náct.✔

°13°

„Odešel?" zopakovala Caren, když to ze Sofi dostaly.

„Jakože tě jenom pozdravil a odešel?" vyzvídala Caren.

„Ne, ani nevešel dovnitř," přiznala Sofi. „Ale určitě mě poznal. Koukal na mě a odešel."

Dívky seděly všechny na jedné posteli, před sebou mísu křupek. Sofi se cítila bezradně.

„Kašli na něj," zněla Emilyina rada. „Je to idiot."

„Jak to můžeš vědět?"

„Šel deštěm jenom aby se mohl otočit na podrážce a táhnout zpátky."

Sofi se navzdory mizernému pocitu pousmála, ale hned nato zase obličej uvolnila. Nechápala, proč to udělal. Proč ji tam nechal sedět samotnou, když on sám schůzku navrhl. „Dej si ještě čokoládu," řekla Caren a plácla Sofi přes obličej lákavě vonící tabulkou, když uviděla její výraz. Sofi ji ráda přijala. Před zraky svých kamarádek odhrnula obal dostatečně daleko a zakousla se do čokolády jako do krajíce chleba. Udělalo se jí lépe.

Tommy jí řekl, aby se tím netrápila a koupil jí kyblík zmrzliny. Ethan a Cody si z ní utahovali: „Zkontrolovala jsi, jestli ti třeba náhodou z nosu nevisí šušeň?"

„Ha ha." Sofi do smíchu nebylo. Viděla to jako naději na štěstí, která zmizela ještě dřív, než se stihla plně objevit.

Další den zkusila Charliemu napsat, ale odpovědi se nedočkala.

Když ho o týden později přistihla, jak v místní knihovně pátrá po povinné četbě, pokusil se schovat za regál. Sofi to skoro zabolelo. Pravděpodobně doufal, že si ho nestačila všimnout. Jenomže si umanula, že z něj dostane vysvětlení. Svižným krokem odhodlaně prokličkovala pár uličkami a chytila ho zezadu za rameno. Charlie se vrávoravě otočil a s hlubokým zaúpěním protočil očima. Pak je zabodl do země a odmítal jimi čelit Sofiinému pohledu.

Cítila, jak se jí v krku vytvořil knedlík. Protočil nad tebou očima. I přesto se nadechla a kníkla: „Co se stalo?"

Původně si chystala něco ráznějšího. Teď to vypadalo, jako by ona něco provedla jemu, ne naopak.

„Nech to plavat, jo?" zněla jeho jízlivá odpověď. Znovu se pokusil uniknout, ale Sofi ho zarazila.

„Řekni mi, s čím máš sakra problém." Teď už přidala na hlasitosti a doufala, že ji začne brát trochu vážně.

Charlie podruhé protočil zorničky a nejspíš si řekl, že půjde s pravdou ven. Jinak by ho nenechala jít po svých. „Podívej... jak jsme se poznali, tak jsem tě pořádně neviděl."

Sofi na něj nechápavě zírala a čekala, jestli řekne něco dalšího, ale zdál se být se svým vysvětlením spokojený. Tak do něj strčila rukou. „A?"

„No," zahučel on, „prostě jsem myslel, že máš nějaký hnědý vlasy, no a taky jsi měla takovej hezčí obličej, prostě byla tma, navíc jsem byl namol, chápeš?" Sofi nevěřila tomu, co od něj slyšela.

„Takže... se ti prostě nelíbím?" To je celý? Bavil se s ní, protože byla namalovaná a nebylo vidět, že je zrzavá?

Střapáč se na ni nezaujatě podíval. „Jo."

Sofi zmateně couvla a zaměřila svůj pohled do prázdna. Chlapec toho využil a vytratil se mezi knížkami.

Přišlo jí to až směšné. Protřela si obličej a projela si rukama vlasy. Na konečcích se zastavila a prohlédla si je. Po pár sekundách zavrtěla hlavou. Pustila pramen a vydala se svojí cestou.

Rozhodně jí to mohl říct. Přijít do té kavárny a prohodit s ní několik zdvořilostních frází, už jen ze slušnosti, no ne? Caren měla určitě pravdu, je to jen idiot, kvůli kterému nemá cenu se, byť jen trochu, trápit.