Prolog aneb 1.Díl

96 2 4
                                    

Bloudila jsem po pláži kolem mého domu… Musela jsem se před všemi skrývat, proto jsem si vybrala starou, už nenavštěvovanou pláž… Měla jsem strach, i když dříve jsem byla já ten, z koho měli strach… všichni se bojí smrti… ať už vědomě nebo ne… nezažila jsem nikoho, kdo by se nebál smrti, kdo by se nebál mě… kdo by se nebál ARCHANDĚLA SMRTI… všichni se mě bály, ale ty časy už pominuly… už nejsem ten obávaný, mocný a všemi známý Archanděl, který roznáší všude pouze smrt… teď jsem pouze Anděl… Padlý Anděl… proto jsem se uchýlila k samostatnému životu… poté, co jsem padla, se mě snaží většina lidí, Padlých Andělů a dokonce i Archandělů zničit a to jakkoli… když jsem si uvědomila v jakém jsem nebezpečí, začala jsem hledat… hledat svá křídla… každému Archandělovi se po pádu roztříští křídla na několik částí… přesný počet nikdo neví… ale když je všechny sesbírají, můžou se vrátit na nebe a odčinit, co udělaly… proto jsem se dala na hledání… křídla jsou všude… z Islandu jsem si přivezla stříbrný přívěšek s motýlkem (první část)… někde ze San Franciska mám pitomé peří (druhá část) a z pohoří Atlas mám zase nějakého Orla Skalního (třetí část)… další část je podle mého instinktu kdesi v Londýně… jsme schopni naše křídla vycítit, ale najít je přesně… to už je těžší… „Eliso!“ Ozvalo se za mnou a já se s leknutím otočila… nečekala jsem tu zrovna jeho… mezi anděly jsem taky moc přátel neměla… výjimkou byl Anděl Strážný… Harry… neukázal se tu od doby, co jsem spadla, a to už je nějaký ten pátek… přesně 3roky, 8 měsíců, 5 dní, 19 hodin, 13 minut a sekund vás kašlu… když na zemi nemáte jinou práci, než hledat křídla, taky budete vědět čas svého pobytu… „Eliso! Jsem tak rád, že tě vidím…“ ozval se znovu… co tu kecák? Ano, byli jsme přátelé… ale to slovíčko BYLI je tam důležité… potom co mě před Archanděly zavrhl, mě vlastně odsoudil k pádu a to se také stalo… „Víš, že jsem neměl na výběr… budeš mi to dlouho vyčítat?“ takže on neměl na výběr? Kdyby prostě řekl, že mě tam neviděl, tak by se nic nestalo a já mohla v klidu, dál ‘zabíjet‘ mrtvé… „Jo budu ti to vyčítat Harodle! BYLI jsme přátelé a ty mě tak odsoudíš? A teď si ještě k tomu přijdeš s chabou výmluvou, že jsi neměl na výběr? Je mi z tebe zle! Ztrať se Harry a už se tu neukazuj“… „Ale“ … „Žádné ale… sbohem Hazz…“

Hi people :) doufám, že se vám začátek nového příběhu líbí... ;) mám pro vás pár info pro začítek... zatím se jedná o můj první příběh, který zveřejňuju, i když jich mám napsaných hodně... také nečekejte prosím aktivní přidávání, za to se omlouvám nejvíce, ale jsem mimo počítač a nemám možnost přidávat pořád...takže to bude asi každý pátek, když to stihnu a možná přes výken, že přidám dva... ;)

:Nai

AngelKde žijí příběhy. Začni objevovat