Next Door |One Direction cz|

-part 50-

No věříte tomu??? :O já ne!!!! tohle je už padesátý díl Next Door!! bože! Jak se to stalo?? jste naprosto dokonalý! tohle je jen vaše zásluha a já vám moc děkuju!! :D 

-LIAM'S POV-

Má první myšlenka se točila kolem fyzického napadení Zaynovi maličkosti. Každá buňka mého těla toužila po tom, ho praštit, jenže jakýsi tichý hlásek uvnitř mé hlavy mi to nedovolil. 

Byl tu pro ni, když ses na ní vykašlal. Když jsi utekl před svým vlastním životem, který sis dobrovolně zvolil a po kterém jsi toužil. Chránil ji, utěšoval ji, staral se o ni, když ty ses zbaběle skrýval před realitou, které jsi nedokázal čelit. Tolik ses bál, že se váš vztah rozpadne, až se to nakonec opravdu stalo, ale jen kvůli tobě, kvůli tvým chybám, kvůli tvému strachu.  

"Ví to Perrie?" Při pohledu do čtyř vyjevených tváří jsem se pobaveně rozesmál.  

"Ty-ty se nezlobíš?" Znejistil Zayn. "Zlobím, ale na sebe." Povzdechl jsem. "Tohle všechno byla jen má chyba." "To by souhlasilo." Neodpustil si Harry rýpnutí.  

"Bez ní to nezvládnu, potřebuju ji." Neunikl mi chápavý výraz v jejich tvářích, jako by každý z nich prožíval Andyinu ztrátu svým vlastním, bolestivým způsobem. Patřila k nám, byla součástí naší rodiny, bez ní jsme to nebyli my. "Musíme ji získat zpátky, musíme." 

-ANDY'S POV- 

"Víš kolik je?!" Přiřítila jsem se do Sophiina apartmá a věnovala ji nenávistný, vražedný pohled. "Ne, ale ty určitě ano." Věnovala mi úsměv a očividně byla nadmíru spokojená s tím, že jsem na její zavolání téměř okamžitě přiběhla. Na nepatrný okamžik jsem se cítila, jako pes. "Půl sedmé ráno, je půl sedmé!" Protočila oči a kývla k plazmové televizi. "Tohle je důležitější, než spánek."  

Ztěžka jsem dosedla na pohovku vedle Soph a upřela zrak na širokoúhlouobrazovku, kde běžely záběry Zayna a Perrie. Podle všeho odletěli do New Yorku na krátkou dovolenou, po jejímž skončení oznámili oficiální datum svatby. How sweet. "Asi budu zvracet." Schytala jsem lehký pohlavek od mračící se Sophie a raději se nadále věnovala televizi.  

Fotky šťastného páru vystřídaly nekvalitní záběry z letiště, na kterých bohužel nechyběla ani mí maličkost v doprovodu Sophie. Na první pohled se skutečně zdálo, jako bychom byly jen dvě kamarádky, které si vyrazily na výlet. Na jednom z mnoha snímků jsme se právě zářivě usmívaly a pošťuchovaly se jako malé. "Oh můj bože!" Zaúpěla jsem, natáhla se pro nejbližší polštář a zabořila do něj obličej, tlumící tak svůj křik.  

"Není to tak zlý." Okomentovala Soph situaci klidným hlasem. "Co prosím?! Já snad špatně slyšela!" Vyjela jsem na ni, až sebou polekaně škubla. "Klid, neřekli nic špatného, výjimečně." Nemohla jsem jinak, než souhlasit. Celá reportáž se motala převážně kolem Zana a Perrie, my se Soph byly jen třešnička na dortu, která měla podle médií pomáhat s přípravou svatby, konající se na den přesně za dva měsíce.  

"Udělali ze mě...cože to ze mě vlastně udělali?" "Z nás." Opravila mě Sophie. "A máme být Perriny družičky, což je ironie, vzhledem k tomu, že ty jsi ji přebrala kluka, kterého ti zase ona přebrala nazpátek a co se mě týče, vůbec ji neznám." Pokrčila rameny.  

Sáhla jsem po dálkovém ovládání a televizi raději vypnula, víc jsem vidět opravdu nepotřebovala. "Navrhuji si změnit identity a zmizet do Mexika." Sophiin výraz mi dal jasně najevo, že s ní nemám počítat. "Fajn, jak myslíš, pojedu sama." Vstala jsem z pohovky a zamířila ke dveřím apartmá. 

"Slečna Rose?" Připravená sladce se usmívat a rozdávat podpisy jsem se otočila za mužským hlasem a stanula tváří v tvář poslíčkovi ze zásilkové služby. "A-ano, to jsem já." Vypravila jsem ze sebe, ve tváři nejistý výraz, netušíc, co mám očekávat. "Kam vám to mám odnést?"  

Mlčky jsem hleděla na obyčejnou, papírovou krabici a uvažovala nad tím, mám-li ji otevřít. Netušila jsem od koho balík je a bohužel, ani co je uvnitř. Že by bomba? Zatřepala jsem hlavou ve snaze, zbavit se podobných, dětinských myšlenek a váhavým krokem zamířila ke krabici, ležící na konferenčním stolku uprostřed mého hotelového apartmá.  

Čekala jsem cokoli, jen ne hromadu počmáraných papírů. Trvalo celé minuty, než jsem rozluštila dobře známý rukopis a poskládala jednotlivé útržky k sobě. 

Přišel jsem na to  

Přišel jsem na to od černé a bílé 

Sekundy a hodiny 

Možná, že vrchol zabere nějaký čas 

Já vím, jak to chodí 

Já vím, jak to chodí od špatného a správného 

Drželi se někdy pevně tak, jako my? 

Bojovali někdy jako tak, my? 

Ty a já 

Nechceme být jako oni 

Můžeme to dotáhnout až do konce 

Nic nemůže přijít mezi tebe a mĕ 

Ani bohové nad námi 

Nás nemůžou rozdělit 

Nechci být tvůj vůdce 

Nechci tě zkalamt 

A nechci ani vidět 

Jak měníš svůj život 

Utíkáš 

Protože ti někdo řekl, že vždycky 

půjdeš po špatné cestě 

Utíkáš 

Protože si myslíš, že milovat tě je špatné 

a jestli ano, je to něco, co potřebuji vědět 

Jestli hledáš místo, kde se ukrýt, je to v pořádku 

Protože to budu pořád zkoušet a hledat jinou cestu 

Jsme jeden a já tě vždy budu cháránit 

Ať už je to pro tebe špatně, nebo dobře 

 "Tak jo..." Vzhlédla jsem od množství papírů, které se povalovaly na zemi všude kolem mě a setkala se s nechápavým pohledem Sophie. "Celkem se bojím zeptat, co to krucinál je?" Vydechla jsem a sedla si na paty. "To Liam..." Špitla jsem téměř neslyšně. "A to ti to nemohl napsat v kuse?" Nadzvedla obočí, ale mě neunikl její spokojený výraz. "Co se tak usmíváš?" Zamračila jsem se. Jen mávla rukou a posadila se na zem vedle mě. "Věřím, že tvoje pohádka skončí dobře Andy, přeju si, aby skončila dobře. Oba si to zasloužíte." 

Takžžeee! První část sloky songu jste určitě poznali, ano je to You and I od kluků :D druhá plovina je mnou přeložená a upravená část songu od úžasného zpěváka jménem Kwabs a song nese název Wrong of Right :D Co víc říct??? :D myslím, že je nejvyšší čas začít mluvit o konci této povídky :) jak jsem slíbila už dříve, dočkáte se happy endu!!! :D jen ještě nevím, jak se k němu dostat, ale nbude to už na dlouho :D