Princezna na útěku

20. Uteč a braň

-Zen-

Netrvalo to dlouho a dorazil jsem do zámku. Nikde nebyli žádní stráže. Nikdo mi nevěnoval pozornost. Všichni bojovali na Essenském dvoře. Proto bylo velmi jednoduché proniknout dovnitř.

Dále už jen stačilo se dostat do královské pracovny, která měla výhled na celý boj a přitom i skvělý balkón, díky kterému dokážu dole zastřelit kohokoliv chci. To se mi hodilo. Znal jsem královu nerozhodnost.

Jenže jednu věc jsem nečekal. Byla pravda, že mi jméno Edward přišlo povědomé, pouze jsem tomu nerozuměl. Ale nyní už rozumím. Edward IV. Essenský, nejstarší syn Essenu se vrátil, aby chránil svůj lid. Zjevně. Nesnesl jsem králova slova a proto jsem vyběhl.

Ne. Ten kdo vyběhl nebyl Zen, malý farmář z Morrganstamu, byl to někdo jiný. Někdo, koho jsem v sobě schovával, i když to bylo velmi těžké. Přesto jsem se postavil před krále Essenu a snažil se mu dodat naději.

James I. Essenský, osmý král. Byl nerozhodný, roztržitý a moc mladý na trůn. Nerozuměl ničemu, co se týkalo vládnutí. V tom je byl já jiný. Když jsem se zpátky otočil na toho může, nedokázal zavřít pusu údivem. Edward mě propaloval pohledem, který říkal, že mě chce zabít, ale přitom je rád, že jsem zde.

"Kdo sakra jsi?" James I. se po chvíli ticha odhodlal promluvit.

"Zen."

"To podle mě neměl na mysli, Zene." usmál se Edward a podíval se na nechápavý obličej svého bratra.

"Není nutné odpovídat na mou totožnost. Vše co potřebujete vědět, je mé jméno.
Nyní prosím," poklonil jsem se a zadíval se na krále vážným výrazem, " zachraňte Essen." Král se zamračil a došel na okraj balkonu. Spolu s Edwardem jsme ho následovali. Naše pohledy jsme zaměřili na vojáky, kteří se snažili potlačit Deargi. Sám jsem netušil, co bych na místě krále udělal.

Podíval jsem se na Edwarda. Jeho pohled vřel. "Dejte nám rozkazy, Vaše Veličenstvo." řekl Edward s úsměvem.

"Zahajte evakuaci." král zněl vážně, ale přitom i nerozhodně.

"Rozkaz." Edward mě popadl za ruku a táhl mě ven.

"Co máš v plánu?" zeptal jsem se nechápavě.

"Co asi? Vyslyším královy rozkazy. Ale k tomu potřebuji tvou pomoc."

-Edward-

Nechal jsem Zena prohledávat domy a evakuovat občany. Mezi tím jsem kontaktoval všechny vojáky o královu rozkazu. Hned jak se staří, ženy a děti dostanou do bezpečí, všichni ustoupí. Teď už jsem se jenom musel vrátit pro bratra. Vím, že jsem udělal hodně špatných věcí. Proto jsem taky odešel a pomohl Morganstamu. Musím pykat za své hříchy, ale také musím bránit svou rodinu a lid.

Když jsem se vrátil do pracovny, James tam nebyl. Vběhl jsem do matčiných komnat. Nic. Celý zámek byl vylidněný.

"Co se to tady děje? Kam jsi šel, bratře?" řekl jsem si sám pro sebe a zarazil se. "Ten blázen." Vyběhl jsem co nejrychleji to šlo. Matku určitě evakuoval a sám se dal do boje. Jestli se mu něco stane, bude to problém. Nikdy nebyl ve válce. Proč dělá ukvapené rozhodnutí?!

Venku jsem ho konečně zahlédl. Bojoval po boku celé gardy. Vypadal jako rozený vůdce, přesto si neměl hrát na hrdinu.

Přidal jsem se k boji a kryl králova záda. "Jste až moc paličatý, Veličenstvo!"

"Nevím, kdo se vzdal svého titulu jen proto, že udělal chybu." ušklíbl se James.

"Podlehnutí vzteku a zabití nevinných lidí není chyba. Promiň, že jsem tě opustil, ale musel ses stát králem. Vždy jsi byl lepší než já." Usekl jsem jednomu vojákovi hlavu a podíval se na Jamese. Přesto, že jsme byli ve válce, nedokázal nikoho zabít. Tohle byla jeho slabina.

Zavřel jsem oči a odstrčil svého bratra. Zaryl jsem meč do odkryté části vojáka a podíval se na krále. "Tady nic nezmůžeš. Běž pomoct s evakuací, já to tu s ostatními zvládnu."

"Musím bránit svůj lid! Já tohle všechno způsobil, byl jsem neopatrný."

"Přestaň blbnout! Ihned všechny evakuuj! Když nedokážeš někoho zabít, pouze překážíš!" řekl jsem vážně a James se zamračil. Přesto mě uposlechl a vydal se evakuovat občany. Pousmál jsem se. Takhle to má být. Vojáci bojují a umírají pro tvoje dobro, tobě se nesmí nic stát.

"Já nejsem ten, kdo je paličatý! Jak bych tě tady mohl nechat samotného, když ti nikdo nekryje záda!" zařval James a já se na něj otočil. V rukou svíral svůj meč celý od krve a muž, který napínal v rukou luk, připravený na mě vystřelit, se složil s zemi. "Nenechám tu svého bratra zemřít."

Usmál jsem se. "Jako za starých časů se spolu trochu pobavíme."

-George-

"Pane! Král bojuje spolu s vojáky!" Otočil jsem se na jednoho z lukostřelců.

"Zajímavý vývin situace." popadl jsem jeho dalekohled a ušklíbl se. "Podej mi tvůj luk."

Než jsem se nadál, svíral jsem v rukou luk a napínal šíp. Král na sobě nemá žádné pořádné brnění. Je jako lovná zvěř. Usmál jsem se. "Tohle je tvůj konec, Jamesi."

Vystřelil jsem a pozoroval královo upadající tělo. Krajinou se rozlil řev.

"Naše éra! Deargi nemůže nikdo zastavit!"

Ahojte! Jak už je to dlouho? Půl roku, možná rok? No, přečetla jsem si celý svůj příběh a pokusila se znovu něco napsat. Není to nic moc, já vím, ale teprve se do toho dostávám. Snad se líbí.

P.S.: asi už jste si všimli, ale přejmenovala jsem Jindřicha na Jamese. Lidi to jméno dost matlo.

Toro