Maybe It's time (Ziall) | CZ

|45.|

Zayn

„Zlato, děje se něco?“ zeptám se blonďáčka sedícího vedle mě na pohovce, když už to ticho opravdu nemůžu vydržet. Když Niall opět jen záporně zakroutí hlavou, natáhnu se pro ovladač a pauznu film, běžící v televizi. „Co tě trápí? Jsi takový od oběda…vůbec se mnou nekomunikuješ a nic nevnímáš..“ Opravdu. Od oběda mezi námi panuje ticho. Ze začátku jsem myslel, že jen neví co říct, ale teď prostě mlčí. Odpovídá jednoslovně, nebo neodpovídá vůbec. Něco ho trápí a já nevím co. 

„Prosím…mluv se mnou…co jsem ti udělal, že mě takhle ignoruješ?“ jsem v koncích. 

„Zayne, bereš drogy?“ otočí se na mě konečně. 

„Jasně.“ zasměju se, jenže v tu chvíli mi dojde, že to asi myslí vážně. A momentálně vypadal vyděšeně. „Proboha Nialle, jasně že ne. Kdes to vzal?“ zvážním a uchopím jeho dlaně do těch svých. 

„Jeff se zmínil…ja ti věřím, že nebereš ale…prostě jsem se potřeboval ujistit.“ odvratí pohled a já si můžu jen domyslet jak mu to Jeff podal. 

„Ni…bral jsem..jenže to už je dávno. Teď už jsem přes tři roky čistej a nevrátím se k tomu..“

„Slib mi to…Zayne slib mi to prosím.“ 

„Slibuju ti Nialle, že už se drog ani cigaret v životě nedotknu. Přísahám.“ dívám se mu do očí, abych mu ukázal pravdivost svých slov. 

„Děkuju…“ natáhne se pro polibek, který mu ochotně dám. Jeho rtíky zapadají do těch mých jak skládanka. Na tomhle jsem si asi vybudoval závislost. K čemu drogy, když mám jeho. 

Z krátkého polibku se stal dlouhý a procítěný. Blonďáček se ke mě tisknul, jako by mu snad byla zima a já ho nachal. Jenže po chvíli mi začala být tahle poloha nepříjemná a tak jsem svými dlaněmi zatlačil na jeho ramena a naznačil mu tak, aby si lehnul, což taky udělal. Já na něj opatrně nalehnul a více se do polibku položil. Jeho menší dlaně se ocitly na mých zádech pod látkou mého trička, kterou začal vyhrnovat víš. Abych mu to ulehčil, odtáhnul jsem se od jeho rtů a tričko si přes hlavu přetáhnul sám, odhazujíc ho někam do útrob obýváku. V místnosti panovala tma, kterou narušovalo pouze slabé světlo z televize. Dodalo to tehlé chvíli intimní nádech a já si to chtěl užít. Vrátil jsem se svými rty k těm jeho a opět je spojil v procítěný polibek. Líbilo se mi mít ho pod sebou. Miloval jsem pohled na něj. Jak byl vzrušený ale stále v rozpacích. Tak nejistý a zároveň roztomilý.

„Au...Zayne,to bolí..“ zakňučel můj maličký, když jsem na něj více nalehnul. V jeho očích se zatřpitily slzy a já se vyděsil. Okamžitě jsem z něho slezl a chytil se za vlasy. 

„Promiň, promiň, promiň…zlato promiň, nechtěl jsem ti ublížit. Promiň mi to…“ začal jsem se omlouvat jak smysluzbavený. Nechtěl jsem mu ublížit. Jsem kretén. Měl jsem být opatrný. Vždyť kurva vím, v jakém je jeho tělo stavu!

„Ne,to je v pohodě. Neomlouvej se.“ opatrně se posadil a přelezl na můj klín. „Nezlobím se..jen to bolelo..“ uchopil mé ruce do těch svých a položil je na svá stehna. Nestihl jsem ani cokoliv odpovědět a už zase líbal mé rty. Nemohl jsem nespolupracovat a tak jsem se zapojil. Byl jsem teď ale nejistý. Nevěděl jsem, kde se ho můžu dotknout a kde ne. Nechtěl jsem mu způsobovat bolest. 

„Ni…“ z mého hrdla vyšel vzdych, když se mi slabě zakousl do krku. Skrze mé tělo projela husina a v krvi mi proudilo vzrušení. Když to zopakoval znovu, sjel jsem svými dlaněmi z jeho stehen na jeho pozadí a slabě jej promnul. Tím jsem docílil, že se společně se vzdychnutím jemě prohnul v zádech. Pak mě z ničeho nic silně obejmul kolem krku a položil se na záda. Tím mě stáhnul na sebe. Už jsem se chtěl zvednout, abych mu znovu neublížil, ale to by mě musel pustit.