Norsk Kjærlighet// Norská láska

6. kapitola

15.2.2017

Achjo. Další den spojený s nedostatkem spánku a lehkou bolestí krku. Je pravda, že dnes mě budík vzbudil až v 7.00, ale mezitím jsem se každou hodinu budila. Takže celkový spánek za dnešní noc činí necelých 5 hodin. Hanna samozřejmě spala jako špalek, takže se probudila s energií a dobrou náladou.  Já sice byla unavená, ale tou dobrou náladou jsem se od Hanny nakazila a tak jsme na snídani šly s úsměvy na rtech. Od té chvíle s Tarjeiem už je mi jedno jestli mě někdo uvidí nebo ne. Přestala jsem to řešit.

Mezitím, co nám Hanna šla pro jídlo, tak já se vydala pro čaj a pomerančový džus s kávou pro Hannu. Najedly jsme se a poté si šly ještě pro hrníček čaje. Během získávání podrobnějších informací o Hannině objevu se jídelna začala pomalu zaplňovat Italy a taky dalšími členy norského týmu. Tudíž jsme rychle dopily naše čaje, šly se převléknout do chatky a vydaly se do areálu.

V areálu se mi podařilo po chvíli najít Noru a tudíž jsem jí mohla ještě jednou poděkovat za ten prášek.  ,, Dobře. A pomohl ti aspoň trochu?" Zastavila se a vyptávala se. ,, Rozhodně. Už je to mnohem lepší. Děkuju, nevím, co bych bez tebe dělala." Strávily by jsme tam celou věčnost, ale Nora má povinnosti a tak musela odejít.

Já odešla za Paulem a čekala na jeho pokyny. ,,Dnes akorát potřebuji, aby si zase byla v cílovém prostoru a dohlédla na holky.  Tak, jestli by ses chtěla něco naučit, ukázat tak klidně." Páni, tak fajn. S opatrností v hlase jsem se zeptala, jestli bych se mohla koukat na masáž sportovců. ,, No jasně, tak zajdi za Björnem nebo Norou a domluv se s nima. Jo a zítra to bude asi stejné." Nadšení se ve mě jen hromadilo. S poděkováním se mé nohy vydaly najít pro změnu Noru.

....

No to snad ne. Tak přesně tohle jsem si řekla, když se ve startovní bráně ukázalo číslo 33. Byla to závodnice z Ruska Světlana Sleptsová. V okamžik, kdy jí mé oči uviděly na obrazovce, jsem začala pociťovat nenávist, odpor a má nálada začala být na bodu mrazu. Obecně nemám ráda Rusky, ale tahle mi leží v žaludku hodně dlouho. Přesněji řečeno více jak 6 let.

Mezitím co jsem sledovala, jak si vede Fanny, tak na mě začal mluvit nějáký kluk. Podle oblečení bylo poznat, že patří do švýcarského týmu. S veškerou slušností jsem se s ním chvíli bavila, dokud neodešel. V ten moment mne na chvíli zavalil pocit radosti, ale ten okamžitě vymizel. Nahradil ho už známý pocit nenávisti směrem k Rusce. Po několika dalších desítkách minut už přijížděla ,, Sveta" do cíle s 5ti trestnými minutami. Se škodolibostí jsem se usmála a pozorovala, jak nemůže popadnout dech.

Tak jestli si dnes někdo vsadil na Norky, tak ho bohužel zklamu. Nejlépe dopadal 39. Tiril, což nikdo z nás nečekal. Po závodě byli všichni členové zklamaní a nechápali, co se děje. Upřímně se jim nedivím. Norsko bylo vždy velmocí, které jelo o stupně vítězů a teď najednou tohle.

Po závodě se uskutečnil květinový ceremoniál, kde byla Laura Dalhmeier, Gabriela Koukalová a Alexia Runggaldier. Viděla jsem ho jen kousek, protože poté chtěli ostatní pomoci s balením.

Na chatku jsem se dostala až v pět, a to hlavně kvůli vínu, které jsem si na uklidnění potřebovala koupit. Po dnešku potřebuji na chvíli vypnout a víno je k tomu ideální. K mému překvapení Hanna už byla na pokoji a psala něco na počítači. S pozdravem jsem hodila flašku vína na postel a převlékla se do tepláků. Na nic jsem nečekala, otevřela víno a napila se.  ,, No páni, co se stalo?" S údivem mě pozorovala Hanna. ,, Potřebuju vypnout a zapomenout." S dokončením odpovědi se flaška dotkla mých rtů a já se zase napila. Nabídla jsem Hanně jestli taky nechce, ta se ovšem jen lehce napila a řekla, že má radši červené. Tak aspoň zbyde víc na mě.