náct.✔

°19°

Jenže už se neviděli. A když Sofi seděla u svého stolu v pokoji, došlo jí, že nejsou v kontaktu. Ani nevěděla, odkud je, a Grega se vyptávat nechtěla. Nejspíš se viděli poprvé a naposledy.

Ve škole se o tom rozpovídala Tommymu.

„No... A co se ti na něm líbilo?" zeptal se, zatímco očima, které díky brýlím vypadaly větší, zkoumal učebnici ve svých rukou.

Sofi se zamyslela. „Hmm... Je hezkej. A mluvil se mnou." Znělo to stupidně. Myslela na něj celé tři dny téměř v kuse jen proto, že je hezký a mluvil s ní? Tommy k ní zespoda zvedl pohled a jeho stažené obočí jako by tu domněnku potvrzovalo. „Prostě... je těžký to vysvětlit," zabrblala a otočila se ke skříňce, aby mohla předstírat, že v ní něco hledá a zároveň zakrýt dvířky vlastní červenání. Opravdu to znělo stupidně.

„Možná by sis ho nejdřív měla proklepnout," zareagoval Tommy potichu.

„Jak to myslíš?"

„Neříkám, že je to sériovej vrah," uchechtl se, „ale pokud o něm už teď přemýšlíš, jak to říct, v milostným duchu, měla bys ho poznat. Co když ti nebude sedět jeho osobnost? Nebo jeho návyky? Nemáš ráda cigarety, co když kouří? A co když je to prostě debil?"

Sofi na něj překvapeně zamrkala. Tommy ji rozhodil, ale věděla, že má pravdu. Neměla by ze Simona být tak vedle, aniž by ho poznala. Jenže si nemohla pomoct - byla příliš vzrušená tím, že si jí všimla osoba opačného pohlaví. A neutekla kvůli zrzavým vlasům.

Zrzavé vlasy už tě nemusí zatěžovat.

Zatřásla hlavou, aby zahnala vzpomínky na hrubé narážky. Tommy stál pořád před ní a čekal na odpověď.

Sofi se objala oběma rukama a zhoupla se na chodidlech, takže byla na sekundu oproti Tommymu ještě vyšší než obvykle. „Stejně už se nejspíš nikdy nepotkáme."

Její kamarád jen pokrčil rameny. „Mimochodem, odkdy nosíš makeup?"

Znovu nevěděla, jak odpovědět. Proč jí tohle dělal? Nechtěla o tom přemýšlet, nechtěla. Naštěstí se po chodbě rozezněl zvonek, Sofi zaklapla skříňku, věnovala Tommymu nevinný úsměv a mířila na hodinu. Periferně zaregistrovala, jak se za ní otočil.

Doma panovala tak dusná atmosféra, že Sofi čas odpoledne skoro každý den trávila u Emily nebo u Caren. Řešily problémy, lakovaly si nehty, rozebíraly texty písní, nebo sledovaly filmy a dohadovaly se, který herec je nejhezčí.

„Chápeme tě. Kdykoliv budeš chtít, máme dveře otevřené."

Občas se rozhodly vyrazit ven a vzít s sebou Ethana a Codyho. Sofi je poznala lépe než kdy dřív a došla k názoru, že jsou fajn. A když je přešla nálada poslouchat Ethanovy oplzlé vtipy, jely ve třech nakupovat.

„Holky, našla jsem parádní trička se slevou, je na nich nápis Forever," ohlásila Caren. „Jsou v různých barvách, mohly bysme si každá vybrat jinou a potom je nosit ve stejný dny!"

„Cool," souhlasila Emily. „Něco jako trička přátelství?"

„Přesně."

Sofi se nad tím nápadem usmála. Byla tak ráda, že svoje kamarádky má.

Všechny tři se sesypaly k jednomu stojanu a prohlížely si barvy triček. Sofi zaujalo modré. Emily se rozhodla pro žluté a Caren si vybrala bílé se slovy, že jí bude kontrastovat s černými vlasy.

Přemístily se ke kosmetice. Caren se okamžitě odebrala k tmavým rtěnkám a Emily se naopak zaměřila na světlé odstíny. „Sofi, měla by sis nějakou vybrat. Neříkala jsi, že teď používáš mámino líčení?" zubila se Caren. Blondýnka přistoupila blíž a začala si rtěnky prohlížet. Jedna z nich jí padla do oka, jenže pak se zahleděla na cenovku. Tohle rozhodně nebyla obyčejná levná kosmetika. „Nemůžu tolik utrácet."

„Ach tak," přikývla Caren chápavě. „To je škoda, konečně se do toho dostáváš," mrkla na ni. Myslela tím to, jak se Sofi od svatby mámy a Grega začala pravidelně malovat každý den.

„Ukaž." Emily si prohlédla rtěnku, která se Sofi líbila, a vytvarovala milý úsměv. „Koupím ti ji. Za pár týdnů máš narozeniny, můžeš to brát jako dárek."

„Vážně?"

Kamarádka jí ukázala palec nahoru a vydala se k pokladně. „Bude ti moc slušet."