Beautiful Bastard || Zayn Malik

Chapter 27

Probouzíme se do deštivého rána, co mi na mé depresi jen přidává, ale snažím se na to moc nemyslet a být v pohodě, jenže kvůli kocovině, kterou mám, mi to moc nejde. Zaskuhrám a převalím se blíž k Zaynovi, který přese mě přehodí ruku a zmáčkne mě blíž k sobě. Spokojeně vydechnu a lehnu si na jeho nahou hruď. Obejmu ho rukou přes břicho, mumlajíc něco v tom smyslu, že se mi nechce vstávat. Letadlo nám zpět do Londýna letí sice až večer, ale musíme být na snídani včas kvůli paní Malikové. Chce dnes s námi naposledy posnídat v Paříži a ráda by nás tam měla včas. Volala to Zaynovi v noci, čímž nás samozřejmě vzbudila, chtěla mu to připomenout nebo co. Napůl jsem spala, když mi to Zayn říkal, takže si z toho moc nepamatuji. 

„Musíme vstávat," zamumlá mi do vlasů, no sám se k ničemu nemá. Úplně ho chápu, nejradši bych proležela celý den až do doby, než by byl čas odejít na letadlo. „Máma se chce pak po Paříži projít i když tu byla skoro každý měsíc," oznámí mi další věc, která mě nutí mnohem víc dnes proležet celý den. Poslední na co myslím je procházka. 

„Když já chci zůstat s tebou celý den v posteli," zafňukám a ještě víc se k němu přitulím. 

„Mi povídej, ale já bych s tebou dělal jiné věci než jen válení se," zašeptá. Je mi jasné, na co naráží. 

„Tak tedy dobrá." Vyhoupnu se do sedu a posadím se na něj obkročmo, pokládajíc své ruce na jeho potetovanou hruď. 

„Tohle se mi začíná kurevsky líbit." Své ruce položí na mé boky, které mi zmáčkne až mě to trochu zabolí, což byl jistě jeho záměr. „Kéž bychom měli víc času," zafňuká tentokrát on jako malé dítě, což způsobí škodolibý úsměv na mé tváři.

„Máme čas..." odmlčím se, natahujíc se na noční stolek po jeho mobilu, který rozsvítím. Na mobilu je půl šesté ráno, snídaně je v půl sedmé a pět minut, což je času dost. „...tak třičtvrtě hodiny, to stačí, ne?" ušklíbnu se, rukama se zapírajíc vedle jeho hlavy, jako to dělá on. Skláním se obličejem těsně nad tím jeho, nespouštíme ze sebe pohled. Schválně na něj nevinně zamrkám a pokusím se i o nevinný úsměv. Mám chuť z něj strhnout boxerky, které jediné má na sobě, a vzít si ho tady a teď. Chci se prsty prohrabávat jeho dokonalými vlasy, líbat jeho rty a označkovat si ho jako to dělá on mně.

„Nedívej se na mě tak, nebo se fakt neudržím a-"

„Shh," umlčím ho polibkem. Jeho ruce sjedou na můj zadek, který pevně zmáčkne, což zapříčiní, že mu jemně vzdychnu do úst. Jeho jazyk se jemně otře o ten můj a pak se z polibku odtáhnu. Přesunu se na jeho krk, kde mu zanechám několik polibků.

„Počkej, Kate," pronese najednou, no já ho nevnímám a přisaji se rty na jeho krk ve snaze udělat mu jedno ze svých znamének. „Tohle není dobrý nápad. No tak, babygirl, přestaň." On však namítá dál. „Do hajzlu, Kate, nech toho!" vykřikne najednou, chytajíc mě za ramena, když ho i tak ignoruji dál. Odtáhne mě od sebe, narovnám se tedy v zádech a zamračím se na něj.

„Co máš za problém?" Pozvednu na něj obočí. „Ty si mě značkovat můžeš a já tebe ne?" Snažím se být v klidu i když mě to dost vytáčí.

„Ty to snadno schováš, kdežto já ne a zítra večer máme v Londýně charitativní ples, kam mimochodem jdeme spolu, akorát by to ty starochy pohoršovalo." Protočí očima.

„No počkej." Zamračím se. „My jdeme na nějaký ples? Kdy jsi mi o tom chtěl říct!?" vyjeknu. Co si vezmu na sebe? Do Londýna přilétáme někdy brzo ráno, cesta z letiště do Zaynova apartmánu trvá zhruba hodinu, poté se půjdeme rozhodně vyspat a večer máme nějaký ples? Kdy si jako mám sehnat šaty!? Tohle je na mě moc rychlé.