Trávili jsme spolu víc a víc času. Vlastně se dalo říct, že se k nám Tomáš jednou nohou nastěhoval. Na bytě, kde bydlel s dalšími třemi lidmi se totiž dva dali dohromady a procházeli si slušnými krizovkami. On to Tom moc neřešil, ale říkal mi o jaké hádky čas od času slyší a podával mi to tak, že jsem z toho měla vždycky díl VéKáVéček. Docela jsme se pobavili nad tím, že ten byt je plný tragických duší. Tenhle pár, který měl jako podnět k hádce i špatný modrý odstín modré propisky, pak holčina, která si myslela že je lesbička, ale holky nemohla vystát a on, svobodný otec, který zbouchnul holku, se kterou ani nechodil, ještě než oba dostudovali.
„Začínám si myslet, že kdybys tam nebydlel, tak bychom vedle neměli spící dítě... Dostávám se do stádia, že je to všechno tvoje vina..." škádlila jsem ho a popíjela svůj dovolený vinný střik. Jen jeden denně. Přemýšlela jsem nad tím, že přestanu kojit. Každým dnem jsem nad tím dumala víc a víc... Mě naši odchovali na kravském mlíku a nevyrostla jsem vůbec špatně. Konec kojení by znamenal začátek normální kávy, vína a všemožných pochutin, které jsem měla zakázané. Asi to nebude fakt marný nápad. Možná by bylo fajn začít postupně...
„Pochybuju... I kdybych bydlel někde jinde, pořád bych neodolal a ty bys mě svedla..."
„Cože?" vyjekla jsem. „Já tě svedla? To není pravda!" ohradila jsem se.
„To teda pravda je. Mám úplně před očima, jak jsme na exkurzi seděli všichni u stolu a ty ses pak nahnula přes stůl a řekla mi, že chceš důkaz už nevím čeho..." vyprávěl.
Zasmála jsem se. „Jako že jsem udělala něco takového?" zeptala jsem se a obdobně jako před asi přibližně rokem, jsem se postavila, opřela se dlaněmi o kuchyňský stůl, u kterého jsme seděli, a naklonila se blíže k Tomovi.
„Jo," přikývl a palec zahákl za lem mého trička. „Jen výstřih si měla nějak takhle..." přehnaně ho stáhl dolů.
„To je pěkná blbost," namítla jsem a shlížela na něj ze stejné pozice. Obličej teď měl přesně v úrovni mého hrudníku.
„Pěkné to je, to jo... Ale blbost bych jim neříkal..." zvedl dlaně a pohladil mě po prsou.
„Jestli teď děláš přesnou rekonstrukci toho, jak to bylo na exkurzi, vypadá to spíše tak, že si mě svedl ty..." namítla jsem.
„Ty sis začala... Já pak bral už jenom to, cos mi nabídla..."
„Takhle si to nepamatuju zase já, ale budiž... Řekněme, že jsem měla určitou slabost pro tvoje široká ramena a mužný krk... Ta slabost byla dokonce tak velká, že mi nevadilo, že jíž rejži, chodíš dýl, a když je podle tebe něco velké, tak říkáš, že je to vobrovský... Takže je možné, že jsem se před tebou nakrucovala... Ale ty sis o to sám říkal. A hlavně si mě pak opíjel tou slivovicí..."
„Políbila si mě jako první..." vytáhl svou trumfovou vzpomínku.
„Teď už se dostáváme hodně daleko od počátku celého problému..."
„A taky si mi pak napsala!"
„Ty jo, takže je to fakt všechno moje dílo..." shrnula jsem to tragicky. „Kdybych se zachovala jako vždycky a nechala ten večer plavat, ty bys mi nikdy nenapsal, nikdy bychom o tom nemluvili, já bych byla jenom jméno na seznamu s poznámkou ojel jsem ji na školní akci a starší než já, a nikdy bychom neskončili u mě..."
„Přesně jak říkáš," přikývl důležitě.
„A moje vina je určitě i to, že jsme počali, že?"
