Norsk Kjærlighet// Norská láska

2. kapitola

V 9:00 mi zvonil budík ale stejně jsem už kolem 6 byla vstalá. Hanna, která vstala těsně před 9, byla překvapena, když mě viděla už převléklou a upravenou. ,, Ty už si vstalá? Vždyť v areálu máme být až ve 12:45." No jo, on se vlastně dnes jede sprint žen. ,, Něják tu nemůžu spát. Asi to je jinou postelí nebo bůhví čím. Chceš něco přinést na snídani?" Nic nechtěla, tak jsem se vydala pro dvě celozrnné bulky s marmeládou a máslem, jogurt s cereáliemi a zelený čaj. Jednu si s sebou vezmu do areálu, protože tam dnes budem tak do 16-17 hodiny. V tomhle je nevýhoda sprintu, musíte čekat, než dojede poslední závodnice nebo-li Tiril. Ale tak to přežiju no, musím.

Už odstartoval závod na 7,5 km žen. Čekala jsem v cílovém prostoru a sledovala, jak si biatlonistky vedou. Na prvním místě je překvapivě Anais Chevalier, ale za několik minut jí posunula na druhou příčku Laura Dahlmeier. Myslím, že Laura dnes vyhraje. No ale kdo ví, někdo ještě může překvapit. V cíli byly zatím jen dva kolapsy a o ty se stejně postarali pracovníci IBU. Jinak, dnes jsem si oblékla více vrstev oblečení než včera, ale mám pocit, že to stejně proti té zimě nepomáhá a tak si zajdu pro čaj. Cestou vidím zklamanou Fanny, které se poslední dobou nedaří. Protože nemám v cíli co dělat, tak si na chvíli odejdu pokecat s Norou.

Navrhla, že mi dnes ukáže recept na její skvělé sušenky, které jí naučila její babička. S velkým nadšením jsem souhlasila a dodala, že se stavím v obchodě pro všechny suroviny. ,, To by bylo skvělé, víš musím ještě něco zařídit. Nebude ti to vadit?" strachovala se Nora. Ubezpečila jsem ji, že mi to rozhodně nebude vadit a že tu stejně nemám co dělat. Poděkovala a odešla zařídit ještě nějaké věci. Mezitím se na prvním místě umístila Gabriela Koukalová. Přesně nevím, která to je, ale když jí ukázaly na obrazovce, hned mi to došlo. Krásný úsměv a dokonale nalíčená, jakoby ani předtím nejela 7,5 km. Mezitím už dojela poslední závodnice nebo- li Tiril. Ta skončila na dobrém 13. místě, tudíž se zúčastní stíhacího závodu. Po závodu jsem pomohla týmu s pár věcmi kolem zdravotního stavu a poté následoval nákup potravin na ty úžasné sušenky od Niny.

Je něco kolem 20 hodiny a já ležím na posteli a poslouchám depresivní písničky. V tuhle chvíli jsem fakt ráda, že Hanna někam odešla, protože mám chuť být sama. Vždycky jsem byla introvert, to nepopírám. Ale od příjezdu sem se to ještě více prohloubilo. Tuším čím to je, ale nechci si to přiznat. Proto tu jen tak ležím, do učí mi hraje Mine od Taylor Swift a přemýšlím nad vším, co se stalo. Přemýšlím, dokud nepřijde Hanna a nevytrhne mě z myšlenek. ,, Doufám, že se zítra tý smůly zbavíme." Začala mluvit. ,,Jaký smůly?" Neměla jsem ponětí, o čem to mluví. ,, Doufám, že nějaký chlap bude na stupních vítězů, hlavně na tom nejvyšším."  Áha, už chápu. ,, Takže zítra se jede mužský sprint." Řekla jsem si spíše sama pro sebe nahlas. Hanna pouze kývla a dále mluvila. ,,Kdo myslíš, že dopadne nejlíp? Tipla bych Emil nebo Johannes, ale spíš Jossa. Co myslíš ty?" Po mé krátké odpovědi, která zněl netuším, se na mě Hanna divně podívala. ,,Co je?" zeptala jsem se jí. ,, Ty seš asi hodně velkej introvert co?"

,,Ani bys nevěřila, jak moc." usmála jsem se na ní a zašla se osprchovat. Dnes mi sprcha trvala trošku dýl. Vždy když mám tyhle nálady, tak zůstávám ve sprše klidně i 20 minut, ale nechci vyplácat teplou vodu, tak to dnes zkrátím. Do pokoje se vracím pár minut po 21 hodině. Zapnu si na chvíli notebook a poté jdu spát.

11.2.2017

Už je to tady. Mužský sprint. Dnes se to určitě stane. Potkám se sním i s ostatními, to je na 100% jasné.  Od 5 hodin jsem už nemohla spát a ani na snídani se mi nechtělo. Hanna mi sice přinesla nějaké jídlo, ale nemyslím si, že ho sním. Od 12:30 máme být v areálu, takže do té doby jsem nic nedělala. Jen seděla, byla na notebooku, poslouchala písničky a přemýšlela nad tím, co vše se dnes může stát. V 11:30 jsme si zašly na oběd a poté se připravovaly. Dnes dokonce venku svítilo slunce, takže mi dlouhé triko s teplým svetrem, legíny s oteplováky a teplou bundou v klidu postačí. Namalovaná pouze řasenkou jsem si nanesla opalovací krém, udělala culík a nasadila čelenku, kterou mi Hanna věnovala. Hanna zase jela autem s ostaními, já šla, jako skoro vždycky, pěšky. Trvá to sice dýl, ale užívám si ten pohled na krajinu a i tu samotu.