FORGET [Cameron Dallas]✔️

•the end.•

„Co budem dneska dělat?" zeptala jsem se Camerona. „Půjdem do školy, budem tam 8 hodin sedět a pak můžem klidně něco podniknout." mrkl na mě a vstával z krásně vyhřáté postele. Z těžka jsem vydechla a přešla ke skříni, kde jsem na sebe hodila jednoduchý outfit a sešla po schodech do kuchyně a připravilsnídani. „Ahoj." pozdravil brácha potichu a tiše se posadil za jídelní stůl. „Čau." odpověděla jsem ledabyle a věnovala se zalévání čaje. Vše jsem položila na stůl a sedla si naproti bráchovi. Během minutky přišel i Cameron, který usedl s námi za stůl a společně jsme se pustili do snídaně.

„Pojedem odpoledne k jezeru?" zeptal se Shawn při obědě. „Joooo!" řekla jsem nadšeně. „Tak fajn, plán na odpoledne by byl." usmál se Cam. „Pojedem hned po škole?" zeptal se Nash. „No bylo by to asi nejlepší." odpověděl mu Matt. „Tak se sejdem všichni na parkovišti yaas?" vstal od stolu Shawn a po všech u stolu se podíval. Jen jsme pokývali hlavou na souhlas a dál se každý věnoval svému blafu na svém tácu.

„Jste ready?!" zakřičel Nash. „Jo! Tři, dva, jedna!" rozkřikl se Cam a jako na povel jsme se všichni rozeběhli k vodě do které jsme skočili.

Připlavala jsem ke Camovi a instinktivně jsem mu obmotala svoje nohy okolo jeho pasu. „Je tu krásně." usmála jsem se. „Jo, to teda je." usmál se a věnoval mi polibek na špičku nosu. „Miluju tě." políbila jsem ho.
„Miluju tě-" „Slečno, slečno, víte, kde se nacházíte?" rozevřela jsem oči a viděla rozmazaně. Přesto jsem ale rozpoznala pána v bílém plášti, který se nademnou skláněl. „Já-ne." zradil mě hlas. „Jste v nemocnici, měla jste těžkou nehodu. Čelně do vás narazil kamion. Máte obrovské štěstí. Museli jsme vás operovat a následně jste upadla do umělého spánku." sdělil mi doktor. „Jak-jak dlouho?" zeptala jsem se tichým hlasem. „V umělém spánku jste byla dva měsíce. Teď vás tu nechám s rodiči a pak odpočívejte. Zatím Nashledanou." rozloučil se. Podívala jsem se po místnosti, kde jsem byla. Všechny stěny bílé, vedle mě pípali přístroje a vedle mě postele seděli naši. Podívala jsem se na své ruce v kterých jsem měla zapíchané různé kanyly a mimo jiné byli i plné modřin, které se za tu dobu ještě nestihly vstřebat.

Počkat. Takže to celé, co se ve mě odehrávalo, všechny pocity, to celé byl pouhý sen.

Omlouvám se za tak rychlý a nečekaný konec téhle story, ale jistě jste si všimli, že nestíhám vydávat díly. Moc mě to mrzí a proto jsem vám to dneska chtěla vynahradit tzv. Character ask, ale komentáře, které se tam objevovali například jestli by nebylo lepší vydat díl než dělat tyhle "kraviny" mě přesvědčily k tomu ukončit tuhle story co nejdřív a už to dýl neprodlužovat. Nechci si tady nějak stěžovat to vůbec ne spíš naopak bych chtěla poděkovat protože mě to usvědčilo v mém názoru to dál neprodlužovat a spíš se věnovat další story, kterou plánuju psát a tuhle ukončit. Všichni víme, že s mými pauzami by to bylo nekonečná story😂Samozřejmě plánuju psát další story, ale zase s někým jiným. (Taky plánuju udělat jiný systém v postování dílů tak, aby vycházeli pravidelně😄)
Miluju vás, miluju vaše krásné komentáře, které mě hnali dál a dělali tuhle story tou onou. Budu ráda když si přečtete i další mé story.
Takže právě vám patří mé obrovské DÍKY!
❤️❤️❤️