Maybe It's time (Ziall) | CZ

|4.|

Zayn

Už to bude kolem hodiny, co Niall vzal Liama a šli se dolů napít. Domů odjet nemohli, jelikož oba pili a věřím, že je Liam dost zodpovědný, aby neřídil pod vlivem alkoholu. I když toho tedy zrovna moc nevypil.

Byl jsem opravdu nervózní a celkem dost naštvaný sám na sebe.

S tím polibkem jsem to přehnal. Nejspíš jsem si dovolil příliš. Blonďák se na mě od té doby ani nepodíval a mě to mrzelo. Nechtěl jsem ho vyděsit nebo tak něco. Já si myslel, že mu to vadit nebude. Když jsme se totiž líbali, tak spolupracoval. Byl jsem až překvapený, jak se do polibku zapojil. Líbilo se mi to tisíckrát víc, než jsem čekal. Bylo roztomilé, jak byl nervózní.

Jenže teď se mnou kvůli tomu nepromluví.

Po dlouhém přemýšlení jsem se zvedl a vydal se dolů, za účelem najít modrookého chlapce a omluvit se mu.

Sešel jsem schody a ocitl se tak ve středu celé této 'menší' párty. Snažil jsem se skrz dav lidí procpat do kuchyně, kde jsem zahlédl bruneta s telefonem u ucha.

Okamžitě jsem se vydal za ním. Byla nejspíš chyba předpokládat, že bude blonďák s ním. Já ho totiž nikde poblíž neviděl.

Věděl jsem, že je nejspíš neslušné rušit někoho při hovoru, jenže já potřeboval vědět, kam modroočko zmizel.

Došel jsem až k Liamovi a zezadu mu poklepal na rameno.

„Počkej zlato..." promluvil ještě do telefonu, než si ho odtáhl od ucha a otočil se mým směrem.

„Děje se něco?" mile se na mne usmál a já se nervózně podrbal na zátylku.

„Vážně se omlouvám já jen...kde je Niall?" pohlédl jsem do jeho hnědých očí, které byly tak moc podobné těm mým.

„On nešel nahoru za vámi?" jeho úsměv vystřídala zmatená grimasa a mě pohltila panika.

„Ne, myslel jsem, že bude s tebou...bylo mi divné, že jste tak dlouho pryč..."

„Půjdu se po něm podívat jen...dej mi chvilku." stále s menším zamračením poukázal na svůj telefon, přičemž jsem mu to odkývl a sám se vydal chlapce hledat.

Mé kroky vedly rovnou do obýváku, kde byla většina lidí.

Začal jsem se přibližovat do středu místnosti, když jsem konečně spatřil blonďatou hlavu. Zrychlil jsem krok, abych se k němu dostal co nejdřív, jenže sotva jsem se k němu přiblížil, spatřil jsem něco, díky čemuž mnou projela vlna vzteku.

Chlapec nebyl sám. Kolem jeho těla byly obmotané silné paže nějakého třicetiletého úchyla. Dlaně onoho muže svíraly mladšího pozadí a jeho rty byly přisáté na světlé pokožce Niallova krku.

Překvapilo mě, že se mladší nijak nabíránil, ale ani to mi nezabránilo v jeho záchraně. Téměř bez přemýšlení jsem se vydal až k nim a staršího od Nialla hrubě odstrčil. Aby byl blonďáček v bezpečí, přitáhl jsem si ho k sobě. Na to mi odpověděl nespokojeným zamračením, které jsem ale úspěšně ignoroval. Zesílil jsem stisk na jeho boku, aby se nepokusil mi utéct.

Byl opilý a mohl udělat pěknou kravinu.

„Co si myslíš, že děláš?!" rozkřikl se onen chlap, jako bych mu právě sebral jeho hračku.

„Nesahej na něj kurva!" oplatil jsem mu stejnou mincí.

Niall se mezi tím vzpamatoval a pokusil se o útěk. To jsem mu ale nehodlal dovolit. Musel být teď u mě, aby byl v bezpečí.