Louis William Tomlinson, démon všech démonů, hledající dlouhé roky čistou a neposkvrněnou duši.
Harry Edward Styles, čistý, krásný, nezkažený, zdravím zářící kluk s jistou cestou do nebe, anebo ne?
Co se stane, když si takto silný démon vyhlídne n...
Louis' view Ráno jsem musel Harryho, jako William, opustit dřív než se vzbudí a nemohl ho políbit ranní pusinkou, kterou jsem doteď nikomu nikdy nedal, protože do teď to byly pouhé jednorázovky a ráno po nich nebylo stopy. Ale tohoto momentálně spicího andílka, bych nikdy takto neopustil.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Na kousek papíru jsem mu škrabopisem napsal omluvu na mou absenci, protože jsem opravu chtěl být trochu romantický.
Jen co jsem to dopsal a přilepil na dveře, vrátil jsem se k němu a pokračoval v mém pozorování. Bohužel jsem nemotorný debil, a když jsem se nad něho až moc nahl a zapřel se o matraci, která se pode mnou prohla a probudila ho.
Jako už po několikáté jsem spozoroval ospalý pohled zářivých smaragdů. Jen co se trochu rozkoukal, zjistil že chybím. Zvedl se, nejspíš s plánem mě hledat. Papír ho ale zastavil.
Jen co ho dočetl, smířeně si povzdechl, ale i se pousmál a schoval ho do šuplíku.
Po ranní hygieně šel dolů, kde ručně umyl všechno špinavé nádobí a čisté vyndal z myčky. Všechno urovnal na své místo a šel zpět do pokoje. To dělá kadžý den, i když Desmond není doma. Očividně si ho dobře vycvičil. Až bude se mnou, budu ho to muset odnaučit. Mně nepořádek nevadí, přijde mi v určité míře útulný. Teď je tady na mě najednou až moc čisto.
Šel jsem s ním do pokoje a sedl si na stůl, matrace by mě prozradila. Během pár minut uklidil i matraci a lehl si na postel. Vypadá dost unaveně a ne zrovna šťastně. Tak zatraceně mě sere že nemůžu nic dělat, musím ho nechat aby nepřítomně hleděl na strop a utápěl se v depresi. Musím ale udělat aspoň něco.
Will☠: Ahoj Harry :)
Jetě chvíli po cinknutí právě přišlé zprávy to Harry ignoroval.
Harry👑: Ahoj Wille
Will☠: Doufám že tě nebudím :)
Harry👑: Ne, vdyť je skoro 11
Will☠: Já vím, ale když jsem odcházel, spal jsi jako Růženka. A když už jsme u toho, našel jsi doufám ten papírek
Harry👑: Jo našel
Will☠: Je všechno v pořádku?
Harry👑: Jo je, jen
Viděl jsem jak seděl a přemýšlel, co napsat dál.
Harry👑: Jo je, jen mám moc práce
Will☠: Tak to tě nebudu rušit, promiň, ahoj
Harry👑: Ahoj
Po dopsání zprávy natvaně hodil mobil do postele a pak se na ni s pláčem svalil.
Takto to pokračovalo až do večera. Harry ležel v posteli s písničkami v pozadí a odbyl mě pokaždé, když jsem mu napsal tím, že má moc práce, přitom jen plakal v peřinách. Co se děje Harry?
Z jeho i mé agónie smutku nás vyrušilo otevření vchodových dveří.
,,No doprdele." Zaklel Harry a přešel v pokoji ke dveřím. Viděl jsem jak se v něm míchají pocity. Má jít dolů, a nebo radši zůstat tady a zamknout se? Nakonec otevřel dveře a pomalu šel dolů, já s ním.
,,Prosím, ať není opilý. Prosím ať není opilý..." šeptal potichu ale osud ho neposlechl.
,,Harolde, sem!" Zahřměl a Harry, jako vždy, poslechl. Až ke mně z něho šel cítit chlast a Harry to podtrhl zkřivením obličeje znechucením.
Bez důvodu, bez upozornění, bez jakékoli smyslu mu vlepil silnou facku, kterou rozhodně nečekal, jen co se dostal do dostatečné vzdálenosti.
