Maybe It's time (Ziall) | CZ

|20.|

Zayn

Líbali jsme se něžně a pomalu. Ani jeden z nás nikam nespěchal. Chtěli jsem si prostě jen užít tuhle chvíli a dokázat si svá slova. Jestli někoho milovat znamená cítit se takhle tak lituji toho, že jsem tohohle klučinu nepoznal dřív. Najednou jako bych se cítil celý. Najednou jako bych nebyl sám. A taky že jsem nebyl. Teď už ne. Měl jsem jeho a chtěl jsem, aby to tak zůstalo. Nikoho jiného jsem nechtěl. On mi otevřel oči a získal si mé srdce, aniž by o tom věděl.

Cítil jsem jak se zachvěl, když jsem mu znovu zajel rukama pod tričko na jeho záda. Nemohl jsem si nevšimnout jak byla jeho kůže rozpálená. Klepal se. Pomalu jsem se odlepil od jeho rtů, abych si ho mohl prohlédnout. Až teď jsem si všiml, jak se bledý.

„Zlato, je ti dobře?" vytáhl jsem ruku z pod jeho trička a položil mu ji na tvář. To mi akorát potvrdilo, že celý hoří.

„Popravdě? Cítím se, jako bych měl každou chvíli umřít.." špitl, ale na jeho tváři byl přesto menší upřímný úsměv.

„Měl by ses prospat...vypadáš bledě." usoudil jsem a postavil se i s ním v náručí, tak, jak na mě seděl s tím, že jsem si ho musel přidržovat pod zadkem, aby mi nespadl.

„Mám svoje nohy Zee..." protestoval blonďáček. Přesto si položil hlavu na mé rameno, ruce obmotal kolem mého krku a nechal se nést. Nad tím jsem se musel pousmát.

Odnesl jsem ho do ložnice a položil na postel. Přikryl jsem ho dekou a věnoval mu pusu na dobrou noc. „Dobrou noc...."

„Ty tu se mnou nezůstaneš?" zmateně se na mě podíval, když jsem se chystal odejít.

„Můžu?" usmál jsem se.

„Prosím.."

„Dobře... Jen se skočím osprchovat..klidně spi, já přijdu dobře? " odpovědí mi bylo přikývnutí.

Potichu jsem si ještě ze skříně vytáhl čisté boxerky a odebral se do koupelny.
_______________
Už osprchovaný a jen ve spodním prádle jsem se vrátil do ložnice. Blonďáček ležel zahrabaný v dece. Jelikož jsem předpokládal, že už spí, nechtěl jsem dělat zbytečný rámus a tak jsem si potichu lehl na druhou půlku postele. Co mě překvapilo bylo to, že se mladší přetočil směrem ke mě, přehodil přez nás deku a okamžitě se na mě natiskl.

„Myslel jsem, že spíš." šeptl jsem a obejmul ho.

„Čekal jsem na tebe..." řekl unaveně a následně si zývl. Už musí být vážně unavený.

„Teď už jsem tady...můžeš vklidu spát." usmál jsem se, i když to ve tmě nemohl vidět.

„Taky že jo." zvedl ještě hlavu a krátce spojil naše rty. „Dobrou Zee." zachumlal se v mém náručí a já se nemohl přestat usmívat.

„Krásné sny babe.." odpověděl jsem mu a za chvíli už jsem jen slyšel, jak potichu oddechuje. Po chvíli jsem se spokojeným úsměvem na tváři, usl taky.

___________________
Niall

Celkem jsem zesmutněl, když jsem se probudil a vedle mě nikdo neležel. Chtěl jsem se probudit vedle něj... Chvíli jsem se ještě převaloval, nakonec jsem se ale rozhodl jít se podívat, kde můj černovlasý přítel vlastně je. Že by toho včerejška litoval a tak se zdejchl? Bože hlavně to ne..

Prošel jsem celý byt. Nikde nikdo. Asi vážně odešel... Z ničeho nic jsem se rozkašlal. Příšerně mě pálelo v krku a hořela mi hlava. Ještě jsem se rozhodl podívat se do kuchyně. Tam opět nikdo nebyl ale ulevilo se mi. Na lednici totiž byl lísteček. Sundal jsem ho.