Z pekla na zem ✔️

23.

Dnes čekalo Nivii další sezení s doktorkou Adel Skyll. Jindy by měla plnou hubu keců, ale dnes jí to vyhovovalo. Potřebovala se někomu svěřit s tím, co se stalo, a hlavně potřebovala vědět, proč se tetička najednou Rice zastává. Tohle jí nešlo na rozum. Copak je jediná, kdo vidí, jak se Rice k ničemu nemá? A přesně s touhle otázkou začala sezení.

„Pardon, Nivie, ale budete mi muset přiblížit situaci." Doktorka si přehodila své dokonalé, dlouhé nohy přes sebe. Na koleni měla položený bloček a v ruce svírala drahou propisku.

„Můj Rice se slejzá se svou bývalou za mými zády. Něco přede mnou tají. Nemluví o naší společný budoucnosti. Pořád žijeme každý zvlášť. Chtěla bych, aby se rozhoupal O ruku mě požádal jen proto, že jsem mu to připomněla, a ještě k tomu to nebyla žádost o ruku. Jen jsem řekla, že je, tak prostě je, ale oficiální to není. Je to jen v mé hlavě. O společném bydlen ani radši nezačínám. Protože vím, že u něj bydlet nechci a on nechce bydlet u mě. Jeho příjem je malý, ke všemu začal chodit do školy. A já prostě vím, že koupi menšího domu mi nedovolí, a to je vlastně jedno, protože jsem se s ním rozešla a moje teta... Ta, co ho nesnášela, s ním najednou drží za jedno," zhluboka se nadechla, protože všechno řekla na jeden nádech. Doktorka jen poslouchala a sledovala naprosto rozčilenou Nivii. Nestihla si zapsat ani jedno slovo. Pozvedla obočí a naklonila se k Nivii, která sebou právě pleskla do křesla a nafoukla tváře jako žába.

„Jako první se uklidněte. Tohle neprospívá ani vám ani miminku. To, co jste mi řekla, je docela závažné. Doopravdy si myslíte, že by vás Rice podvedl?" Ona sama si myslela, že ne, teď bylo načase, aby si to uvědomila i Nivi. Ta se na ni podívala a protočila očima, ale nic neřekla. „No ták. Vy ho znáte přeci nejlépe. Vzpomeňte si, jak se chová, když je vedle vás. Vnímejte jeho pohled, jako by byl tady a koukal se na vás. Vy jediná víte, jak hluboké jsou jeho city vůči vám," naléhala na ni. Nivi se zničehonic rozplakala.

„Ale vždyť já vím," fňukla a hodila rukama. „Jen nevím, co přede mnou tají a já to chci vědět. Nevěřím, že by mě s Frankie podvedl, ale byl s ní. Vloupali se do mé firmy, aby našli důkazy, že mě chtěl otrávit někdo z kolegů. Naštval mě, ani nevíte jak."

„A co máte v plánu teď?" naklonila se k ní.

„Já nevím. Chtěla bych jít za ním a zjistit, co mi tají. Jenže mám svou hrdost. Chci, aby přišel sám. Aby mi řekl, že si mě vezme a že spolu začneme bydlet."

„Chcete, aby před vámi lezl na koulenou?" chtělo se jí smát.

„Ne!" vykulila oči. „Chci, aby chtěl, co chci já," vysvětlila.

„Ale Nivi, Rice je dospělý muž. Jako pár se musíte řídit tím, co chcete oba a já věřím, že i Rice chce, co vy, ale potřebuje čas. Říkala jste, že dodělává školu. To je přeci skvělé. Nechte, dejte mu čas. Nemůžeme mít všechno hned."

„Ale já chci." Ta rozmazlená zbohatlice se v ní opět probudila.

„Ani když chceme. Přejdeme k vašemu traumatu. Měla jste v poslední době nějaký zážitek spojený s Jemenem?" tak trochu to vypadalo, že chce změnit téma.

„Ne, mám pocit, že tohle už je za mnou. Uvědomila jsem si, že to, co se stalo, se prostě stalo a já na tom nenesu žádnou vinu. Přesně, jak jste řekla. Každý máme svůj osud napsaný. Je mi to strašně líto, ale když si to budu neustále vyčítat, ubližuju miminku, a to nechci. V té zemi zuří válka, měla jsem si to uvědomit, než jsem tam jela. Jediné, co můžu udělat, je pokračovat v nadaci. Zásobovat je léky jídlem, pitím... Vším potřebným, ale jejich rozepře nezriším. To není v mojí moci," dívala se doktorce do očí a hladila si bříško. Uvědomila si mnohé. Mrzí jí, co se stalo. Lituje všechny ty lidi, ale ona se tím nemůže nechávat unést. Ničím tím nepomůže. Jen ubližuje svému miminku, které je pro ni číslo jedna.

„To moc ráda slyším. Teď přejdeme k tomu LSD. Co když má Rice pravdu?" opřela se zas o opěrku křesla.

„Ne, všichni, co pro mě pracují, pracovali i s mými rodiči. Nikdo z nich mi nic špatného nepřeje. Vyrůstala jsem mezi nimi. Ne, já je znám. Rice jenom žárlí na Martyho. On si myslí, že ke mně Marty něco cítí, ale tak to není. Pojí nás ten Jemen. Možná se mu líbím. Je pravda, že někdy je moc dotěrný, ale patří to k jeho osobnosti. A hlavně. Marty tady teď nějaký čas není. Jel odvézt zásilku na Kubu," vysvětlila. Popravdě jí Marty poslední dobou lezl neskutečně na nervy to, jak se všude snažil zviditelnit tu tragédii v Jemenu a využít to ve prospěch nadace, ale to si nechala pro sebe.

„Tak jak se do vás ta droga dostala?" doktorka se na ni podívala pohledem, který se Nivi nelíbil.

„Co tím jako chcete říct?" vyjela jak parní lokomotiva.

„Nic," zvedla ruce do obraného gesta. Jen jestli náhodou se nemohlo...,"

„No to teda nemohlo! Teď jste mě teda pěkně naštvala," vstala a přehodila si kabelu přes rameno.

„Kam jdete,"

„Domů, tady jsem skončila. Nebudu se tu vykecávat někomu, kdo mi nevěří. Sbohem," s těmi slovy odešla z ordinace a práskla dveřmi, za nimiž se střetla s Ricem. Jakmile viděla ty jeho nádherně zelené oči, zatajil se jí dech a rozbušilo se jí srdce.

„Ahoj," řekl roztřeseně.

„A...ahoj," zakoktala se. „Co tu děláš?" držela pěvně pásek od kabelky.

„Čekám tu na tebe. Chci ti něco ukázat," pohladil ji po tváří a usmál se.