k jeho hrudi. Bruce se přidá do konverzace "To je pravda, fakt náhoda, že zrovna vy dva jste se potkali." "Spíš osud." oponuje Loki s úsměvem. Clint se najednou zatváří vážně a zeptá se "Počkat, něco bych chtěl vědět...na tom koupališti jsi mě vraždil pohledem, když jsem to prozradil a o týden později jste spolu. Co se stalo za tu dobu? Jakto, že jsi tak rychle změnil postoj?" Na tuhle otázku Loki nebyl připravený, a tak odpověděl přesně to, co nechtěl. "Na něco jsem si vzpomněl a tak jsem si to uvědomil." Až potom, co to vyslovil nahlas, si to uvědomil. Omluvně kouknul na Helu, která teď měla zklamaný výraz. Následující otázku snad Clint asi nemusel ani pokládat, jak byla samozřejmá. "A na co sis vzpomněl?" Hela překryla Lokimu ústa rukou, mrkla na Tonyho, aby jí nalil panáka a když se tak stalo, kopla ho do sebe. Hned jakmile položila skleničku na stůl, vážně pronesla "Thore, pojď blíž." Zmatený Bůh hromu si přisedl blíž a čekal, co se bude dít. Hela mu položila ruku na čelo, tak jako předtím Lokimu a druhou rukou vytvářela zelené magické pramínky. Nevnímala otázky na ni směřované, a tak se vysvětlení ujal Loki. "Vrací mu vzpomínky, tak jako předtím mně." Tohle vysvětlení všem stačilo. Dále pak už jen zírali na ty zelené prameny, vycházející z jejích prstů. Thorovi se mezitím před očima odehrávalo něco podobného, jako předtím Lokimu. Viděl jejich první společný lov, hry na schovávanou, oslavy narozenin, trénování boje se svou sestrou a nakonec i ten poslední den, když ji vyprovázeli. Znovu cítil to, co tehdy, bolest a smutek. Ve vzpomínce viděl Lokiho histericky brečet a křičet, nechtěl Helu pustit, nechápal proč musí odejít. Ani Thor to nevěděl, ale bál se Otce, takže se neodvážil protestovat jako mladší bratr. Přesto to celou dobu nevydržel a steklo mu po tváři pár slz. Viděl zničenou Helu mizet v Duhovém portálu a zelené světlo, vycházející z matčiných prstů. Potom se vrátil do reality. Párkrát se lapavě nadechl a znehybněl, potřeboval to všechno vstřebat. Po asi pěti minutách úplného ticha Thor pomalu zvedl zrak na Helu a tiše pronesl "Proč jsi odešla?" Hela nedokázala odpovědět. Do očí se jí při pomyšlení na ten okamžik nahrnuly slzy. Loki to zaregistroval a odpověděl za ni. "Přišla na svoje schopnosti, vypátrala svůj pravý původ a Odin se bál, že by jednou mohla být mocnější než on sám, tak ji radši vyhnal a Frigga jí i nám vymazala vzpomínky." Thorovu tvář teď zkrabatil naštvaný výraz. "Jak jen mohl? Však pro něj byla jako realná dcera..." Tři bohové, řešící rodinné drama tak jaksi zapomněli, že v místnosti je s nimi i zbytek týmu, který teď na ně nechápavě koukal. Thor se otočil na svoje midgardské přátele a hlasitě a snad i trochu hrdě pronesl "Hela je moje nevlastní sestra." Tato věta všem naprosto vyrazila dech. Jen na ně koukali s otevřenými ústy a vstřebávali tuto informaci. První, kdo se vrátil do reality byl Steve s otázkou "A není náhodou Loki taky nevlastní?" Thor jen prostě kývne na souhlas. "Tak počkat...ty máš dva nevlastní sourozence? A seš si jistej, že to oni jsou adoptovaní? Ty mezi ně totiž patříš tak nějak nejmíň, minimálně na pohled." rýpne si Tony, avšak je jediný, kdo se tomu zasměje. Ostatní jen stále zírají a vše vstřebávají. Thor přesune svou pozornost zpět na Helu. Jen bolestně pronese "Jak jen mohl?" Hela přemůže slzy a s jemným úsměvem pronese "Důležité je, že jsme se zase našli, bratře." Thor jí úsměv opětuje a obejme ji. Krásnou rodinnou chvíli přeruší Tony svojí úvahou "Počkat...Hela je Thorova nevlastní sestra, Loki je Thorův nevlastní bratr...znamená to teda, že vy dva jste nevlastní sourozenci?" Namíří otázku k Hele a Lokimu, který se ujme odpovědi. "No vlastně ano, ale jen morálně. Jsme oba adoptovaní z jiných rodin, pokrevně nemáme nic společného. Vlastně jsme dva úplně jiní Bohové, kteří akorát vyrůstali ve lži a pod jednou střechou." Zmatený Clint vysloví otázku, která nyní visí ve vzduchu "Takže to není incest?" Tentokrát se slova ujme Hela. "Ne, není. To bychom museli být pokrevně příbuzní a my nejsme ani ze stejné říše. Já jsem nečekaně z Helheimu a Loki je z Jotunheimu. Vlastně, kdyby nás Odin oba neadoptoval, pravděpodobně bychom se nepotkali nikdy." Tohle všem jako vysvětlení stačilo, dál se nevyptávali, jen jediná otázka teď tížila jejich mysli...Co na to Thor? Loki se ujal té příležitosti a zeptal se "Bratře, nevadí ti, že k sobě s Helou chováme více než sourozeneckou lásku?" Thor se mile usmál a odpověděl "Nevadí, jsem rád, že jste spolu šťastní." Hele i Lokimu spadl obrovský kámen ze srdce. Tony opět zkazí krásnou chvilku dalším rýpnutím "Takže to znamená, že jsme to tady všichni, včetně tebe, zkoušeli na tvou sestru? No to je pecka..." Thor se nad tímto zážitkem trochu začervená a pak pronese "Nikdo nevěděl, že je to moje sestra." Hela se nad tím taky zasměje a poručí dalšího panáka všem. Tony rozlije a potom všichni, dokonce i Loki do sebe kopnou panáka. Od tohoto momentu, kdy se všechno vyjasnilo, bylo všechno lepší a jednodušší. Po zbytek večera se všichni dobře bavili, vyprávěli si zážitky, popijeli a uznali, že na dnešní den nikdy nezapomenou.
Obvzláště ti tři Bohové, kteří se zase stali jednou šťastnou rodinou, nebo si to alespoň v bezstarostném stavu mysleli.