DEVIL ||Larry Stylinson|| ᵐᵖʳᵉᵍ

~LIX~ Getting back to the normal

Louis

Dobře... netuším co se stalo, ale s Harrym jsme se, nechci říct porvali, ale něco v tom smyslu. Byli jsme zrovna spolu, jeho stav se zdál celkem pod kontrolou, proto jsem jeho útok ani v nejmenším nečekal. Nedokázal jsem se ubránit, nechtěl jsem mu ublížit tak, jak on ubližoval mně, je to stále moje princezna a do této chvilky opravdu byl, nechápu proč po mně tak vyjel.

Jakmile nás kluci uslyšeli, přiběhli k nám, a i když byl Harry rozpálený jako oheň a silný jako tank, tak ho ze mě sundali a zamkli do pokoje, odkud se teď dobývá a rohy už udělal několik děr skrz. Skrz na skrz od jeho rohů je i moje noha. Myslel jsem, že mě nic bolet nemůže, ale evidentně může, jen asi normální věci mě nebolí, když mi ale manžel probodne nohu, to jo, paráda.

Liam s Yungem se snažili držet dveře a nedovolit Harrymu se na mě znovu vrhnout. Niall a Zayn mi pomáhali se dostat do koupelny, aby mi všechny rány, co jsem dostal, vyčistili a nějak ošetřili, jelikož mám takový pocit, že se nezacelí jako když mě Desmond bodl do zad.

,,Proč se tak zase chová?" Pípl tiše Niall, když mi nohu už jen obvazoval.

,,Nevím, prostě mu zase přeplo." Sykl jsem bolestně a díval se ven z koupelny za zvukem, který Harry vydává. Slyším vrčení, rány, praskání dřeva, ale taky pláč našich dvou dětí. Přinutil jsem se vstát a s jejich pomocí se dobelhat až k nim. Jsou najezení a i vyspaní, takže je opravdu vzbudil jen hluk. Posadil jsem se za nimi a k oběma natáhl ruku, abych je pohladil a oni cítili tátu poblíž. Stále jsem se ohlížel, jestli za námi není Harry, i když ho slyším ze zamčeného pokoje, mám strach.

Belfík to tahal až z paty, proto jsem ho vytáhl z postýlky a přitulil ho k sobě. Pohupoval jsem s ním a hladil ho po zádech. Kluci, kteří mi sem pomohli se hned ujali Asmiho a taky ho konejšili v náruči.

,,Shh shh shh, taťka je tady, jen ten druhý teď nemůže." šeptal jsem mu do vlásků a stiskl ho ještě pevněji.

Stále plakali, ale už mnohem tišeji. Tišil se i Harry. Najednou bylo ticho, ale já se soustředil na Harryho, buď je to ticho před bouří, nebo opravdu přepnul zpět. Slyšel jsem, jak chodí po pokoji sem a tam, sem...a....tam. Mé nastřežené uši najednou měly co zachytit a to křik. ,,Louisi!"

V momentě, kdy Harry takto zakřičel, jsem chudáčka Belfa strčil do náruče Zaynovi a kulhal k pokoji, který ti dva stráží, aby zlo neuniklo ven. Dívali se na mě a evidentně nevěděli co čekat, já taky ne. Došel jsem až ke dveřím a přiložil ucho úplně ke dveřím, abych odhadl, kde v pokoji se nachází. Jakmile jsem uslyšel krok z úplně druhé strany, otevřel jsem rychle dveře a jakmile jsem byl uvnitř jsem je zase zavřel.

Jeho ledové oči byly rudé a uplakané. Seděl v koutě a plakal. Došel jsem až k němu a sedl se vedle, nemohl jsem dál stát.

,,Pro-promiň mi to, jsem zrůda." plakal a sotva to dořekl srozumitelně. Přitáhl jsem si ho k sobě, aby se dál nedíval na moji nohu a já dál neviděl jeho slzy. Až když jsem ho u sebe stiskl začal plakat naplno. Nechal jsem ho. Hladil jsem ho po zádech a po vlasech, tam kde to měl vždycky nejradši.

Uslyšel jsem opatrné otevření dveří, ale nepodíval jsem se tím směre, radši jsem se zabořil do jeho vlasů, které měl u krku a sám taky povolil pár slzám sjet dolů.

,,To my oba, miláčku." šeptl jsem, aby to slyšel jen on. Asi slyšel dobře dle toho, jak hlasitě hned na to vzlykl.

,,Ne-nech-těl jsem ti ub-ublížit." Znovu zavzlykal a chytil mě za vlasy, jen aby si mě přidržel u sebe a já se náhodou neodtáhl. I přes bolest jsem si ho vysadil do klína a jak naše syny ho konejšil, aby přestal plakat. Pomalu se opravdu klidnil, až jsme tam nakonec zůstali jen tiše sedět.

,,Neublížil jsi mi, všechno je v pohodě. Já jsem ti už dřív ublížil hůř. Neber si to k srdci." šeptal jsem dál. Najednou se kolem nás obtočily další paže, které nás tiskly pevně k sobě a i na nás se přitiskla další těla, kluci se přidali do objetí.

,,Ublížil jsem i vám?" Zvedl hlavu a koukal na Liama s Yungem, dokonce i Niall se Zaynem došli do pokoje s Belfíkem a Asmim. Oba ho pevněji objali, což zapříčinilo jeho další slzy. Co se mu teď asi tak honí hlavou?

,,Nic jsi nám neudělal."

,,To-to říkal i Lou a probodnul jsem mu nohu."

,,Opravdu Hazz, maximálně jsi nám malinko popálil ruce, ale to my jsme na tebe sahali, takže si za to můžeme sami."

---

Harry byl ještě dlouho dost špatný z toho co udělal, ale já jsem tady od toho, abych ho uklidnil a přestal na to myslet. I děti mu pomohly na to nemyslet, jelikož neustále potřebovaly jeho přítomnost. Já jsem teď musel na chvilku pryč, jelikož už nám dochází jídlo a těm malým potvůrkám už pomalu rostou ostré zuby, kterými jednoduše roztrhají maso, takže toho i sní víc.

Nevinně jsem se procházel skrze ulicemi, pár kilometrů od našeho domova, a hledal vhodné dítě, možná víc než jedno. Procházel jsem se jen několik desítek minut, když mi štěstí přálo. Přímo přede mnou se z kostela vynořila skupinka jeptišek. Půjdu prostě za nimi a počkám, až jedna vybočí z hloučku.

Šel jsem za nimi, samozřejmě ve své neviditelné podobě, až dokud jedna nepotřebovala na záchod. Šly do restaurace, přeci by nešly na veřejné záchody, kde bylo znásilněno už tolik lidí. Byl čas oběda, takže si tam už sedly i na oběd. Jakmile jedna odešla, následoval jsem ji až do kabinky.

Jako první chmat jsme ji přiložil dlaň na pusu, aby ji nikdo neslyšel. Poté se zneviditelnila spolu se mnou. Nemohl jsem ji nijak podříznout, jelikož by za námi šla vidět krvavá stopa, proto jsem ji chytil i za nos a ona se pomalu dusila. Počkal jsem, dokud nebyla mrtvá, a až pak jsem si ji přehodil přes rameno a šel ven.

Opatrně jsem šel a na každém kroku plně sledoval dění kolem, nesmím do nikoho narazit, nebo se jen dotknout. Jakmile jsme byli z města ven, rozběhl jsem se, abych byl brzy doma. Teď už jen doufám, že Harrymu během té chvilky nepřeplo a nezmrzačil všechny v domě.

,,Jsem doma!" zahlásal jsem do celkem ticha a konečně se zviditelnil, je divné nevidět své vlastní tělo. Spadl mi kámen ze srdce, když za mnou přicupital kudrnáč i s Asmim v náruči. Hned přišel až ke mně a věnoval mi vítací pusu.

,,Konečně, tady toho uplakánka nejde utišit, má hlad chudáček." Pohupoval ho. Mrňous malý. Hned jsem jeptišku hodil na zem a pohladil Asmiho po zádičkách. ,,Ty jsi zabil jeptišku?" zeptal se celkem šokovaně a šlo vidět, jak zadržoval smích.

,,No co, taková jeptiška by měla být čistá lilie." zasmál jsem se táhl ji do koupelny, však už víte proč.