Norsk Kjærlighet// Norská láska

3. kapitola

Auto jsem nechala zaparkované pod kopcem a vydala se směrem k chatce. Docela to klouzalo, ale naštěstí se mi nepodařilo spadnout. V jedné ruce s fonendoskopem, tonometrem a sešitem na zapisování jsem došla před dveře chatky. Mé tělo se chvělo, a to nejen díky zimě a studenému větru. Nádech, výdech. Má volná ruka zaťukala na dveře. Byla to doba, dokud někdo neotevřel, ale jakmile se dveře otevřely, litovala jsem, že ta doba nebyla ještě delší.

,, A-a-ahoj." To byla jediná slova, které mi šly říct. To mi trochu nedošlo. Nenapadlo mě, že by mi mohl otevřít zrovna on. S překvapeným obličejem ze sebe nevypustil ani hlásku. ,,Já, já tu jsem, no, abych změřila tlak." Tak nějak jsem řekla a doufala, že si nevšiml mého rozrušení.  ,,A-aha, no, dobře. Tak pojď dál." pustil mě dále a zavřel dveře. 

Sundala jsem si boty a bundu pověsila na věšák. Musím se hodit do klidu. Žádný emoce nedávat napovrch, usmyslel si můj mozek. Chovej se jak profesionál.

 Celou dobu mě překvapeně pozoroval. ,, Ostatní jsou v pokojích?" neutrálním hlasem jsem se ho zeptala, nacož mi odpověděl pouze dvěma JA posobě. Chata byla stejná, jako naše, nebo aspoň tak vypadá, takže vím naprosto přesně, kam jít. 

Po vyšlápnutí schodů jsem zaťukala hned na dveře naproti schodům. Nikdo se neozýval. Po druhém zaťukání, po kterém se také nic neozvalo, jsem se rozhodla vkročit do pokoje. Hned po vkročení mi bylo jasné, proč mi nikdo neodpovídal. Na pokoji byl pouze Emil, který navíc spal. Asi po tom dnešním kolapsu. Tlak jsem mu samozřejmě neměřila, pouze zkontrolovala jeho dech. Dýchal normálně, tak jsem akorát rozsvítila lampičku u postele a zhasla velké světlo.

Mé kroky vedly k  dalšímu pokoji. Tu snad bude taky všechno v klidu, pomyslela jsem si a zaťukala. Otevřel mi Lars, který byl na pokoji s Johannesem, který právě ležel na posteli.                 ,, Zdravím jsem Theresa. Přišla jsem  změřit krevní tlak."  S jeho souhlasem mi otevřel více dveře a ukázal, abych šla dovnitř. ,, To snad nemyslíš vážně! Co tu chceš?!" byla první Johannesova slova. To, co dělal do téhle doby, přestal dělat a zaměřil se pouze na mě. ,, Jdu vám změřit krevní tlak, Larsi prosím posaď se na postel." poprosila má slova Larse, který šel usednout.  ,, Odpovíš mi? Co tu chceš!" Zase zopakoval otázku. ,, Už jsem ti to řekla, tak se ztiš, abych to slyšela. A uklidni se nebo budeš mít vysoký tlak." S dořeknutím mého posledního slova jsem si na uši nasadila fonendoskop a přiložila ho na Larsovu loketní jamku.

Tlak mu šel změřit nádherně. Informovala jsem ho o něm a zapsala do sešitu. Poděkoval mi a lehl na postel ,, To si jako myslíš, že si ho od tebe nechám změřit?" S uchechtnutím řekl Johannes, když se mé nohy rozešly k jeho posteli. ,, Budeš muset, protože všichni ostatní řeší jiné problémy jako například ten tvůj dnešní kolaps . A mysli si co chceš, ale já tu dobrovolně fakt nejsem, takže se posaď, buď zticha a nech mě změřit ten tlak." Už to dál nešlo, nebude mě tu zesměšňovat, jak nějáké 5- leté dítě . Johannes to ode mně nečekal, takže jeho jediná reakce byla, že udělal to, co jsem řekla.  Chudák Lars nevěděl o co jde a nechápavě seděl na posteli. Johannes měl tlak vyšší, ale pořád to bylo v pořádku. Při měření se na mě ani nepodíval, ale mě to bylo jedno. 

,, Žádná zátěž, ani káva za poslední hodinu nebyla?" Je směšné jim pokládat tuhle otázku, ale musím. V sešitě je to zvýrazněné. Lars odpověděl krátkým ne, zatímco Johannes pouze zavrtěl hlavou, jako že ne.

Sebrala jsem si všechny věci a odešla. Teď mě čeká Tarjei. Ihned se mi zase vytvořil ten zvláštní tlak, ale teď už v celém těle. Tohle bude znít směšně, ale najednou jsem pocítila můj močový měchýř, který už žádal o vyprázdnění. Nohy se rozešly po schodech i když mysl chtěla pořád zůstat nahoře. Ovšem už bylo pozdě. Tarjei seděl na pohovce a koukal na běh na lyžích.