Vybraná pro draka... ✔️

32.kapitola

Hned jsem se vymrštila do sedu a rozhlédla se po místnosti. Nikde nikdo nebyl, ale já se nebála o sebe, ale o Sebastiena i když to byl jen sen měla jsem z něj strach. Dlouho jsem se rozhodovala jestli chci znovu usnout pak jsem to, ale vzdala a vydala jsem se do kuchyně. Opět jsem tam přišla a na stole stál svícen a pod ním dvě sklenice mléka a dva talíře s rolkami a sušenkami.

Zase mi to nedalo a přitáhla jsem si oba, nejdřív jsem si vzala sušenku pak i rolku. Zapíjela jsem to mlékem a doufala jsem, že po tom už usnu. Už mi ve sklenici zbývalo jen na dně a dvě skořicové rolky, když se za mnou ozvali kroky. Rychle jsem se otočila a moje oči se zastavili u Sebastienovi nahé hrudi.

,, Ahoj. Co ty tady tak pozdě?" Zeptal se a přešel k druhé židli. ,,Zdál se mi zlý sen a pak už jsem nemohla usnout a tak jsem si zašla na mléko a sušenky... teda rolky.",, To já jsem ještě neusnul závidím ti těch pár hodin spánku." Usmála jsem se.,, Není co závidět necítím se vyspale, ten sen byl až moc živý." Podepřela jsem si hlavu a koukala na Sebastiena, jak si užívá každou sušenku, kterou si strčí do pusy.

,, A o čem se ti zdálo?" zeptal se, když už měl dost.,, To není důležité." mávla jsem nad tím rukou. Sebastien se zamračil a naklonil hlavu na stranu, jako by mě chtěl prokouknout a zjistit o čem nebo o kom se mi zdálo. A kupodivu se mu to povedlo tedy z části. ,,Nezdálo se ti náhodou o mém otci nebo Monice?" sklopila jsem zrak ke své sklenici a doufala jsem, že to Sebastienovi dojde. ,,I o mě?" povzdechl si. Cítila jsem na sobě jeho pohled. ,,Ano. ",,Teď by mě opravdu zajímalo co se ti zdálo.

,, Prosím nechtěj to po mě bojím se, že když to řeknu nahlas stane se to." on se usmál a kývl na důkaz toho, že chápe. ,,Až budeš chtít řekneš mi to sama." kývla jsem na něj a zvedla se. ,,Už půjdu spát, dobrou noc. Zkus se aspoň trochu vyspat ať nevypadáš zítra jako strašidlo." oba jsme se mé připomínce zasmáli.

Sebastien mě doprovodil ke komnatě a pak šel do té své. Na schodech se ještě otočil a zaartikuloval dobrou noc a mile se usmál. Já mu tiše odpověděla a zašla jsem dovnitř. Lehla jsem si do postele a po chvíli jsem usnula doufala jsem, že už se mi nevrátí ten hrozný sen.

Za chvíli, tedy mě se zdálo, že jsem spala jen chvíli, mě přišli vzbudit Sam a Agnes. Navlékli mě do hodně zdobených šatů, tedy oproti těm co nosím normálně byli zdobené víc. Dostala jsem i nové boty na podpatku a čelenku s malými kamínky, vypadala jako malá korunka. Byla jsem oblečená, učesaná a stála jsem před zrcadlem. Obě mi chválili můj vzhled, ale já se necítila zrovna nejlíp. Ty šaty byli sice krásné, ale nějak ke mě úplně nešli.

,, Co je s tebou, netváříš se zrovna nadšeně." poznamenala Agnes, když si mě prohlížela.,, Nevím nemám ze dneška dobrý pocit." Agnes ani Sam to nechápali neměla jsem jim to za zlé, protože ani já sama to nechápala.

Ještě mi donesli snídani, protože dnes jsme měli všichni snídat ve svých komnatách. Po snídani jsem se dostavila před velký sál. Monika už tam samozřejmě byla dokonce i Sandra a Thomas jen Sebastien se někde zdržel. Thomas přešlapoval sem a tam a Sandra se ho snažila zklidnit, ale on si nedal říct. Uklidnil se teprve ve chvíli, kdy ze schodů seběhl Sebastien v uniformě a celý rozcuchaný.

,, Omlouvám se zdržel jsem se.... Ehmm....." nedokončil to a už spěchal ke dveřím. Než je stihl otevřít chytil ho Thomas a křikl na něj.,, Seber se sakra má z tebe být za chvíli král musíš se naučit ovládat."

Sebastien si urovnal uniformu a poděkoval bratrovi. Pak věnoval pohled mě došla jsem k němu a urovnala jsem mu vlasy. Mile se na mě usmál. ,,Děkuji." Řekl tiše. ,,Není zač." Pak rozrazil dveře a nás oslepilo světlo sálu. V sále bylo strašně lidí a nakonec i král, ten seděl na svém trůně, ale nevypadal úplně v pořádku, sotva se udržel ve vzpřímené poloze. Došli jsme nakonec uličky mezi lidmi a posedali jsme si se Sandrou a Monikou do první řady. Sebastien se zastavil před králem a Thomas si stoupl po královo pravici. Na chvilku jsem se pohledem zastavila na Monice dost podivně se rozhlížela, jako by někoho hledala.

,, Poklekni." Zachraptěl král a Sebastien si klekl a sklonil hlavu.
Král si s velkou námahou sundal korunu a držel jí nad Sebastienovou hlavou. Během toho všeho jsem přemýšlela jestli odjedu nebo zůstanu. Pak zase mluvil král. ,,Princi Sebastiene Kyle dragone I. slibuješ, že budeš chránit naši zem před....",, Dost!" zařval někdo z davu a než jsme stihli zjistit kdo to je, zasáhl krále šíp. Král padl na zem a koruna s hlasitým břinknutím spadla na mramorovou podlahu.

Pak nastal chaos. Ženy křičeli nebo brečeli a já stála jako přikovaná. Tohle, ale nebylo všechno, do místnosti vtrhli další muži a hned jsem si všimla jedno z nich, byl to muž, který vytáhl z kočáru Sandru. Bylo hned jasné kdo to je, byli to vyhnanci a zločinci z hranice. Co tu, ale chtěli? jak se sem dostali a proč Monika nevypadala zdaleka tak vyděšeně jako Sandra? 

Už jsem to nestihla dovymyslet někdo mě strhl k zemi a zabránil tak zabodnutí šípu do mojí hlavy. Koukla jsem se kdo mě zachránil a byl to Thomas, který svíral v náruči Sandu. Ta se třásla strachy.,, Musíme do bezpečí. "
,, Dobře, ale kam? A co Sebastien a král?" Thomas se zamyslel a pak řekl, musíme do dolního patra je tam úkryt. Skoro jsem ho neslyšela přes řinčející meče a řev, ale pochopila jsem. Kývla jsem na důkaz toho, že rozumím a následovala jsem ho. Sandra se plazila s námi a Moniku jsme museli hezkou chvíli přemlouvat, aby šla s námi zaujatě totiž pozorovala boj. Nakonec jsme se dostali ven z místnosti, ale na chodbě to nebylo o nic lepší nechtěla jsem jen tak stát opodál, když Thomas bojoval a tak jsem vzala jednomu mrtvému luk se šípy a dýku, kterou jsem si následně zkrátila šaty. Zula jsem si boty a zaútočila jsem, jednoho jsem trefila do hlavy dalšího do břicha a nakonec jsem trefila toho, který bojoval s Thomasem do zad.

Thomas se překvapeně podíval mým směrem a kývl na důkaz díku. Teď jsem zachránila život já jemu. Sandra s Monikou se krčili u malého okrasného keře a doufali, že je nikdo nevidí. Pomohli jsme jim vstát a pokračovali jsme dál. Cestou jsem střelila ještě několik vyhnanců, ale klepali se mi ruce, takže to nebyli úplně nejlepší střeli. Na ochromení to, ale stačilo. Konečně jsme se dostali do dolního poschodí. Jenže tam.....