Louis William Tomlinson, démon všech démonů, hledající dlouhé roky čistou a neposkvrněnou duši.
Harry Edward Styles, čistý, krásný, nezkažený, zdravím zářící kluk s jistou cestou do nebe, anebo ne?
Co se stane, když si takto silný démon vyhlídne n...
Harry's view Will udělal další romantické gesto, které jsem dřív nikdy nezažil. Otevřel mi dveře od auta až poté nastoupil on. I když se v autech nevyznám, tohle je něco úžasného. Staré, ale přitom tak skvěle udržované, čisté a voňavé.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
To v tom domě mě vyděsilo, ale jen strošku, však jsem říkal že mě na něm tyhle věci přitahují.
,,Tak jo, je to docela daleko, takže můžeš klidně ještě spát. Někde po cestě se zastavíme na oběd a poté bychom tam do tří hodin měli být." S lehkým poplácáním po stehně mi ohlásil.
,,Uh, jo, dobře a..uhm, děkuju za toho Desmonda." Tak neskutečně se stydím za Desmondovo chování. Kdyby nebylo Willa, určitě by mě po pokusu utéct zbil a možná se znovu pokusil o...
,,To je samozřejmost princezno. Nechápu co je s ním špatně, vždyť tohle není normální. Proč s nim vlastně pořád bydlíš? Však už máš osmnáct a něco se dá najít fakt levně."
,,Tady nejde o peníze, otec mě drží doma. Bojí se, že kdybych se odstěhoval, ohlásil bych..to co mi dělal." Sklíčeně jsem vysvětlil še slzami na krajíčku, radši jsem se zadíval z okna na ubíhající okolí. Svoji ruku přesunul z mého stehna výš a nahmatal moji ruku s kterou propletl prsty. Já jsem jeho ruku pevně stiskl a chytl ho i druhou.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
(prosím ignorujte jejich tetování, jakože ty dvě ruce jsou Harryho a drží Louiho velkou ruku mezi svými)
Louis' view Doufal jsem, že mu tímto pomůžu líp než kdybych ho začal litovat nebo uklidňovat.
Po asi hodině cesty pustil mou ruku a uvelebil se opřený o okno. Já jsem ho ale pouštět nechtěl, proto jsem ho chytl za stehno a držel až dokud neusnul.
Cesta se dlouze táhla a hodiny snad neubíhaly, i přesto vím, že v kempu uteče čas až neuvěřitelně rychle.
Po dalších třech hodinách cesty se má princezna znovu probudila a uchopila mou ruku, kterou jsem měl doteď položenou ve svém klíně. Propletl s ní prsty a stáhl si ji do svého klína.
~~~ ,,Máš už hlad, princezno?" Protl jsem příjemné ticho. Čas teď najednou začal utíkat rychleji a už bylo kolem poledne.
,,J-já nevím, většinou neobědvám." Mírně rozrušeně řekl a nejspíš nevědomě stiskl mou ruku pevněji.
,,Jaktože neobědváš?" Vím to, jen zkouším jestli mi to řekne sám.
,,Já..no, vždycky vařím otci, ale on mě pak vyžene. Teď ale nebývá vlastně doma, ale i tak prostě nejsme zvyklý obědvat." Dokončil, ale zněl spíš jakoby to říkal sobě.
,,Teď to byla dlouhá cesta a typuju že jsi nesnídal, takže se někde stavíme na oběd, ano? Jsme v moc pěkně čtvrti, bude to fajn princezno."
,,Fajn." Naštěstí nakonec souhlasil.
Po krátkém přemýšlení jsem se rozhodl pro skromnou hospůdku
