náct.✔

°18°

Jeli dlouho. Proč se Sofiina mamka a Shrek nemohli vzít na zahradě za barákem?

Obyčejně ušpiněné auto strýčka Billa bylo teď důkladně vyleštěné a vyzdobené kyticemi, takže na strýčka, tetu, Madison a Sofi za jízdy lidé na ulici vesele mávali, s úsměvem tleskali, nebo se skláněli ke svým dětem a ukazovali jejich směrem. Evidentně si mysleli, že v autě panuje neobyčejně šťastná atmosféra.

Omyl.

Sofi měla pocit, jako by se onen už tak malý prostor každou minutou zmenšoval, ubýval dýchatelný vzduch a kola se otáčela naschvál pomalu, aby cesta trvala co nejdéle. Madison byla se svou kamennou tváří a sluchátky v uších natisknutá na okýnko a za celou cestu se nepohnula. Vypadalo to, jako by ani nedýchala. Možná to narafičila tak, aby na svatbu nemusela a na sedadlo místo sebe připoutala figurínu. Proč tě to nenapadlo taky?

Blondýnka měla na sobě decentní pastelově fialové šaty, které si sama vybrala v obchodě. Vlasy si podruhé za život natočila kulmou, umístila do nich sponku, a dokonce použila mámino líčení. Po čtyřiceti pěti minutách strávených před zrcadlem v koupelně si připadala hezká, ne nevýrazná, ne obyčejná. Navzdory aktuálnímu dění to byl pěkný, vítaný pocit.

Konečně zastavili a vystoupili z auta. Přijeli trochu pozdě. Všichni ostatní nastrojení hosté už seděli na světle modrých lavicích úhledně postavených do dvou zástupů, umístěných ve velké rozkvetlé zahradě, před nimi připravený pult. Celý obrázek vypadal neskutečně radostně. Sofiina máma trvala na nespočtu velkých květináčů s keři a barevnými květinami rozmístěných kolem lavic a po celé rozlehlé zahradě, kde už byl připravený hotový raut, takže by Sofi svůj výhled mohla přirovnat k záběru z jakéhokoliv romantického filmu.

Byla ráda, že se máma a Greg nerozhodli brát svatbu ve velkém. Žádný svatební průvod, žádný oběd zamluvený v restauraci pro padesát osob. Jen obřad, dort a zákusky.

„Pojďte, holky," zašveholila na Sofi a Madison tetička, když se ani jedna neměla k vykročení vpřed. Nakonec se všichni čtyři rozhoupali a zamířili k jediným volným místům blízko oltáře. Zanedlouho začal obřad. Lavice zavrzaly, jak se hosté zvedli a obrátili hlavy za sebe. Za znění hudby se na bílém koberci beze smítka objevila Sofiina máma. Ačkoliv se už jednou vdávala, byla navlečená do nadýchaných bílých šatů a závoj jí sahal až do pasu. V rukou držela velkou kytici a bílé zuby jí kontrastovaly s rudou rtěnkou, tvořící dohromady nádherný úsměv.

Sofi nevěděla, jak dlouho oddávající mluvil, ale rozhodně to bylo pár desítek minut. Následovaly máminy a Gregovy sliby, výměna prstýnků a první manželský polibek. Blondýnka seděla na lavici jako přikovaná a koukala do vlastního klína. Opravdu se to dělo.

Když byl celý obřad i vypořádávání se se svatebním dortem u konce a svatebčané postávali u stolů s občerstvením, Sofi si uvědomila, že se nemá s kým bavit. Hosté vytvořili hloučky po celé zahradě, povídali si a blahopřáli novomanželům. Dokonce i Madison si našla zábavu - začala fotit sebe i prostředí a snímky rozsévat po sociálních sítích, jako by je jimi krmila.

„Ahoj," ozvalo se za ní.

Pohnula hlavou na stranu a spatřila vysokého blonďáka v obleku. Neodpověděla, a tak pokračoval: „Vypadáš, jako bys tady byla z donucení." Vytvaroval úšklebek a odhalil tak své rovné zuby. V kombinaci s širokými rameny a vystouplými lícními kostmi splňovaly kritéria vzhledu kluků objevujících se v dívčích časopisech. Sofi se stáhlo hrdlo nervozitou a cítila, jak se jí v mžiku orosilo čelo. Baví se s tebou hezkej kluk. Baví se s tebou fakt hezkej kluk, jen tak. Pokud nepočítala Ethana s Codym, za celý život se jí to stalo jen jednou. S Charliem.

Jenže to byla opilá.

„Ehm, no," rozpačitě se rozhlédla kolem sebe, jestli se tam třeba nezjeví Emily s Caren, aby jí poradily, jak s ním mluvit. „Nemám moc ráda... svatby."

Kluk nejdřív povytáhl obočí, ale pak chápavě přikývl. „Je tu dost lidí, co? Já mám taky rád menší společnosti."

Nenapadlo ji, co odpovědět, a tak jen souhlasně zamručela. Pár sekund stáli v tichosti a Sofi si připadala čím dál víc trapně. Když už se chystala vytratit k jiným zákuskům o pár metrů dál, aby se nepříjemného pocitu zbavila, blonďák znovu promluvil:

„Jsi si blízká s nevěstou?"

„Je to moje máma," přiznala.

„Jste si podobný."

No jo.

„Co ty?" Pokusila se navázat oční kontakt, ale nevydržela to déle než pár sekund. Zahleděla se na ostatní hosty a jeho dál sledovala jen periferně.

„Mí rodiče jsou známí známých Grega. Myslím." Zavrtěl nad tím hlavou.

Sofi automaticky protočila očima. „Nojo, Shrek pozval snad i kolemjdoucí," zahuhlala mrzutě spíš pro sebe, ale muselo to slyšet nejmíň pět dalších lidí, kteří náhle opustili stůl se zákusky, u kterého Sofi stála. Blonďák se rozchechtal.

„Teda Greg... jsem chtěla říct," opravila se zahanbeně a proti své vůli zčervenala.

Chlapec zvážněl a naklonil hlavu na stranu. „Asi sis ho moc neoblíbila." Sofi pomalu mlčky přikývla. „Tak už chápu, že tu nejsi ráda." Nevěděla, co říct, a tak se na něj jen lehce usmála. Upřímně usmála. Slyšet od někoho, že ji chápe, bylo fajn.

„Simone!" Ze vzdálenosti několika metrů jejich směrem mávala postarší dáma s vysokým drdolem.

„Musím jít," oznámil blonďák a strčil si ruce do kapes, což snížilo efekt uhlazené vizáže. Rozhodně nebyl zvyklý se takhle oblékat. Pak se na Sofi usmál a mrkl. Mrkl. „Uvidíme se."

„Jo." Bezmyšlenkovitě souhlasila, sáhla na stůl, strčila si do pusy jahodu a sledovala, jak se chlapec vzdaluje.