DEVIL ||Larry Stylinson|| ᵐᵖʳᵉᵍ

~V~ Message

Louis' view
  ,,Harolde, nemysli si, že když jsme se přestěhovali, tak nebudeš chodit do školy. Už jsem tě přihlásil na místní vysokou, abych tě neměl mít pořád na očích." Říkal Harrymu jeho otec, během toho, co má neposkvrněná dušička vařila večeři pro tu zrůdu.

,,Vysoká s jakým zaměřením?" Pípl od plotny, kde připravoval kuřecí maso se zeleninou a rýží.

,,To tě vůbec nemusí zajímat. Prostě zítra vstaneš tak, abys v sedm byl ve škole a mohl se domluvit s profesory, kam takovou nicku, jako jsi ty, strčí."

Seděl jsem na lince přímo naproti jeho obličeji a pozoroval, jak se snaží překonat jeho slova bez toho, aby mu jakkoli ublížila.

Nandal mu všechno co připravil na talíř a přinesl mu to až pod nos.

,,Teď zalez do pokoje a nechci tě vidět ani slyšet." Výhružně řekl a Harry se sklopenou hlavou, a mnou za sebou, odešel.

V tom mě napapadla jedna dosti primitivní, ale možná účinná věc.

Z kapsy jsem vytáhl mobil, který jako vše co chci, se zneviditelní společně se mnou. V této době je tak jednoduché někoho najít. Byl jediný se jménem Harry Styles, podle fotky jsem si na 100% jistý že to je on a rozhodl jsem se mu napsat pod mým falešným jménem.

,,William Austin vám poslal zprávu. Ahoj nový spolužáku." Přečetl nahlas mou zprávu. Při takové zprávě se člověk i třeba trochu pousměje, no ne? Píše vám nový spolužák, který se o vás zajímá. On ale stále udržoval kamennou tvář.

Ano, nechodím do školy, ale teď už budu, ale jen tak naoko, nikdo jiný o mě nesmí vědět.

Harry: Ahoj, to se o mně ví tak rychle?

William: No jo, prváci o tom pořád žvaní :D Jestli chceš, můžeme jít spolu do školy. Vím kde bydlíš, o obyvatelích strašidelného domu ví každý :D

Harry: Ok a ty jsi v prváku?

William: Nene, já chodím do střeťáku. Budu muset končit, takže zítra v 6:30 před tvojím domem, ahoj :)

Harry: Dobře, ahoj :)

Po dopsání zprávy odhodil mobil pryč a povzdechl si. Přitáhl si kolena k bradě a pažemi je obejmul. Jeho pláč jsem mohl slyšet snad jenom já. Snažil se být tak potichu celou dobu, jakoby vůbec neexistoval.

,,Harolde, okamžitě dolů!" Zařval na něho Desmond a on jako skoro vždy poslechl a do pár vteřin byl dole s hlavou opět sklopenou.

,,Podívej se na mě buzno." Přikázal a za vlasy, za které ho krutě zatáhl, ho donutil se na něj podívat.

,,Tys zas brečel?! Ty malá, ubohá děvko, já ti teprve dám důvod k pláči." Zasyčel a vlepil mu první facku, u které to nezůstalo.