Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

004

Slovy nelze popsat to přetrvávající ticho. Bylo to prostě jen ticho, prázdné, nějakým způsobem nepřirozené, smutné. Chtěla jsem se vysprchovat, protože jsem se kvůli tomu všemu, co se stalo před pár hodinami, cítila ulepená. Potřebuju jídlo. Harry se o mé potřeby vůbec nestará, protože se opět vyhýbá veškeré socializaci. Začíná mě deprimovat, co se z této situace vyvíjí. 

I když budu v Texasu, nebude to pořád bezpečné. Je jasné, že ten, kdo po mě jde, nepřestane. Harry je mou jedinou ochranou. Pokud to ale bude takto pokračovat, umřu hladem.

Stále byly kolem nás jen pouště. Před námi se ale začala objevovat budova, která byla čím dál víc zřetelnější. Ihned jsem zbystřila a poposedla si, abych lépe viděla a doufala, že to bude to, co si myslím. Velký nápis "Motel" svítil i přes slunce velmi jasně. 

,,Uděláme si menší přestávku. Musím vyřídit pár hovorů." Vysvětlil mi Harry. Podívala jsem se na něj a zjistila, že je stejně znuděný, jako vždy. Je vždycky tak vážný. Žádný úsměv. A když není znuděný, naštvaný nebo otrávený, šklebí se pobavením. Oproti minule, kdy na mě řval, mluvil tichým tónem. ,,Jak někomu zavoláš? Jsme uprostřed pouště." Řekla jsem klidně.

Auto se prudce otočilo doprava směrem na parkoviště. Kolem sebe jsem viděla několik červených dveří a schodiště, která vedla přímo ke dveřím do pokojů. Vypadalo to jako noční můra. Nesnažím se vyznít jako snob, sice jsem celý život bydlela v luxusu, ale byla jsem vychovaná si nestěžovat. Ale toto místo vypadalo příšerně, dokonce slovo "sračka" bylo příliš mírné.

Harry zastavil auto a rychlostí blesku vytáhl klíčky ze zapalování. "Běž ven. Seženu nám pokoj, aby ses mohla vysprchovat, nějaký jídlo a za přesně čtyři hodiny, až bude tady na těchto hodinách šest večer, odjíždíme."

Kývla jsem začala jsem se řídit jeho instrukcemi. Vyšla jsem z auta, ruce jsem zkřížila na hrudi a rozhlédla se. Lehce jsem pootevřela pusu a následovala Harryho.

Trochu jsem zrychlila krok, abych šla vedle něj, protože jsem měla pocit, že mě pořád někdo sleduje. Došli jsme k malému okénku, kde stál chlap zády k nám. Harry si z kapsi vytáhl peněženku a v druhé ruce stále držel zbraň. 

"Promiňte?" Zeptal se Harry. Místo mile zněl jeho hlas jak jinak než otráveně. 

Chlap za oknem se otočil. Měl potetovaný obličej a hleděl na nás černýma očima. Ret měl v rohu roztrhlý, ale zpět sešitý, aby mohl normálně fungovat. Obrovská jizva mu navždy změnila kůži.

Šokovaně jsem otevřela oči a lehce sebou trhla, až jsem bokem narazila do Harryho. Překvapivě se Harry ani nepohnul. Naštěstí si toho ten chlap nevšiml, protože hleděl na Harryho.

Když očima zabloudil ke mně, přinutila jsem polknout. Jeho pohled mě trochu vyděsil. Kdyby byl někdo hledaný, jako jsem já, určitě by byl taky obezřetný a všechny by zpochybňoval. Je těžké vidět dobro v někom, kdo se na vás dívá, jak kdyby vás chtěl sníst. Navíc někdo, kdo má obličej plný jizev. Pohled na ně mě skoro bolí.

 ,,Mám volných hodně pokojů. Jaký chcete? Spojené nebo oddělené postele?" Řekl hrubě, na jeho hlase bylo poznat, že kouří.

Zdálo se, že si Harry ani nevšiml, jakým hlasem na něj chlap promluvil. ,,Spojený." Odpověděl k mému neštěstí. Ne, že by na té posteli chtěl spát se mnou. Spíš se bude snažit neusnout. A kdyby se měl ke spánku, spala bych na zemi.

Jedna postel pro dva lidi. Jakmile jsme dostali klíč a ten chlap se na nás přestal dívat, lehce mi poklesla ramena úlevou. 

Vyšli jsme po schodech a rychle našli náš pokoj. Harry strčil klíček do zámku a otevřel. Pokoj vypadal upraveně, ale určitě ne nějak hezky. Postel byla tvrdá a její dřevěné čelo bylo prasklé a poškrábané bůhví od čeho.