Vybraná pro draka... ✔️

3.kapitola

Ráno mě probudili paprsky slunce, které mě příjemně lechtali na tváři. Rozhlédla jsem se po místnosti a zahlédla jsem šaty od Pekařky. Rozhodla jsem se, že si je vezmu, ale nejdřív půjdu k potoku a umyji se. Vzala jsem si své krátké šaty a v rukou jsem nesla ty dlouhé a velmi příjemné jemně růžové šaty od Pekařky. Došla jsem na místo, kde jsem se koupala a odložila jsem si všechny věci i plášť. Bylo docela chladno, ale dalo se to vydržet. Nebyla jsem úplně přesvědčená jestli se růžové šaty hodí k mým vlasům, ale byl to dar tak jsem si nemohla vybírat.

Po tom co jsem se v chladné vodě umyla jsem na sebe natáhla šaty od pekařky, měly šněrování vzadu a byli ze dvou vrstev, tu spodní tvořila spodnička a tu vrchní jakási lehká průsvitná látka měly sice rukávy, ale byli shozené z ramen. Pak jsem si upletla dva slabé copánky a spojila jsem je za hlavou. Do nich jsem si zapletla luční kvítí a zbytek jsem nechala rozpuštěný. Pak jsem všechno zakryla svým pláštěm s kapucí. Své krátké šaty jsem odnesla do domku a můj zrak se zachytil na jediných botech, které mám. Začala jsem přemýšlet jestli si je vezmu, ale po chvíli přemýšlení jsem je zavrhla a  zabouchla jsem za sebou dveře.

Došla jsem k okraji lesa a vylezla, na vysoký strom, tam jsem se posadila a sledovala přípravy na slavnost. Dívky si pletly copy na louce a dávali si do nich květiny a na náměstí se stavěli stánky. Viděla jsem i Kat. Už měla šaty i copánek a moc jí to slušelo. Pak mě ovšem upoutala Serafin nakráčela si to na pole a něco na Kat pokřikovala. Pak se vysmála všem černovláskám a blondýnám. A já si vzpomněla na to co říkala Kat. ,,Zlatovlasých je hodně, ale rudovlasých je málo." Taky mi došlo, že naše část země je nejmenší ze všech tří a, že tu opravdu moc zrzavých nebude.

Dostala jsem obrovský strach, pokud princ dosáhl osmnácti, tak jsem dost možná nahraná. Ještě tu je možnost, že budou vybírat z jiné části země. Z přemýšlení mě vytrhlo nečekané zavrzání kapely. Vrátila jsem se pohledem na náměstí a viděla jsem, že je všechno připravené. Dívky se začali zvedat a Kat se začala rozhlížet kolem sebe. Bohužel mě nebylo na stromě vidět, takže nevěděla, že celou dobu pozoruji co se tam děje. A navíc jsem slíbila, že přijdu až večer pokud se nic nestane.

Dívky nakráčely na náměstí a začaly tančit. Ten tanec jsem znala a uměla jenže..., nemůžu tam jít až moc se bojím, že ztratím svou svobodu. Půjdu tam až bude zapadat slunce mezi tím je budu jen pozorovat. Všimla jsem si, že Serafin šlape jiným dívkám na šaty, aby to zkazili a ona byla ta nejlepší. A nejlepší na tom bylo, že kdybych tam přišla, tak bych byla asi nejmenší a nejdivnější, protože bych byla bosa a měla bych úplně jiný účes.

Dál se tančilo jedlo a slavilo a já to všechno pozorovala z dálky měla jsem výhled na všechno. Moc se mi líbilo, že si Kat užívá večer s Maxem. Bylo na ní vidět, že ho miluje a on na ní koukal jako na poklad. Už jsem myslela, že všechny máme vyhráno a tak jsem pomalu slezla dolů a šla pomalu k vesnici. Už jsem chtěla vejít na náměstí, chtěla jsem vyjít ze stínu domu u kterého jsem stála, když jsem uslyšela slova díky , kterým se moje rozhodnutí náhle změnilo.

,,Dobrý večer, jménem krále této země chceme, aby přestoupili dívky se světlými, černými a rudými vlasy, kterým je osmnáct. Pokud takto neučiní najdeme je." okamžitě jsem se otočila a nabrala rychlost, oběma rukama jsem chytla šaty a běžela jsem pryč. Nebyla jsem smutná, ale naštvaná, když jsem vyběhla do lesa přeskakovala jsem všechny větvičky a všechno co tam bylo, až jsem došla k chaloupce, vzala jsem si brašnu, kde jsem měla své nejcennější věci a vytáhla jsem z pod postele luk, pak jsem vyběhla z domku a utíkala ke stromu na, kterém jsem seděla večer.

Všechno se to dělo tak rychle, že jsem si neuvědomila svou spadlou kapuci, až když jsem se zastavila u stromu, tak mi to došlo a znovu jsem si jí  nasadila. Pak jsem vylezla na strom a schovala se na nejvyšší větvi. Připravila jsem si luk, kdyby se mě vydali hledat. Všechno to kolem posílání dívek drakům mi přišlo najednou neuvěřitelně hloupé. Seděla jsem na stromě už hodně dlouho slunce už začalo zapadat, když jsem uslyšela dva vojáky. Natáhla jsem tětivu luku a uklidnila svůj dech.

Procházeli pode mnou a povídali si. Jeden byl opravdu svalnatý a vysoký, ten druhý byl menší, ale také svalnatější. Měla jsem připravený luk a čekala jsem na správnou chvíli. Nakonec jsem luk sklonila a lépe jsem se usadila na stromě. Nechala jsem je projít.

Za tu dobu co jsem seděla na tom stromě pode mnou prošlo strašně moc vojáků, ale nikoho z nich nenapadlo podívat se nahoru. Už byla tma a mě padali oči. Luk a ostatní svoje věci jsem upevnila tak aby mi během noci nespadli a konečně jsem usnula.

Probudilo mě štěbetání ptáčků a hlasité nadávání vojáků. Nevěděla jsem odkud to jde, ale slyšela jsem.
,, Tady už jsme byli aspoň stokrát musíme jinam tady nebude." druhý mu na to říká. ,, Klídek hele říkali, že má zrzavý vlasy tak jí najdeme snadno. Navíc chodí bosa daleko se nedostane." další se nahlas zasmál a pronesl.,, Až jí najdeme, tak jí pořádně vyčiním takhle zdrhat však je dost možný, že jí nevyberou a ona se vrátí sem ne." ten druhý říká.,, Však s ní máme tři zrzavý takže je tu dost velká pravděpodobnost, že vyberou ze zrzek právě jí." pak už se vzdálili a já jim přestala rozumět.

Podle všeho bylo brzo ráno slunce teprve vycházelo. Seděla jsem na tom stromě a vyndala jsem si chleba, abych se najedla byl sice včerejší, ale i tak byl moc dobrý. Zase jsem si připravila luk.
Po dlouhé době jsem zaslechla ty dva vojáky už se blížilo poledne, byli mnohem naštvanější než ráno.

,, Já se na to vykašlu tady si teď na chvíli lehnu a kašlu na nějaký pátrání.
Mě nezajímá kde je a proto nemá cenu jí hledat." Málem se mi zastavilo srdce, když jsem si jich všimla, lehali si pod strom hned vedle toho mého. Netrpělivě jsem si poposedla a doufala jsem, že se nepodívají na můj strom. Jenže.....