Beautiful Bastard || Zayn Malik

Chapter 36

Kate's point of view.

Dorazím do baru, kde jsem byla naposledy ještě s Louisem, Peggy a s Liamem. Ten večer mě od nich odvedl Zayn s tím, že potřebuje pomoct s fotografiemi do časopisu. Zvláštní, jak mám hodně věcí spojených s ním. Teď bude mnohem těžší dostat ho z hlavy, ale potřebuju se opít.

Bude to chtít hodně alkoholu na detoxikaci těla ohledně něj, ale to se nějak podá. Peggy vždy tvrdila, že na detoxikaci je nejlepší whiskey, víno, brambůrky, pizza, kýbl zmrzliny a nějaký dobrý seriál. Já si teda myslím, že to všechno je tak dobrý akorát na to aby se člověk zeblil. Ale možná to je ten záměr, což se mi nějak dvakrát nezdá.

„Ty máš štěstí, že jsi moje kamarádka," ozve se barmanka, která se opírá o svého šéfa, který je zároveň i její manžel. On je totiž ještě den a tak tady nemám co dělat, ale ti dva jsou naštěstí moji přátelé a tak mě sem pustili.

„Děkuju, Lizzie, potřebuju detoxikaci," povzdechnu si, jak se vyhoupnu na vysokou barovou stoličku. Propletu si na stole prsty, zaměřujíc svůj pohled na alkohol za nimi. Mmh whiskey, bourbon, rum, vodka, ráno budu mít kvalitní kocovinu, ale co, chci to všechno!

„Malik?" zeptá se Cameron - manžel Lizzie. Musím říct, že se tito dva k sobě neskutečně hodí. Lizzie je černovláska tmavší pleti, její oči jsou tmavé, ale je zatraceně nádherná. Cameron je taktéž tmavší pleti, má ostříhané vlasy na ježka, na krku má tetování hada a jeho oči jsou stejně tmavé jako ty Lizziiny. Působí na mě jako dokonalý pár, což mi na mé depresi jen přidává.

„Četl jsi o tom anebo to bylo v televizi?"

„Obojí, zlato, ale víš, že jsme tady oba pro tebe, že? Bude to v pořádku. Chvíli to bude bolet, ale hned jak to bude v pohodě a ty budeš moct zase randit, tak mám volného bratránka, kterej po tobě jede." Zakmitá na mě Cameron obočím. „A my černý jsme věrnější." Zakývá hlavou s úšklebkem, což mě nutí k uchechtnutí. Mám je oba neskutečně ráda a vždycky mi dokázali zvednout náladu. Miluju jejich smysl pro humor.

„Budu si to pamatovat." Přikývnu. „Ale teď prosím jednoho dvojitého panáka a je mi jedno, co to bude," povím. Je mi jasné, stejně jako mému oblíbenému páru, že dneska k Peggy a Liamovi sama nedojdu.

„Proč si to prostě nevyříkáte?" zeptá se Lizzie na totálně stupidní otázku. S ním si něco vyříkávat? Se Zaynem? S totálně sobeckým hajzlem, kterej vidí jenom sám sebe? S ním si nic vyříkávat nejde, protože hned začne tvrdit, jak není na vztahy a jak se nechce vázat a blah, blah, blah.

Stejně si myslím, že je to mnou, protože s Camillou se klidně oženil. Myslím si, že na vztahy je, ale ne se mnou. Prostě mě vidí jako možnost, jak si užít a víc ani ň. Pro všechny tyhle hajzly jsem jen hračka na hraní a až je přestanu bavit, tak mě buďto podvedou anebo mě pošlou do prdele s tím, že mají manželku a budou mi tvrdit, jak se neradi vážou.

Nevím, co dělám špatně. Jsem normální holka, co chce být aspoň trošku šťastná s někým, kdo bude ochotný si se mnou založit rodinu a bude mě milovat. Chci toho tolik? Ano, vím, chci. V dnešní době ano.

Je to smutné.

Já jsem smutná.

„Dej to sem!" vyhrknu po Lizzie, když mi nalije dvojitého panáka. Okamžitě po něm skočím a hned ho do sebe kopnu. S lepším pocitem si poručím dalšího a pak dalšího a zase dalšího až mi tu nechá celou láhev. Liju to do sebe ve velkém jakoby to byla obyčejná voda. V tuhle chvíli je mi to opravdu jedno.

Jedno mě ale mate, proč jsem z tohoto ne/rozchodu tak v prdeli a z rozchodu s Louisem jsem na tom nebyla tak špatně a to jsme spolu byli opravdu dlouho? Jak je to kurva možné!?