Everything else {Completed}

64#

Auto zastaví a já co nejrychleji vylezu z auta. Starší agent mi sundá pouta. A já beze slov zmizím dovnitř.
Bohužel výtah než se zavře, stihne ho zachytit Clint. A všichni si do něj postupně vlezou.

Netuším kolik ten výtah má hmotnost, ale doufám, že dost.... Jinak to brzo zjistíme.

Záda mám opřené o sklo za mnou. A uvědomuji si pohledy, které na mě někteří jedinci nenapadně házejí.

"Zdravím vás." Pozdraví nás Jarvis.

"Běž do svého pokoje, až bude jídlo, tak tě zavolám." Bez toho, abych mu ubalila facku, či ho prohodila oknem, jako Loki. Se vydám do pokoje. Dveřmi třísku, div nevypadnou z pantů.

Vlezu si na postel a pohled přemístím na New York. Venku projíždějí auta, lidi do sebe vráží a hází na sebe znechucené pohledy. Obloha je zatažená, jakoby se řídila podle mých pocitů.
Jak ironické, že jeden čas se chceme s Lokim navzájem zabít. Držet se co nejdál od sebe, či se navzájem provokovat.

A teď? Teď bez něj nechci být. Náhle mě místo smutku přepadne nehorázný vztek. Dveře jsou zavřené, takže domácí vězení.... Mňam.

Z mého prudkého postavení na nohy, se mi zamotají nohy. Naštěstí mě to hned přejde. První věc, kterou dostanu pod ruku hodím na zem. Byla to váza, která se rozstřílela po celé podlaze. Střepy odletí ať na druhou stranu pokoje. "Kašlu na všechno!" Zařvu na celý pokoj.

Kopnu do šuplíku, z kterého se vysypou všechny věci. A on spadne na zem, jako kus stromu, který někdo pokácel.

Můj pohled zaujmou papíry, které vezmu do ruky. Bohužel je rychle schovám pod postel, jelikož se za dveřmi ozve hlas. "Nicol? Si v pořádku?" Wanda.

"Ne!" Vystartuji na ni, i když ona je ta, které bych nic vyčítat neměla. "Prostě... Neřeš to." Odbyju ji. Kroky se vzdálí.

Sednu si na postel. Peřinu odhodím stranou, spadne z postele. Do rukou opatrně vezmu papíry. Začnu mezi nimi listovat, jsou to obrázky, které jsem kreslila.

Aniž bych to tušila, na tváři se mi objeví úsměv. Na obrázcích jsou Avengers, Fury a hlavně... Loki.

Vstoupnu si na nohy a rozejdu se do skříně, abych je dala na úplné dno, jelikož bych to asi nezvládla. Koukat na to.

Bohužel zapomenu na střepy, které se mi zabodnou do chodidel. A já syknu bolestí, rychle usednu na postel. A z tváře mi sjede pár slz. "Do Furyho černého zadku." Zakleju.

"Slečno, mám někoho zavolat?" Ozve se Jarvis.

"Ani náhodou!" Vykřiknu. "Jen ... Nevíš kde je lékárnička?"

"V koupelně, nad umyvadlem." A jo.... Já jsem korunovaný blbec.

Doplazím se do oné místnosti. A vyškrábu se opatrně na nohy, které krvácí a šíleně štípou. Vezmu dezinfekci a obvaz.

Sednu si na záchod. A prkénko se pode mnou urve, takže sletím na prdel. "Oh my God!" Zůstanu sedět na zemi. "Moje prdel!"

Chodidla si konečně zavážu. Pomocí stěny se došourám k postýlce. Zrovna si lehnu, když promluví Jarvis. "Slečno, už je jídlo. Máte se jít najíst."

"Nasrat a rozmazat!" Okomentuji.

Chvíli je ticho. "Prý nemáte trucovat, jediný kdo může trucovat je on."

"Víš co.... Pošli ho do prdele." Sladce se usměju.

Můj žaludek vydává zvuky, které zní, jak umírající dikobraz. Na jídlo stejně nemám ani pomyšlení.

"Nicol, měla by si něco sníst." Nakoukne opatrně do dveří Steve.

Protočím očima.

Ehmm... 😃 Kvůli jedné osobě, musím vydat kapitolu. 😂 Že?