Maybe It's time (Ziall) | CZ

|23.|

Niall

Víkend jsme strávili přesně tak, jak Zayn řekl. Váleli jsme se buďto v posteli, nebo na gauči a mazlili se. Jen jsem mu zatrhl to líbání. Ne že bych chtěl, ale vážně se mi přitížilo a já ho rozhodně nechtěl nakazit. Sice protestoval, ale bylo mu to jaksi k ničemu. Když si totiž postavím hlavu, jen tak svá rozhodnutí neměním. Obzvlášť když se jedná i o jeho zdraví. Stačilo, že jsem trpěl já.

Zůstal jsem u něj i přes týden. Každý den probíhal stejně. Jelikož už Zee chodil do práce, zůstával jsem doma skoro sám. Spal jsem tak do jedenácti. V mikrovlnce jsem měl pokaždé oběd a můj přítel byl dokonce tak hodný, že mi každou volnou chvíli psal, abych se nenudil. Večer jsem už jen čekal na jeho příchod.

Doma se po mě nijak nescháněli a já byl jedině rád. Dokonce jsem měl i tu výhodu, že když jsem už tedy byl v pátek rozhodnutý, že se vrátím na další víkend domů, zjistil jsem, že rodiče odjeli na víkend za prarodiči. Ani mě nepřekvapilo, že mi nedali vědět. Proč taky že jo? Takže to nakonec dopadlo tak, že jsem si z "domova" vzal své učení a se svým přítelem jsem strávil i další víkend.

Teď už byla neděle večer a já už jen čekal, až Zee vyleze ze sprchy. Já ležel rozvalený na posteli v Zaynovo oblečení, na které jsem si tak nějak za tu dobu co u něj jsem, zvykl. Do sluchátek jsem si pustil svůj oblíbený playlist a prostě jen čekal. Přes hlasitou hudbu jsem si ani nevšiml, že už v ložnici nejsem sám. Přistál mi na hlavě jeho ručník. Než jsem ho stihl sundat, nalehl na mě a strhl mi sluchátka.

„Zayne!" zasmál jsem se a pokusil se ho ze sebe shodit. Neviděl jsem ho a to mě iritovalo. „Zayne! Přestaň!" začal jsem se strašně smát, když mě začal lechtat. „Zee! Prosím!" snažil jsem se bránit ale nešlo to. Naštěstí přestal a stáhl mi z hlavy svůj ručník a já se na něj tak mohl konečně s uslzenýma očima podívat. Pobaveně se usmíval.

„To není vtipný!" zamračil jsem se a uraženě nafoukl tváře.

„Ale smál jsi se!"

„Protože jsi mě kurva lochtal!!" vykřikl jsem zoufale.

„Notak se nezlob..." naklonil se ke mě a chtěl mě políbit. Já uhnul a naklonil hlavu na stranu čímž jsem docílil jeho omluvného pohledu. „Notak zlato...omlouvam se, nebuď naštvaný." znovu se naklonil a já opět uhl.

„Ne." odsekl jsem uraženě i přesto, že jsem chtěl konečně cítit jeho rty na těch svých. Dlouho jsme se nelíbali. Přesně týden.

„Lásko mojee...prosííím." zaúpěl zoufale a já nad tím protočil oči. Nakonec jsem stejně neodolal a stočil hlavu zpět k němu. Smutně na mě koukal. Vypadal roztomile.

„Pojď sem prosimtě." usmál jsem se, za zátylek si ho přitáhl k sobě a po nekonečných sedmi dnech konečně pocítil sladkou chuť jeho polštářků. Překvapeně jsem vydechl, když vsál můj spodní ret. Ruce jsem mu obmotal kolem krku a přitiskl jsem ho na sebe ještě víc. Cítil jsem jeho nahou kůži, dotýkající se mého těla. To teplo, co z něj vyzařovalo mi dodávalo příjemný pocit. Když se odtáhl od mých rtů, chtěl jsem protestovat. Byl jsem však schopný jen na spokojené zamručení. Jeho rty se totiž přesunuly z těch mých na můj krk, který nyní obsypával jemnými polibky.

„Z-Zayne!" vyhrkl jsem, když se jeho ruce přemístily na mé boky a přitáhly si mě blíž. Nepřestával mě líbat a já se začínal bát. Co když se mnou chce spát už teď? Co když mu řeknu ne a on si mě vezme násilím? Rozešel by se se mnou kdybych ho teď odmítl? „Zayne!" vykřikl jsem sotva mi zajel rukama pod tričko a pokusil jsem se ho odstrčit. On naštěstí přestal a přemístil svůj pohled do mých očí, kde se pomalu začaly hromadit slzy.