Pod Hvězdami ✔️

° 38 ° Tajemství odhaleno

Tohle byla snad nejtrapnější chvíle v mém životě. Nic jsem neříkala stejně jako on. Měli jsme ještě tak hodinu a půl než začne oběd. Neboli hromadu času než skončí tohle utrpení.

Vyšli jsme z místnosti pomalejším tempem, protože mi to jinak ani moje noha nedovolovala. Drželi jsme se od sebe minimálně patnáct centimetrů. Oba jsme koukali do země a nic neříkali, proto jsem se rozhodla, aby se alespoň on necítil trapně.

„Ehmm, to je dnes hezky, co?“ falešně jsem se usmála. Nath se podíval na nebe a přikývl. V duchu jsem si zanadávala.
„No a co tvé koníčky?“ zeptala jsem se. Bylo vidět, jak je nervózní, ale přišlo mi, že ho má otázka potěšila.

„Rád kreslím. Nejrůznější věci a lidi,“ usmál se. Okamžitě jsem se zasmála taky.
„Vážně? Já taky ráda kreslím! Nekreslím tedy moc hezky, protože spíše navrhuju oblečení, takže mi samotné kreslení zas tak nejde,“ zasmála jsem se a on také.

„Páni, to bych do tebe neřekl. Tipl bych spíše něco...,“ zapřemýšlel a nejspíše uvažoval, jak to říct slušně.
„Něco více riskantního a dobrodružnějšího?“ řekl opatrně. Okamžitě jsem chytla záchvat smíchu. Nath se taky usmál a prohlížel si mě. Zdálo se, že ta hrozná atmosféra odešla.

„Hezky se směješ,“ řekl. Vylekal mě tím a taky znejistil. Úsměv mi lehce opadl, ale já ho radši nahradila falešným. Bylo mi nepříjemné, když to říkal. Připadala jsem si, že mu lžu a dávám mu falešné naděje. Naopak jsem nechtěla, aby byl zklamaný a já to na něj hned tak vyvalila. Proto jsem se to snažila co nejvíce oddálit.

„Moc ráda bych viděla někdy tvé obrazy,“ usmála jsem se napůl pravdivě a snažila se vyhnout té konverzaci.
„A já tvé návrhy,“ úsměv mi oplatil.

Prošli jsme až dozadu k chatkám, ale zamířili jsme si to na druhou stranu plotu, než je ta díra. Cestou mi Nath vyprávěl o své rodině a škole.

Došli jsme mezi ovocný sad, kde byl malinký plácek pokrytý jen trávou. Oba jsme šli k němu a sedli si tam do trávy. Zhostila se mě nervozita. Jen ten pocit, že mu to budu muset říct a hodit mu takovou kudlu do zad mě ničil.

Po chvíli dalšího kecání se Nath podíval na hodinky.
„Za deset minut je oběd. Měli bychom už pomalu jít.“ Lehce se mi stáhl žaludek, protože jsem věděla, co teď přijde.

Stoupla jsem si, ale nešla jsem dál.
„Poslyš, Nathe... Bylo to vážně fajn, ale...,“ vysoukala jsem ze sebe. On však jen zakroutil hlavou a lehce přistoupil. Lehce se mi zatajil dech.

„Pravý úsměv ti sluší více, Marinette,“ řekl s vážností v očích a podal mi veliký A4 zápisník. Nechápavě jsem si ho prohlížela.
„Dokonce i gay jako já to ví,“ šeptl a bez jediného slova odešel. Stála jsem tam jako přikovaná.

S otevřenou pusou jsem si celý náš rozhovor přehrávala pořád dokola. Takže... On je gay? Kurva co? To nedává smysl!! Na druhou stranu se mi okamžitě roztáhly koutky úst do úsměvu.

Jo!! On je gay!!! Jupííí!! Začala jsem hopskat na místě do té doby (ano, dokonce i s berlemi jsem to dokázala), než zazněla hudba. Okamžitě jsem začala co nejrychleji hopskat zpět. A bylo to sakra těžký. Ale byla jsem ráda, že jsem se ho nijak nedotkla. Věděla jsem, že to bude v pohodě. Dokonce to bylo i rychlý.

Ještě s tou knížkou, kterou jsem si dala pod paži jsem rychle celá udýchaná konečně dorazila k chatkám. Ostatní se ještě scházeli, tak jsem tu knížku rychle hodila na mou postel a šla zpět ven. Nakonec jsem nebyla dokonce poslední.

Byla to totiž Alya, což mě dost překvapilo. Ještě k tomu doběhla celá udýchaná. Už je mi jasný, že mě bude zase celou zpovídat.

Naši skupinu poslali někde uprostřed. Tentokrát byla na oběd ryba. Pečený losos posypaný kmínem s americkými brambory a salátem. No nezní to dobře?

Jenomže jakmile mi to plácli na talíř, mě přešla chuť. Zhnuseně jsem se nad tím zašklebila a odnesla si to ke stolu, kde už seděly holky. Rose jako obvykle o tomhle jídle mluvila jako o totálním mistrovském díle.

„Tak a co tvé rande, Mari?“ zeptala se mě Alya s úšklebkem. Lehce jsem zrudla.
„Ehm... No... Víš, ono to je tak... Že mně se vlastně... Líbí někdo jiný,“ řekla jsem opatrně. Alye okamžitě zaskočilo jídlo a začala se dusit. Po chvíli se mohla konečně nadechnout a spustit.

„Co prosím?!“ vyhrkla až měla vlasy po celém obličeji. Ty jí odkrylo krk, na kterém byla malinká modřinka. Vlastně stejná jako jsem měla já. Až na to, že jí měla ALYA.

Zadržovala jsem smích, ale rozhodla jsem se o tom pomlčet.
„A kdo to teda je?!“ Chvíli jsem přemýšlela, jestli jí to říct.
„Na pokoji ti všechno řeknu. I celou verzi našeho příběhu z lesa,“ řekla jsem nakonec a i s táckem se zvedla (nebo spíše mi Rose pomohla). Odnesla jsem své napůl snězené jídlo k okýnku a chystala se jít přes záchody na chatky.

Konečně jsem dohopskala k naší chatce. Jakmile jsem však otevřela dveře, ani jedna z holek tam nebyla. Sedla jsem si tedy chvíli na postel a rozhodla se na ně počkat. Vzala jsem tu knížečku, co jsem dostala od Natha.

Otevřela jsem ji a první co jsem uviděla byl nápis „Pro Mari, aby měla vždy ten její nádherný pravý úsměv“. Musela jsem se vážně usmát. Nakonec tam byl i jeho podpis a lehké zdobení. A uprostřed jsem byla nakreslená já s úsměvem.

Otočila jsem tedy na další stránku. Ihned jsem ale ztuhla. Byl tam nakreslený obrázek mě a Adriena, jak se objímáme u vyhaslého ohně. S otevřenou pusou jsem na to hleděla. Rychle jsem otočila na další.

Tam byl obrázek jak mě Adrien schodil z vodopádu. Mlčky jsem otočila na další. Adrien s králíčky. Další byla houpačka, naše nepravá svatba, koťátko, útěk, schovávání pod jeho mikinou a vlastně všechny naše společné chvíle v lese. Opatrně jsem otočila úplně mlčky na další stranu.

Byla jsem tam já s Adrienem pod miliony hvězd. Nebo spíše světlušek. A s každým otočením strany se ten obraz posouval, dokud se nespojily naše rty. Prudce jsem ten blok zavřela. Srdce mi bušilo jako splašené. Jak to kurva nakreslil?! Nebo spíš jak mohl?! Vždyť jsme to nikomu neřekli!!

Musím na vzduch... Otevřela jsem dveře a šla konečně najít holky. Vlastně to má i výhodu! Můžu holkám ukázat i obrázky! Říkala jsem si s falešným úsměvem. Byla jsem totálně zmatená. Ale samozřejmě ty kresby byly nádherné. Zakroutila jsem hlavou a rozhodla se o tom nepřemýšlet.

Nemohla jsem je najít, tak mě napadlo, jestli nebudou na chatce u holek. Opatrně jsem vyhopskala nahoru k jejich chatce. Pomalu jsem otevřela dveře, ale hned je taky zavřela. Byla tam Rose a Juleka. No a líbali se. Hodně. Vážně hodně.

Celá červená jsem radši odhopskala pryč. Fajn. Budeme dělat, že jsem právě nic neviděla, a že už vůbec nevím důvod, proč byla Rose pořád pryč.

Rozhodla jsem se jít tedy navštívit Adriena a říct mu o těch obrazech. Otevřela jsem chatku a okamžitě ztuhla. Byla tam Alya a vášnivě se jen v podprsence líbala s Ninem. Stála jsem tam s otevřenou pusou a radši rychle zavřela s prásknutím dveře.

Potřebuju sprchu. A Nutellu. Hoooodně Nutelly.