Nenávidím Tě, Wolfharde 2

89.

Probudila jsem se ráno se strašnou bolestí hlavy. Vůbec nic jsem si nepamatovala kromě toho, že Eliza je mrtvá.

Na rukách jsem měla všude různobarevné modřiny a netušila jsem od čeho. Strašně mě bolelo celé tělo, že jsem se nemohla pomalu ani hýbat, ale musela jsem se dostavit na snídani.

Na talíř mi kydli nějakej sajrajt a já se znechuceným obličejem šla hledat volný stůl, kde by jsem tu břečku ochutnala.

,,Fuj" zamumlala jsem si pro sebe a tác odsunula trochu dál.
Koukala jsem po všech těch podivínech a čím víc si uvědomovala, že sem vážně nepatřím.

,,Tamaro" uslyšela jsem za sebou moje jméno a když jsem se otočila, tak tam samozřejmě nikdo nebyl. Jak jinak.

,,Začínám bejt už asi taky podivín" pomyslela jsem si.

Vidličkou jsem se šťourala v tý brečce, kterou tady nazývají jídlem a přemýšlela, jestli má vůbec cenu se snažit dostat odsud ven.

,,Finn si pro mě nepřijde" řekla jsem si v hlavě a nad tím pokrčela ramenama.

,,Hej Tami" slyšela jsem znova ten hlas zamnou. Tentokrát mi ten hlas byl hodně povědomej. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se mám otočit, protože to bylo beztak něco v mojí hlavě.

Nakonec jsem se teda otočila a rozhlížela se, kdo by to asi tak na mě mohl mluvit. Pak jsem ho uviděla. Stál za rohem a koukal na mě. Finn.

Rozzářil se mi obličej, když jsem ho uviděla, ale dal mi najevo, ať radost raději neukazuji, abych na sebe neupoutala pozornost.

Tác jsem nechala na stole a udělala jsem, že jdu na záchod, ale doopravdy jsem šla za Finnem. Konečně.

,,Finne" objala jsem ho se slzama v očích. Byla jsem tak ráda, že ho po tak dlouhý době zase vidim.

,,Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidim" dala jsem mu pusu na krk.

,,Jsem taky rád, že tě vidim, ale není čas na vykecávání! Musíme rychle odejít" usmál se na mě a chytil mě za ruku. Společně jsme se rozeběhli ke dveřím, ale zastavila nás ta mrcha. Ta debilní jeptiška.

,,Nikam!" zakřičela na nás a my se otočili.

,,Jojo" usmál se na ní Finn a zastřelil ji.

Chytil mě za ruku a rychle jsme utíkali do auta.

,,Mámy zbraň" usmála jsem se.

,,Jojo zbraň tvojí mámy nás záchranila" usmál se na mě Finn a šťastně jsme jeli domů.