Dust Bones [Punk Harry Styles] CZ Translation

021

SEN

V mých snech mě zasypává sladkými polibky na krku. Drží mi ruce, naše prsty jsou propletené. Drží je nad hlavou a líbá mě na klíční kosti. A já jen více a více upadám do ráje.

V reálném životě bysme ale na sebe jen hleděli, nebo na sebe křičeli. Když noc skončí, vzbudil by mě a já bych si okamžitě uvědomila, že to vše bylo jen v mé mysli. Uvědomila jsem si, o čem jsem snila, co chci po Harrym.

Jeho rty na mých. Jeho pohled upřený na můj hrudník a prsa, kterých se jemně dotýkal. Byl by mírný. Ukázal by mi, že mu na mně záleží. V realitě je ale vše úplně jinak.

A když ze mě sundal všechno oblečení, až jsem byla úplně nahá, zasmál se pro sebe. Protože by věděl, že bych nechtěla být zranitelná a intimní s nikým jiným, než s ním.

Každopádně se mi líbí, jak na mě hledí v reálném životě. Protože někde v těch očích taky cítí tu palčivou bolest. Nějakým způsobem to ví. Ví, že chce být tím jediným, který mě svleče.

On jediný mě bude mít zachumlanou v jeho peřinách. Vím to, protože mi to řekl. Od té doby neumím zastavit ten chtíč, který v sobě mám.

Možná protože je mi pouze sedmnáct a jemu dvacet. Věří tomu, že ví víc a já jsem jen naivní, protože si myslím, že to tak cítí stejně.

Když na něj myslím, toužím po jeho doteku. Chci, abych slyšela jeho hluboký a chraplavý hlas, kterým přizná všechno, co chce se mnou dělat. Všechno, co jsem řekla. Je bláznivé, protože to tak chci mít.

Chci, aby jeho měkká ústa líbala moje vnitřní stehna. Chci, aby se usmíval, protože ví. Tak, jak ví všechno ostatní. Chci cítit jeho ústa na mých, víc, než cokoliv na světě. Jo, a jeho teplá kůže na té mé. Těžko odolat a tak jednoduše se zamilovat.

Rychle dýchám. Ve svých snech se mi to stávalo často. Slyšela jsem, jak jsem se pod ním rozplývala a on mi říkal všechny věci, které slíbil. ,,Já vím, lásko, taky to cítím."

V mých snech spolu mluvíme. Usmívá se, říká mi hezká slova a tvrdí, že nikdy nepotkal nikoho, na kterého by se méně zlobil. A kvůli tomu bych mu více propadla. Byla bych přesně ta slabá holka, kterou podle něj jsem.

Kdyby ty sny byly pravdivé, neváhala bych být jeho.

Nejvtipnější je, že ani nevím proč. Byl mi přidělen z nějakého důvodu, byl zde dán za nějakým účelem. Myslím. Chci tomu věřit.

A možná proto si nevybírám jiný život.

Vzbudila jsem se náhle a skoro bez dechu. Byla jsem celá spocená a cítila, jak mám orošené i čelo. Vzdychla jsem, protočila oči a znovu si lehla na záda.

Přikrývka se mi zdála příliš teplá, takže jsem se odkryla. Je mi zle z toho nemyslet na Harryho během dne. Pak přijde noc a všechno to na mě padne.

Co se dá dělat? Vím vůbec, jak začít? Zakroutila jsem hlavou a zasmála jsem se. Ani pořádně nevím, co vlastně cítím. Kdyby to byl to chtíč, dávno by zmizel. Jsem si totiž jistá, že jeho povaha by mě dávno odradila.

Ale vždy se vrátím pro víc. Chci, aby byl ten, se kterým bych mohla mluvit a on by se mě snažil pochopit. Je to ale přesný opak, protože se snaží potlačit jakékoliv emoce. A já si možná přeji, aby přestal.

Rozhodla jsem se, že se projdu. Podle hodin na nočním stolku je 2:38 ráno. Sklenice vody by mi pomohla najít vyčerpání, abych znovu usla, aspoň na hodinu či dvě. Stoupla jsem si a sešla dolů.

Po cestě dolů jsem si všimla Harryho. Hlavu měl položenou na stole, krčil obočí a spal. Kudrnaté vlasy měl v obličeji a rukama si podpíral hlavu.

Lehké světlo z počítače bylo ztlumené. Podívala jsem se na obrazovku a viděla mapu, na které byly vyznačené nějaké body. Přimhouřila jsem oči a přečetla si názvy, které byly u některých napsané.

Bylo tam Mexiko, Itálie a další oblasti jako Havaj, Anglie a New York. Došlo mi, že se jedná o všechna místa, na kterých jsme doposud byli.

Povzdechla jsem si a podívala se na Harryho. Jeho plné růžové rty byly jako obvykle zavřené. Rysy v jeho tváři byly pořád stejně nazlobené.

I ve spánku vypadal krásně a nebezpečně. Jeho potetované ruce byly zcela v klidu a neukazovaly žádnou známku drsného pohybu.

,,Jsi tak matoucí," zašeptala jsem mu co nejtišeji to šlo. Pomalu jsem natáhla ruku, abych se dotkla jeho kudrlin. Odhrnula jsem je z jeho obličeje, ale rychle jsem se odtáhla, protože jsem bála, že se vzbudí a seřve mě.

Šla jsem do kuchyně, abych splnila můj původní úkol. Otevřela jsem lednici a uviděla džbánek s vodou.

Otočila jsem se a našla skříňku, ve které byly sklenice. Pro jednu jsem se natáhla a málem jsem vykřikla, když mi jedna skoro spadla na zem. Za mnou se objevil Harry.

Stál líně a unaveně mě sledoval. ,,Co děláš, Catalino?" Zachraptěl tiše. Tentokrát z něj nevyzařovala žádná energie.

Pomalu jsem vydechla a vypískla. ,,Jen jsem si šla pro vodu."

,,Měla bys spát," protřel si oči a začal ke mně pomalu kráčet. Mezitím, co jsem se lehce napila, jsem sledovala jeho kroky. Je tak...roztomilý, když je unavený. Obecně na něm není nic roztomilého, ale tento ospalý Harry je rozkošný. Skoro jsem to řekla nahlas.

,,Ty taky," rty jsem odtáhla od sklenice a odpověděla tiše.

Prsty se dotkl sklenice, kterou mi vzal. Naše prsty se o sebe lehce otřely. Sledovala jsem ho, jak se napil z druhé strany sklenice. Pak sklenici položil na kuchyňskou desku a povzdechl si.

,,Běž spát, dobře?" Zašeptal, jeho zelené oči na mě upřeně hleděly.

Kývla jsem. ,,Jdu. Ty bys měl jít taky."

,,Neměj obavy o to, co dělám." Stál si za svém. Evidentně nebyl v náladě na mě křičet nebo dát najevo své podráždění. Pokud se hned neuklidní, snad mi tady i odpadne. ,,Běž."

Ruce jsem si překřížila na hrudi. ,,Musíš odpočívat. A jestli nebudeš, tak nebudu ani já."

Podíval se na strop, jak kdyby žádal Boha o trpělivost, kterou se mnou absolutně nemá. Pak se na mě podíval a zamumlal. ,,Dobře. Zůstaň se mnou vzhůru. Zítra ráno si ale nestěžuj."

Takže jsem si sedla na sedačku s tabletem, který mi podal, abych si četla, zatímco on se dal zpátky do práce. Prohlédla jsem si desítky knih a zastavila se u náhodného názvu. Po půl hodině čtení jsem měla těžká víčka.

Snažila jsem se udržet oči otevřené, ale nedařilo se mi to a moje hlava začala padat. Když jsem si všimla měkkého polštáře na sedačce, položila jsem na něj svoje rozespalé tělo a přešla jsem do lehkého spánku.

Na sobě jsem ucítila ruce, které mě chytly jako nevěstu. Objevila jsem se ve vzduchu.

Podle vůně jeho kolínské jsem poznala, že je to Harry. Rozespale jsem položila svou hlavu na jeho rameno. ,,Harry, co to děláš?" Řekla jsem nezřetelně.

,,Nesu tě do postele. Říkal jsem ti, ať jdeš spát, panenko." Zamumlal vyčerpaně. ,,Ale jasný, ty mě prostě nikdy kurva neposlechneš."

,,Pšš," jemně jsem sykla, chtěla jsem, aby byl pro jednou potichu.

,,Ou, teď na mě dokonce kurva syčí," mumlal si spíše pro sebe. Zvuk otevírajících se dveří zněl vzduchem. Najednou jsem byla položena na měkkou matraci a zakryta teplou přikrývkou. Spokojeně jsem si ležela a byla jsem šťastná z nové polohy.

Harryho kroky byly to poslední, co jsem slyšela, než jsem tvrdě usnula.