Začátky byly krušné. Říká se sice, že s malým dítětem jsou malé starosti, ale já byla silně proti. Než jsem přišla na to, jestli brečí z hladu, nespokojenosti, protože ji něco bolí nebo prostě jen tak, bylo to hrozné. Naštěstí nebyla až tak moc uplakaná a zjistila jsem, že pokud ji objímám nebo je zabalená v peřince, tak jí to uklidňuje. Tomáš prohlásil, že je divná, když ji vyhovuje být svázaná nebo zabalená v dece. Na to jsem měla argument, že z půlky je jeho dílem, tak ať se zamyslí, než řekne, že je divná.
Stavoval se za mnou skoro každý den po práci, pokud nebyl na služebce. Nebo pokud nejel hned na trénink nebo domů.
To, když přijel, jsem brala jako vysvobození. Protože jsem celý den střídavě dítě jen krmila nebo přebalovala a prala. A četla. Musela jsem říct, že bylo strašně těžké najít si svůj směr ve výchově dítěte. Internet byl plný názorů, například na nošení dětí v nosítkách versus vození v kočárku, kojení z prsu versus krmení mlékem z lahve, nechat dítě vyplakat nebo ho utěšovat a další... Bylo toho spousta. Oboje varianty měly spoustu pro a proti a bylo těžké najít si cestu mezi tím.
A když jsem se začala po porodu aklimatizovat na tyhle nové povinnosti matky a trochu si zvykla na to, že 5 hodin spánku v kuse je maximum, které můžu mít, když půjdu spát ve stejnou chvíli jako Jana, tak jsem začala i přemýšlet nad tím, že se ozvu šéfovi, jestli pro mě nemá nějakou malou práci.
Navíc, nesmírnou podporu jsem měla v rodině. Naši za mnou přijeli na pár dní, 4 dny po tom, co mě pustili z porodnice. Taťka udělal revizi celého bytu, přišrouboval všechno, co se trochu uvolnilo, mamka mi umyla okna a říkala různé finty. Jen co odjeli naši, chtěli vnučku vidět i Tomášovi rodiče, a tak přijeli na víkend do Brna.
S Tomovou mámou jsme sice vedly trochu spor o tom, co je pro nás nejlepší, ale Tereza zasáhla a Marii trochu usměrnila. S Terezou jsem mimochodem byla v úzkém kontaktu asi stejně častém jako s vlastní mámou. Bavila jsem se s ní o veškerém úskalí mateřství a teď, když u nás byli a Tom vzal svoje rodiče na procházku s kočárem, protože řešili něco úzce rodinného, zůstala Tereza se mnou v bytě.
„A co Tomášek?" Vtip byl trochu v tom, že Tereza byla dřív Tomova kamarádka než přítelkyně jeho táty. Bývala to totiž přítelkyně jednoho jeho spoluhráče z týmu a brala ho jako mladšího bráchu.
„Je hodný," povzdechla jsem si.
„Hodný? To je všechno?" zvedla tázavě obočí.
„A co ti mám ještě říct? Že vidím, jak Janu zbožňuje a že mě to hřeje u srdce?" Bývala jsem teď trochu kousavá. Sváděla jsem to na dlouhou pohlavní abstinenci. I když představa, že spolu teď s Tomášem máme sex, mě sice v hlavě vzrušovala, ale fyzicky jsem si to nedokázala představit.
„No spíše jsem myslela, že mi řekneš, jak to máte mezi vámi..."
„Co si myslíš, že mezi námi je? Jsem matka jeho dcery. On její otec..."
„Jančo..." začala smířlivě. „Myslíš si, že já ani Martin nebo Marie nevidíme, jak se na sebe díváte? Jsi po Kláře jediná, kterou nám představil..."
„Jo, jenže když se s Klárou rozešel, bylo mu jednadvacet a byla to jeho první holka, takže jasně že jste ji znali. A mě znáte jenom díky tomu, že jsem otěhotněla. Jinak bych byla součástí toho seznamu holek, které mu prošly postelí a neznáte je."
„Takový není!" namítla.
„Tak to asi mluvíme o jiném Tomášovi..." Jasně že nebude vědět o tom, že Tomáš není žádný svatoušek. „Nicméně... Náš vztah je takový, jaký jsem řekla, on je otec mojí dcery, já matka jeho dcery."
