Vybraná pro draka... ✔️

9.kapitola

,, Princezno vstávejte je čas se oblékat." To bylo to první co jsem ráno slyšela. Pomalu jsem otevřela oči do, kterých mě praštilo sluníčko. Bylo brzy, nejspíš kolem sedmé, protože slunce bylo opravdu dost nízko. Posadila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Skříň naproti mé posteli byla otevřená a vyseli tam čtvery šaty, jedny byli světle modré ty další tyrkysové. Ty třetí byli světle růžové a ty poslední tmavě modré. Včera jsem řekla Krejčímu že mám ráda modrou a růžovou a on zřejmě našel přesně to co jsem chtěla.

,, No tak vstávejte musíte se obléct." Agnes mě odkryla a okamžitě se do mě dala zima. Chtěla jsem si vzít peřinu zpět, jenže to už mě obě strkaly ven z postele postavily mě před skříň a řekly ať si jedny vyberu. Přejela jsem rukou po všech čtyřech šatech a jejich nádherných a kvalitních látkách a zastavila jsem se u těch tyrkysových. Živůtek byl nádherný se šněrováním vzadu. Byli dlouhé a rozevláté a na podlaze pod nimi byli světlé střevíčky.

„Chtěla bych dnes tyhle prosím." ukázala jsem na šaty a otočila jsem se na Agnes se Sam.,, Jak si přejete."
Okamžitě nechaly toho co dělali a začaly mě oblékat. Když mě navlékly do šatů myslela jsem, že už nikdy nebudu moc dýchat normálně. Nazula jsem si boty. Byli nepohodlné tedy nepohodlné pro mé nohy. Posadily mě k zrcadlu a začali mi z vlasů tvořit jakýsi drdol, když se jim to povedlo protáhly přes něj tyrkysovou stužku. Pak lehké líčení a byla jsem hotová.

Prohlédla jsem se v zrcadle a nevypadala jsem vůbec špatně útlý pas, krásně obepínali šaty bez ramínek, vlasy byli spletené do elegantně vypadajícího drdolu, ze kterého mi podél obličeje trčely dva zrzavé zakroucené pramínky. Vzhlížela jsem se v zrcadle, když zamnou Sam promluvila.,, Moc vám to sluší slečno.",, Děkuji, ale to je vaší zásluhou. Odvedly jste skvělou práci."
,, Děkujeme." řekly jednohlasně.

Vyšla jsem z pokoje a stál tam Sebastien, měl tentokrát černé kalhoty i boty a bílou zastrkanou košili vyměnil za šedou stejnou jako má zámecká stráž. U pasu měl opět svůj meč jeho vlasy trčeli do všech stran a to mě rozesmálo. Vypadal jako malý chlapec, který právě vstával. Až v ten okamžik si mě Sebastien všiml. Prohlédl si mě od hlavy až k botám a pak zpět, usmál se a řekl.

,, Dobré ráno. Jak jsi se vyspala? Moc ti to sluší.",, Tobě také dobré ráno, vyspala jsem se dobře děkuji, ale radši bych ještě ležela než stála v těhle botách." zvedla jsem šaty a ukázala jsem mu střevíčky.,, To chápu." usmál se a ukázal, že můžeme jít.

Vešla jsem do jídelny kde už snídal král s královnou a jejich syn. Udělala jsem pukrle a šla se posadit. Snídaně byla opět honosná několik možností co si dát jestli sladké slané nebo kyselé, jestli vajíčka nebo palačinky či tousty jen věci na, které jsem měla chuť já tu nebyli. Chtěla jsem obyčejný chléb s tvarohem nebo máslem nebo koláček s mákem nebo povidly. Jelikož tu nic z toho nebylo vzala jsem si míchaná vajíčka a kus něčeho co připomínalo trochu chléb.

Za chvilku se objevily i Sandra s Monikou. Sandra se na mě mile usmála a přisedla si ke mě to Monika se zatvářila tak, že to vypadalo jako by chtěla zabíjet.,, Dobré ráno, doufám, že se vám spalo dobře, pokud by jste měli nějaké problémy nebojte se říct vašim služebným, ony vám rády vyhoví. Až se nasnídáte máte hodinu etikety. Přeji dobrou chuť." pozdravil nás král a zdělil nám nějaké informace.

Byli jsme najedené a tak jsme následovali jednoho z králových rádců.,, Máš krásné šaty." špitla mi Sandra do ucha.,,Jé, děkuji ty tvé jsou taky krásné." pochválila jsem jí její růžové šaty které se dokonale hodili k její drobné a hubené postavě.,, Také moc děkuji." urovnala si rukou šaty které snad víc urovnat už nešli a přidala se ke mě.

,, Tak jsme tady, tohle je dámský salonek. Po dobu vašeho pobytu tady, ho budete využívat jako místo k učení etikety historie a psaní." promluvil postarší šedivý rádce s knírkem v dobře padnoucím obleku s červenou šerpou. Otevřel nám dveře vešla jsem první a rozhlédla se po místnosti, byla to malá místnost se třemi křesílky v jednom rohu a s lavicí pod oknem. Také jsem si všimla obrazu královské rodiny na levé zdi od dveří, pod ním byla malá komoda z tmavého dřeva které ladilo ke stolku u křesílek.

,, Posaďte se, za chvíli přijde madam Piere de lou která vás bude učit."
Pak odešel a nechal nás tři osamotě.
,, Jen aby jste věděli, vy dvě slepice, prince chci já vy ho nedostanete navíc já jsem z vyšší vrstvy obyvatel, takže je větší pravděpodobnost, že si mě princ vybere. Hodím se k němu." pronesla Monika a odvrátila se od nás. Se Sandrou jsme se na sebe nechápavě podívali a pak jsme se rozesmáli.,, Jasně rozumíme." řekli jsme s úšklebkem.,, Já to myslím vážně." pronesla s nosem nahoru Monika.,, Dobře hlavně klid." řekla jsem a otočila se na Sandru.

,, Tak z jakého města či vesnice pocházíš?" začala jsem konverzaci se Sandrou. Byla nadšená že mám zájem si s ní povídat, a tak vyprávěla všechno o svých hodných rodičích kteří by se pro ní rozdali. Také o lidech, kteří ji měli ve vesnici rádi a o své malé sestře, která jí moc chyběla. Měla od ní náramek z korálků a moc si ho vážila. Pak se ptala mě odkud jsem a na moje rodiče a zájmy. Ona měla ráda jízdy na koních a tanec, taky ale ráda občas četla. Její rodiče byli bohatí takže si mohli dovolit pro Sandru vzdělání. Skvěle jsme se bavili a jedna v druhé jsme našli kamarádku.

Akorát, když jsme začali rozhovor o jedné knize, kterou jsme četli tak vešla do místnosti vysoká hubená paní s blond vlasy na ramena v růžovém kostýmku a štosem knih a papírů v ruce. Než za sebou zavřela dveře všimla jsem si Sebastienových pronikavých tmavých očí. Nahlížel dovnitř, na chvilinku jsme se střetli pohledem a vzájemně jsme se na sebe usmáli. Pak madam Piere de lou zabouchla nohou dveře a připoutala tak naší pozornost ke knize, kterou držela v ruce.

A hodinu mluvila, její hlas byl neuvěřitelně uspávací dokonce i Monika začala usínat. Madam zabouchla knihu a každé nám dala jeden výtisk stejné knihy byla tlustá se zlatým napisem Etiketa. Pak tleskla a tím ukončila hodinu. Celé nadšené jsme se zvedly, ale madam nás hned zase zastavila.,, Teď máte hodinu volna a pak máte hodinu historie. Takže se můžete jít projít do zahrady nebo navštívit královskou knihovnu.

Se Sandrou jsme se zvedly a následovaly jsme madam ven ze dveří, protože jsme měli namířeno do královské knihovny. Monika zůstala sedět v křesílku a hned si zavolala služebné, aby jí donesli čaj.