SHAWTY►JUSTIN BIEBER

ⅩⅩⅤⅠ. / Justin

Ptala ses jestli tě miluji a já ti musel odpovědět, že ne, protože moje láska k tobě byla mnohem větší než jen to jedno slovo. Ale ty jsi byla mojí odpovědí, tak zklamaná... A já potom pokračoval ve své odpovědi dál. Nemohl jsem tě nechat myslet si, že moje srdce je schopné fungovat bez mé lásky k tobě. Prostě nemohl, i tak jsem jí zničil. Promiň.

21.9.2014 J.

Usmíval jsem se na svojí malou brunetku, která se radostně divála na koťátko, které jsme potkali v parku. Mazlila se s ním, hladila ho, šišlala na něj a hlavně i jemu se její zájem líbil. Vesele jí skákal po prstech, vrnělo při každém pohlazení a mňoukalo, když se od něj trošku odtáhla. Tak moc roztomilý pohled to byl.

„Ach, shawty, ty jsi tak moc sladká," zaculil jsem se na ní a věnoval jí jeden ze svých pohledů plné lásky, který patřil jen jí. „Půjdeme na zmrzku?"

Její odpovědí byl jen úsměv směřováný ke mně a smutný pohled ke koťátku. „Tak se už musíme rozloučit, miláčku,“ podrbala ho za ouškama a pourpavila si svojí kostkovanou sukni, která se mohla chlubit fialovou barvou - a jak jsem byl poučen, tak přesněji řečeno levandulovou. „Mě se taky nechce, ale nemůžu tě tu drpat až do noci, koťátko,“ usmála se na něj a zvedla pohled ke mně: „Půjdeme?“

„Jasně, čekám celou dobu jen tebe,“ zazubil jsem se na ní a propletl si s ní okamžitě ruku, protože jsem tušil, že by byla schopná si to chlupaté mourovaté klubíčko vzít domů.

~

Típnul jsem cigaretu o okenní parapet vedle sebe a uchechtnul se nad tou sentimentální vzpomínkou, protože tehdy byla vážně jako lilie - stejně nevinná, čistá a krásná. Ne, že by teď nebyla, ale lhala mi... A to mě svým způsobem urazilo a zklamalo, i když jsem přesvědčený, že nemám právo se takhle cítit. Já jí zklamal ještě dřív, než vůbec odjela do L.A. To já strkal ptáka do jiný a já ji nepoznal. A vážně mě sralo, že ten pitomec Blake jí poznal a s ním i ta čubka, která ničila životy.

Věděl jsem, kdo už Colette je, ale svým způsobem jsem měl ještě stále, co objevovat, protože oba jsme byli jiní než kdysi a to mě taky vytáčelo. Zase jsem to byl já, kdo se změnil víc, protože ta malá brunetka si stále zachovala to svoje osobní kouzlo, které mě k ní táhlo a já měl před ní ještě tolik tajemství, které mohlo ten znovu rozvíjející vztah pokazit. Cítil jsem se k vůli tomu špatně. Nemohla to být jednou ona?

Odpověď je ne.

Nikdy by nemohla, už jen protože se mi vlastně přiznala, i přes to že to nebylo moc dobrovolné a já ji to donutil vykřiknout.

„Kámo, půjdeš si ještě dneska zahulit ke Kylovi?“ přiřítil se ke mně můj kámoš Nash a já jen zakroutil hlavou -  nechtělo se mi jít k tomu kreténovi, který si myslel, že bude balit mojí holku. Vždycky byla moje.

Otočil jsem se k němu a jen se uchechtnul nad jeho mikinou, která nesla nápis Antisocial. Vážně jim byl, jen když nešlo o chlast, fet a dřív holky, ale teď už je delší dobu pod pantlofák a jeho blondýnka si ho hlídala. Nedělala scény, když někam šel, jen vždycky všem holkám vysvětlila, že on je její a on věděl, že kdyby jí nějako ublížil, že mu Miley nedá další šanci. „Dnes k tomu debilovi nejdu, mám už jiné a snad i lepší plány,“ zamračil jsem se a on jen pokrčil rameny.

Bok po boku jsme se vydali ke škole a společně protáčeli oči při tom, jak se na nás všechny holky dívaly a vystrkovali kozy. Bylo to odpudivé a ony si to vůbec ne uvědomoval, bylo mi jich k vůli tomu líto, protože přesně tenhle typ holek měla většina kluků jen na to je jedno a bylo úplně jedno, že jejich povahy byly dokonalé. Prostě šlo jen o jejich vystupování.