Z pekla na zem ✔️

17.

„Jestli se jim něco stane, tak si mě nepřejte. Přísahám, že vás budu mučit víc než samotný ďábel," vyhrožoval, zatímco pochodoval po nemocniční chodbě sem tam. Ukazoval přitom na Wilmu, ale nejradši by ji chytil pod krkem a drtil jí hrdlo, až by naposledy vydechla.

„Vyhrožuj si laskavě někomu jinýmu, jo! Já jsem Nivi nic nedala," i ona jemu by nejradši způsobila nějaké smrtelné zranění.

„Jasně Lady happyfeat. Nevěřím vám ani slovo. Od samého začátku jste jedna velká faleš. Od tý doby, co jste tu, má Nivi tyhle stavy!" Ani si neuvědomil, že řve.

„Mohli byste se uklidnit, tady jste v nemocnici, ne v hospodě," přidala se k nim lékařka, co přijímala Nivii. Oba se za své chování omluvili a v očekávání, co z ní vyleze, sledovali každý její pohyb. „Slečna De Marco je stabilizovaná. Už se cítí líp. Tlak má také v normě," koukala do papírů... jen je tu ještě jedna věc. Testy prokázaly vysokou hladinu LSD v krvi. Nivie odmítá, že by vzala drogu nebo nějaký prášek. Nevím, kde se v ní takové množství drogy vzalo, ale pátrat po tom nebudu. Jestli fetuje nebo ne, je jen její problém.“

„Nefetuje,“ vyhrkla jak Wilma tak Rice. Oba se na sebe na moment podívali, jako by nemohli uvěřit, že se na něčem shodli.

„Mně je to fuk. Dobrá zpráva je, že tahle droga se ještě neprokázala, že by nějak ublížila plodu. Pracuji s lidmi drogově závislými. Mám tam i těhotné ženy, které na této droze ujíždí a žádná z nich nemá problémy s plodem, ale i tak ji pro jistotu posílám da detailní odběr plodové vody. Tak se dozvíte o miminku úplně vše. Pokud za ní chcete jít, můžete, ale jen jeden," těkala očima z jednoho na druhého.

„Tak jdi," popohnala Wilma Rice a sedla si na plastovou židli. „Nebo bys mě pro změnu nařkl z toho, že jsem sobec." Rice by jí za Nivií stejně nepustil, takže mu tohle velevážené gesto, bylo u zadnice. Byla to jeho holka, jeho dítě, takže on má, podle něj, větší právo na to, aby Nivii viděl.

Pomalými kroky se plížil k posteli. Nějak netušil, co má říct. Krom toho, že byl rád, že vše dopadlo, dle možností, dobře, měl v hlavě jednoho strašáka. Co když se vážně nemýlí, a tu drogu jí doopravdy dala Wilma. Nivi přijde o posledního člena rodiny. Je moc citlivá a taková zrada ji položí. A pak je tu ta druhá možnost. Možná horší. Co když se mýlí. Co když jí Wilma nic nadala a on ji bezdůvodně vyhrožoval. Za prvé, bude muset zjistit kdo jí tu drogu dal a za druhé, Nivie ho bude nenávidět.

„Rici, já jsem si nic nevzala, přísahám," zavzlykala Nivie, když si ho všimla. Stál v polovině kroku a koukal do blba. Její pláč ho vrátil do reality. Rychlým krokem se k ní přiřítil a posadil se na postel. „Nikdy bych takhle neriskovala. Věříš mi, že jo?" se strachem v očích se na něj dívala.

„Věřím ti," chytil její obličej do dlaní a sklonil se k ní. Opřel si čelo o její a zavřel oči. „Vím, že bys našemu děťátku neublížila," pošeptal.

„Ale jak...,"

„Pš," utišil ji," hladil jí lehce ve vlasech a lehnul si k ní. „Budeme muset jít ještě na nějaké testy, ale podle všeho by mělo být všechno v pořádku. Nivie," odtáhnul se od ní a zvážněl. „Doufám, že chápeš, o co tady jde?" položil otázku v naději, že ji nebude muset rozebírat do detailů.

„Ne, vůbec tomu nerozumím," setřela si slzy. Pro Rice nastalo to, čeho se obával. Musel jí říct nehezkou pravdu.

„Zlato, někdo se ti snaží ublížit, ale já mu to nedovolím. Nikdy," vyslovil věci tak, jak jsou. Nivie stáhla obočí a v hlavě si přehrávala jeho slova. Kdo by se jí snažil ublížit? A hlavně proč?

„Ne, přeci všichni, koho znám...," zamyslela se.

„Niv, přemýšlej trochu. Od kdy máš tyhle stavy?" napověděl jí. Nivie dál přemýšlela, když jí došlo, kam tím Rice míří, zakroutila hlavou.

„Blbost. Ona by to neudělala. Ano, je trochu víc svérázná, ale je to moje teta a já vím, že by tohle neudělala," bránila Wilmu. Vlastně ani netušila proč. Tetička pro ni v životě nic neudělala. Moc se nevídaly a od té doby, co umřeli Niviiny rodiče, v kontaktu vůbec nebyly. Až nyní. Zas se posadil, aby na ni lépe viděl.

„Co třebas to, že by chtěla tvé peníze?" Rice si hned vzpomněl, jak mu Frankie řekla o té nájemné vraždě, která se díkybohu neuskutečnila. Jenže to jí říct nemohl. Jen jemu to prostě nedalo. Někdo jde po Nivii v Jemenu a když to přežije, jako zázrakem se ukáže sto let nezvěstná tetička a někdo jí podstrčí LSD. To prostě není náhoda.

„Rici," zasmála se Nivie. „Wilma má nějaké peníze na háku. Jediné, co jí zajímá, jsou zvířata. Ona nepotřebuje finance. Vystačí si s třemi kalhotami a tričky a klidně bude nosit celý život jedny kanady. V tomhle se prostě pleteš. Hele, tohle s tebou řešit nebudu. Prostě musí být jiné vysvětlení. Teď chci jít domů," pomalu se zvedla do sedu, ale hlava se jí zamotala, až se vrátila zas na polštář.

„Tak na to rovnou zapomeň," zbrzdil ji Rice. „Co to s tebou je? Pokaždý, když jsi ve špitálu, zdrháš. Ale tentokrát se s tím rozluč. Budeš hezky odpočívat. Já za tebou přijdu zítra. Teď už budu muset jít," ukázal na sestřičku, která mu za sklem ukazovala hodinky, jako znamení, že čas návštěvy se chýlí ke konci. Vstal a upravil si kalhoty.

„Já tady nezůstanu," vykulila oči děsem. V tu chvíli to celé pochopil.

„Ty se bojíš doktorů?" zas si k ní seknul.

„Ne," otočila hlavu jiným směrem.

„Ale jo, bojíš. Nivi, za to se nemusíš stydět. Hodně lidí se jich bojí."

„Nenechávej mě tu prosím," zaškemrala očima, až z toho Ricovi puklo srdce.

„Nivi, to nejde. Byla jsi zfetovaná...," pošeptal, jako by se chystal spáchat ten největší zločin.

„Rici, prosím," spojila dlaně. „Nic mi není a slibuju, že budu hodná. Budu ležet a budu tě poslouchat. Jen mě tu nenechávej. Zas do mě budou píchat a brát mi krev. Já chci domů," zakňourala, jako malá holčička. Rice už to nemohl vydržet. Hlasitě vydechl a otočil hlavu stranou. Pak se jí podíval do očí, a to byla poslední kapka.

„Tak jo," poraženecky vydechl. Proti Nivii neměl žádnou šanci. Ta holka nad ním měla čarovnou moc. „Ale revers si vyřiď sama."

„Jo neboj, mám v tom praxi," s radostí ho pomalu objala a políbila.