Z pekla na zem ✔️

2.

Od rozhovoru s New York Times se s novináři dveře netrhly. Niviino jméno bylo prostě skvělou reklamou. Dávala rozhovory, natáčela do zpráv, nebo dokumentů. Nedělala by to, kdyby jim to nepřineslo další sponzory. Zrovna se chystala na živý vstup do zpráv. Stála s moderátorkou, která se rozkecávala nějakým podivným jazykolamem, před kamerou. Kameraman dal signál a už to jelo. Moderátorka se usmívala a pak přesunula mikrofon k Nivii. Jenže ta nějak nevnímala o čem mluvila. Podívala se na ni roztěkaně a stáhla obočí. Moderátorka se zasmála. Už chtěla položit otázku znova, když se náhle zarazila a zůstala stát. Nivi nechápala, co se stalo. Došlo jí to, až když se chytila za břicho a skácela se k zemi. Trhala sebou a chraptěla.

„Pane Bože,“ hned k ní klekla a stiskla jí ránu, ve snaze ji pomoci, ale to už se rozpoutalo peklo na zemi. Jejich vesničku napadli povstalci a začali střílet do každého, kdo se jim pletl pod ruku. Netušila, co má dělat. Svět kolem ní se zpomalil. Všude byli mrtví nebo ti, co se smrti snažili utéct. Nějak ji nedocházelo, co se to vlastně děje.

„Nivie!“ zaslechla své jméno a pak ji někdo vzal za ruku. Postavil ji a něco na ni křiče. Byl to Marty. Neslyšela ani jedno jeho slovo. Třásl s ní a pak ji někam vlekl. Nechtěla s ním jít. Chtěla pomoci ostatním. Otočila se za sebe. Zahlédla dívku, o niž psala Anet. Běžela k nim. Chtěla na ni počkat. Natáhla k ní ruku, ale v tu chvíli ji někdo zezadu doslova prostřílel.

„Ne!“ vykřikla a chtěla se za ni rozeběhnout, ale Marty ji zezadu objal a vyzvedl.

„Ne, zabijou tě taky,“ zatahal ji do džípu a odjeli do bezpečí. Všechno se odehrálo tak rychle, že jediný pocit, který v sobě měla, byl strach.


****

Rice sledoval každý zpravodajský kanál, kde Nivi vystupovala. Doma měl každé noviny, kde se o ni psalo. Její fotky si vystřihoval a schovával na památku. Už se stihnul dokonce přestěhovat do svého mládeneckého bytečku. Šlo o malou garsonku, ale jemu to stačilo. A Niv se to určitě bude také líbit. Netrpělivě očekával živý vstup. Jakmile ji spatřil, musel se usmát. Jenže pak se mu na čele vytvořily vrásky. Ta moderátorka vážně padla k zemi? A mrtvá? Sledoval, jak v Niviině blízkosti létají kulky. Jak se její vesnička stává peklem. Kameraman natáčel tu hrůzu a posílal to živě do světa, dokud obraz nezůstal vzhůru nohama a nezabral několik mrtvý těl. Nikde neviděl Nivii. Což asi bylo dobře. Mohlo to znamenat, že buď utekla, nebo... ne, na to nechtěl pomyslet. Obrazovka zčernala a pak se objevilo studio. Moderátorka šokovaně a s klepajícím se hlasem, četla, co měla na monitoru. On vše slyšel jen své hlasy v hlavě. Našeptávaly mu, že bude v pořádku, že se jí nic nestalo, že stihla uniknout. Tělem mu projel takový strach, že se celý rozklepal. Vůbec netušil, co má dělat. Kde zjistí, jestli to přežila. Zajel si rukama do vlasů a nechal slzy stéct po svých tvářích.

****

Když se vzpamatoval, šel na jediné místo, kde by mohl dostat informace. Do Srdíčka. Na recepci se nezdržoval a jel rovnou k zástupci. Když tam nebyla Nivi, vedl to nějaký Tucker. Neklepal, rovnou vtrhl k němu do kanceláře.

„Promiňte, ale co tu děláte?“ v jedné ruce držel pevnou linku a v druhé mobil. „Vydržte,“ řekl do obou.

„Nivie, žije?“

„Kdo jste?“

„Rice, Rice Hollywood.“

„Ach, vy jste její přítel,“ vzpomněl si, že ho už viděl.

„Ano,“ zapřel že bývalý.

„Posaďte se,“ vyzval ho. Pak se opět vrátil k telefonátům. Z toho, co Rice slyšel, pochopil, že on zřejmě moc informací také nemá. Ale i to málo, co zjistí, mu pomůže. „Takže,“ odložil mobil i pevnou linku. „Nic moc nevím,“ založil si ruce na stole. „Jediné co vím, že nevelké skupince se podařilo uniknout. Nevím, kdo v ní byl. Už jsem vyslal záchranou skupinu, která se nevrátí, dokud je nenajde. Živé, či mrtvé.“ Ta poslední věta Ricem projela jako ostří.

„Chci letět taky,“ postavil se.

„Klidně byste mohl, ale bohužel, letadlo už je půl hodiny ve vzduchu.“