Lost And Found |Loki FF|

36.kapitola--Eiffelovka

Najednou jí dýka doslova vyskočila z ruky a upadla na zem. Hela nechápala. Jen se se slzami v očích podívala na svoji netknutou ruku, pak na dýku, pak kolem sebe. Na druhém konci postele seděl černovlasý Bůh klamstev. Z jeho natažené ruky se ještě trošku vznášel zelený kouř z toho, jak jí kouzlem vytrhl dýku z ruky. Jen otevřela pusu, ale než stihla položit otázku, Loki odpověděl. "Chápu, že sis nevšimla, že jsi tu na chvilku měla o jeden polštář navíc. Víš přece, že se dokážu změnit v cokoliv." Loki se na posteli posunul blíž k ní. Ona se jen podívala na dýku na zemi. "Pomáhala jsi mi, abych se toho zbavil a nakonec to uděláš sama? Myslel jsem, že mi chceš být příkladem." pronesl tiše a trošku se pokusil i zavtipkovat. Hele jen cukly koutky. Loki se pomalu přibližoval. Ona jen seděla nehnutě. To tady jako byl celou dobu? On se fakt změnil na polštář? Zase mě ojebal s dvojníkem. Tohle už mě nebaví. Co když ani tohle není Loki? Co když ten pravej se teď někde tlemí přeměněnej třeba v křeslo? Jak vůbec poznám pravýho od dvojníka bez toho, abych se s ním musela pokaždý líbat? Hele létala hlavou spousta myšlenek. Loki se pomalinku dostal až k ní, objal ji zezadu a do ucha zašeptal: "Nikdy bych tě takhle neopustil. Jo, naštvalo mě to, ale nikdy bych neodešel. Věděl jsem, že budeš chtít udělat přesně tohle. Děláš to celou dobu. Vím o tom. I když jsme ještě byli v toweru jsi to dělala. Myslela sis, že se jizvy rychle zhojí a já nic nepoznám, omyl. Léčila jsi ty moje, ale zároveň i ty tvoje. Tehdy jsem ale nevěděl jak ti pomoct, teď už ale vím. Nedovolím ti do toho znova spadnout. Prostě ti to nedovolím." Loki pocítil na své ruce teplé kapky. Hela měla zavřené oči. Odhodlala se k pár slovům, která ji nyní tížila. "Tys o tom věděl?" Loki si přelezl vedle ní. Sedl si po jejím levém boku a jen tiše šeptl: "Ano, celou dobu." Hela zvedla zrak do úrovně jeho smaragdových očí. Viděla v nich bolest a smutek, ale zároveň i odhodlání jí pomoct. Loki ji vzal za ruku a omotal jí paži okolo ramen. Přitiskl si ji k sobě. Ona se nebránila. Lokiho přece jen také trápila jedna věc. "Helo, víš já...jak jsem řekl to s tím zamilovaným divadýlkem, no já to tak nemyslel. Jen se mě to trochu dotklo, ale bylo to přehnaný. Jen chci, abys věděla, že tě miluju a doufám, že ty mě taky." pronesl se slzou na krajíčku. Ona místo odpovědi položila ruku na jeho tesanou tvář a přitáhla si ho blíž. Tak blízko, že jejich rty dělilo jen pár milimetrů. Nepřerušovala oční kontakt. Beze slov Lokimu řekla, že i ona jeho miluje. Ten pohled byl více než tisíc slov. Když si byla jistá, že Loki zprávě porozuměl, prolomila těch pár milimetrů mezi nimi. Nebyl to však žádný vášnivý souboj jazyků, jak měli ve zvyku, tahle pusa byla jako ta, kterou si dívka ve třinácti dá se svým prvním klukem. Něžná, opatrná, sotva se dotýkali. Ani jeden nechtěl jít dál. Oba se jakoby styděli, opravdu jako kdyby to bylo poprvé. Po chvilince se Hela odlepila a po tváři se jí rozlil malinký úsměv. Loki se usmál podstatně víc a očividně mu tahle stydlivá pusa byla málo. Přitáhl si Helu tak blízko, že k jejím rtům opravdu neměl daleko. Nečekal a přisál se na ně. Ne nijak chtivě, ne dravě, ale vášnivě. Chtěl jí ukázat, že i obyčejný polibek je v jeho podání zázrak. Hela nepřerušovala pouto a poposedla si Lokimu na klín. Mohli se teď tedy objímat i líbat zároveň. Hela se při nádechu odtrhla a jen špitla: "Promiň, lásko. Nechci tě ztratit." Loki si ji přitáhl blíž, ona položila hlavu na jeho rameno a on ji hladil po vlasech. Chvíli jen tak seděli v objetí, mlčeli a vnímali tep toho druhého. Hela se pak jen rošťácky pousmála a rukou sjela z Lokiho ramena na jeho prsní sval. Cítila, jak se mu něžně zrychlil tep. Pokračovala rukou dolů. Když sjela na břicho, trochu se odtáhla a pozorovala Lokiho výraz. Ten jí jen očima říkal: "Co si jako myslíš, že děláš, ty potvůrko?" Hela si skousla spodní ret a rukou sjela opravdu nízko, ne ovšem úplně tam, kam by Loki chtěl. Teď Hela cítila, že Lokiho srdce buší podstatně rychleji. Loki se očima doprošoval, ať klesne rukou ještě níž. Hela se jen podle usmála a věnovala mu polibek i s jazykem. Lokiho kopeček v kalhotách rostl a Hele už začínalo být krapet nepohodlné mu sedět takto bokem na klíně. Slezla proto dolů a v zápětí si na Lokiho sedla obkročmo. "Ty jedno hovado, copak to tu tvoříš?" vydechl vzrušením. Hela neodpověděla a vrhla se na jeho rty. Ruka jí klesala po centimetrech níž. Loki měl zavřené oči. Vnímal přesně to místo, kde se ho Hela dotýkala. Neskrýval svou v pozoru postavenou rozhlednu, naopak ji Hele hezky nastavoval. Notaak. Udělej to pro mě. Sáhni si. Já vím, že to chceš. Seš zvědavá. Snažíš se zapomenout na to, že jsi mě mohla ztratit a tímhle mě chceš udržet...chytrá holka. Loki toužil vzít její ruku a prostě ji tam posunout sám, ale neudělal to. Hela si s ním hrála. Vždycky, když už to vypadalo, že se opravdu dotkne, ujela jí ruka zpátky nahoru. Loki ji za to plácnul po zadku. Hela dala jednu dlaň na Lokiho srdce, přitiskla rty k těm jeho a druhou rukou teď už opravdu najela na jeho pevně stojící stan. V ten moment se prudce nadechl a tep mu vystřelil. Hela po něm přejela nejdřív něžně, ale pak ho chytla jako řadící páku. Loki vzdychl. A teď tě mám v hrsti, chlapče. Jsi v mojí moci a ani si to neuvědomuješ. Jak jednoduché je zkrotit Boha. Já budu hodně zlá, když tě teď nechám, žee? Kula Hela pikle ve své hlavě. Loki mezitím prožíval slast. Poprvé se ho někdo dotkl na takovém místě. A Hela se tedy uměla dotýkat, bylo vidět, že pro ni to poprvé není. V jednu chvíli ho chytla tak pevně, až něžně zapraskaly švy Lokiho kostýmu. "Můžu si to sundat, jestli chceš..." navrhl po chvíli. "To si nech na večer." zněla odpověď. Hela mu věnovala ještě několik polibků a postupně vzdalovala dlaň od Lokiho slabiny. On jen očima prosil, ať ještě chvilku zůstane, ale ona se postupně rukou vrátila na jeho rameno. Když pochopil, že je konec, plácnul Helu pořádně. "Tak co na něj říkáš?" zeptal se zvědavě a pořád nadrženě. Hela se kousla do rtu a s lehkým začervenáním řekla: "No, čekala jsem strážní věž, ne Eiffelovku." Loki se trochu zasmál nad tímto označením. Pohladil Helu po tváři a pronesl: "Jednou tě vezmu do Paříže a tam se můžeš venku podívat na pravou Eiffelovku a pak na pokoji v hotelu na tu moji menší verzi." Ten typický perverzní úšklebek mu člověk prostě nezapře. Hela se nad tímto jen zasmála a objala ho. Po chvíli z něj slezla a podala ze země tu dýku. Schovala ji zpět tam, kde byla původně. Loki se taky zvedl z postele. Došel ke své milé a znovu si ji chytil do objetí. Vyrušilo je však zaklepání na dveře. Hela se tedy odtáhla a dovolila dotyčnému vstoupit. Loki se jen rychle otočil zády ke dveřím, aby nebylo vidět, že mu ještě úplně neslehlo. Byla to jedna služebná a jen přišla ohlásit, že jídlo už je na stole. Hela poděkovala a vypakovala služku zase ven. Se smíchem došla k Lokimu a jen se zeptala: "Proč se otáčíš?" On jen protočil očima a rukou něžně poukázal na už zmenšující se poklad v kalhotách. Hela jen vybouchla smíchy a Loki se červenal. "No tak ty se divíš? Sakra ani nevíš, co se mnou děláš..." bránil se. Hela mu věnovala pusu na tvář a mezitím, co se snažil vrátit vše do původního stavu, Hela si vybrala oblečení na večer. Ze skříně vytáhla šaty utkané z té nejtemnější temnoty, zdobené úlomky z vyhaslých hvězd, které na světle házely prasátka všude okolo. Přiložila si je k sobě a otočila se na Lokiho. "Co třeba tyhle?" zeptala se nejistě. Loki se jen otočil a chvilku si šaty prohlížel. "Obleč si je, pak to budu moct líp posoudit." pronesl nakonec. Hela se tedy pomocí kouzla rychle převlékla z pracovního do šatů. Dlouhý rukáv jí zakryl svaly a zúžil ramena. Výstřih, na který by si moc žen asi netrouflo, krásně podtrhoval její ženskost. Její tvarovaný dekolt dal opět Lokimu zabrat. "Notaak, teď jsem se uklidnil. Nemusíš zase hned vzrušovat." okomentoval svoji situaci Loki. Hela se tomu jen zasmála. Šaty nebyly sice příliš přiléhavé, ale bylo v nich znát, že Hela není z těch, které by měly úzké boky. Šaty dosahovaly kousek pod kolena, kde byly zakončeny něžnou krajkou z helheimského šedého hedvábí. "Jsi nádherná." vydechl Loki. Rázem se z kruté vládkyně pekla stala vkusná a elegantní žena. Hela se jen usmála a pomocí kouzla se i namalovala. Nad touhle leností Loki jen zakroutil hlavou. "No co? Já si neumím namalovat linky stejně, tohle je jednodušší." komentovala to Hela se smíchem. Ještě si pročesala vlasy a jako modelka došla ke svému porotci. Loki na ni jen zíral v úžasu, jak může něco tak zlého vypadat tak dobře. "Taky by sis měl vzít něco společenskýho." pobídla ho. Loki se chvilku zapřemýšlel, ale pak se kouzlem převlékl do černé košile, černého saka, kalhot a mokasín. Ano, oba vypadali, jak kdyby šli na ten nejsmutnější pohřeb, ale zatraceně jim to slušelo. "No vidíš. Takhle ti to vážně sluší." pochválila Hela jeho volbu. Sama si vzala k šatům černé lodičky a odhalený hrudník ozdobila leštěným smaragdem, zasazeným v černém stříbře. "Jde ti k očím." zavtipkoval Loki. Hela se jen zasmála a pomalu vyšla ke dveřím. "Tak jdeme, dneska se bude hodně slavit." pronesla nadšeně. Loki jí podržel otevřené dveře a na chodbě jí nabídl rámě. Cestou do slavnostní síně zdravili strážné i poddané. Všichni měli skvělou slavnostní náladu. Všichni se radovali z toho, že Odinova diktatura došla svému konci. Všichni, až na Thora.