11.Díl

24 1 1
                                    

V noci jsem vůbec nemohla usnout… stále jsem se převalovala, otáčela a chodila nahoru do svého pokoje kontrolovat Louise… vždy jsem tam došla a začela brečet, nakonec mě z tama Niall vždy musel odvést… když už mě z pokoje odváděl po třetí, dal mi prášky na spaní a čekal u mě, než usnu… byla jsem mu vděčná, jinak bych celou tu noc probrečela… „Dobré ráno Els… je ti lépe?“ ozval se u gauče Niall, který tu nejspíše i spal… „děkuju je mi líp…“ pokusila jsem se o úsměv, ale stále jsem před očima měla obrázek Louise, jak do něj Chris kope… „Musíme ho najít!“ vyletěla jsem do sedu a hlavou se bouchla o poličku nade mnou… „Au… zatraceně“ zaskučela jsem a Niall se mi trochu zasmál… „Neboj, už se na tom pracuje…“ usmál se, sundal moji ruku z čela a položil mi ji k tělu... natáhl se ke mě, ale moje ruka vyletěla a chytla ho za zápěstí... "Neboj, nic ti neudělám" odmlčel se "věř mi" řekl už potichu a sklonil hlavu... pomalu jsem pustila jeho zápěstí a velmi nejistě stáhla ruku k tělu... Niall se na mě usmál, ale už se mě nechtěl dotknout... zvedl se od gauče, kde jsem ležela a odešel so koupelny... zachvíli se vrátil s mokrým hadříkem v ruce a posadil se zpátky na židličku... čekala jsem, co bude teď... seděl naproti mě a nic nedělal... jen čekal... nejspíše se me trochu i bál... chvíli mlčel a nic neříkal... ani já nic neudělala... hleděli jsem si do očí a mlčeli... Niall se ke mě mírně nahl a natáhl ke mě ruku s hadříkem... stále ale udržoval oční kontakt... moje ruka automaticky vyletěla a znovu chytla jeho zápěstí... přimouřil oči, a vztáhl ke svému zápěstí druhou ruku, kterou chytl tu mou... "věř mi" zopakoval a já pololila... držel mě za ruku a nepustil mě, druhou ke mě natáhl i s hadříkem a hařík mi přiložil k čelu... pomalu mi vlhkým hadříkem přejel po čele... ještě párkrát a pak ruku stáhl zase pryč... odtrhla jsem se d jeho očí a sklopila pohled k hadříku... na hadříku byla malá skvrnka krve... když jsem se bouchla o tu poličku, nejspíše jsem uštědřila i tuhle malou ranku...  Niall mi stále držel druhou ruku, ale jakmile jsem pohled vrátila zase na něj, pustil mě a odešel s harříkem pryč... nečekala jsem na něj a zvedla jsem se z gauče... chtěla jsem se podívat na Louise... došla jsem nahoru a všimla jsem si Niallova zapnutého notebooku... chtěla jsem se podívat, co tam má, ale zastavila jsem se... "Elis..." ozval se tichý chraplavý hlas... svou pozornost jsem okamžitě přesunula na monitor "panebože Boo" vyjekla jsem a dala si ruce před pusu... Louis byl shoulený v klubíčku a vykašlával krev... ozvalo se zakašlání a já se otočila na Nialla i s jeho notebookem v ruce... "vím, kde je" řekl a já nevěděla jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně... "obleč se a pojď... máme hodinu, než se Zayn vrátí... " přiskočila jsem ke skříni, vytáhla své oblíbené, uplé černé rifle, černé triko a z velké hromady oblečení jsem ještě vytáhla tmavý svetr, dříve patřící Harrymu... rovnou jsem se převlékla, a vím, že mě Niall chvíli pozoroval, a prohlížel si mé tetování, než odešel dolů...už oblečená jsem seběhla dolů a rovnou ven... "sedej" ozval se Niall z motorky... zarazila jsem se, to snad nemyslí vážně...ne motorku mě nedostane... "Nialle..." řekla jsem s obavami... "máme už jen 45 minut, dělej!" mírně na mě zvýšil hlas a já i s velkým odporem zaujmula místo za ním... nastartoval a vyjel směrem k Zaynovu baráku... zaparkoval kus bokem, v lese a já okamžitě seskočila z motorky na jehličnatou zem... moje boty se zabořily do hlíny a já pocítila vodu ve svých botech... ustoupila jsem a mířila za Niallem k Zaynově baráku... že mi to nedošlo... Loui bude tam, kde jsem posledně byla vezněna já... u Zayna ve sklepě... dala jsem se do běhu a zastavila u dveří do sklepa... otevřela jsem... zamčeno nebylo... ne že by jsem se divila... Loui by stejně nebyl schopný někam odejít... sešla jsem pět schodů a zamířila ke dveřím naproti nim... staré, dřevěné a nestabilní dveře nebylo těžké vykopnout... "stůj a ani se nehni" ozval se hals zamnou... takhle mi vrazit kudlu do zad... "Proč to děláš?" musela jsem se ho zeptat... "mlč!" okřikl mě zpátky... "řekni mi proř a udělám co chceš... Nialle" otočila jsem se na něj a zadívala jsem se mu do očí... ignorovala jsem zbraň, kterou Niall držel a mířil s ní na mě... "zmiz... " zašeptal roztřeseným hlasem a pomalu spouštěl ruku s pistolí k tělu... "Nialle..." šeptla jsem... "zmiz!" rozkřičel se a namířil pistoli zase na mě... pomalu jsem se ho začínala bát... "víš co se stane, když zabiješ anděla? byť jen padlého" otázala jsem se ho nesměle... "vím, ale pokud teď hned vypadneš, budeš žít" řekl a já pomalu odcházela pryč... stále jsem si nebyla jistá, co dál udělá... "Jo a Eliso?" promluvil a mě se stáhlo hrdlo... "omlouvám se... Jai čeká u motorky... měla by jsi mu věřit víc jak mě..." poradil mi a stále zíral na zeď před sebou... bála jsem se, co se s ním stalo a stane, ale i přesto jsem se vydala zpět k motorce... "Jaii?" zajásala jsem u motorky... zrovna jeho jsem nečekala... Jai byl asi o 2 století starší jak já... mezi anděly byl mým učitelem... "nasedej Elis, byl jsem obeznámen..." řekl a sedl si na motorku a čekal už jen na mě... s obavami jsem se posadila za něj a chytla se ho... nedokázala jsem uvěřit, že tu vidím zrovna Jaie... padl před lety... teda byl svržen... je v tom malý rozdíl, ale v tom mají jasno pouze andělé, co znamená padnout a být svržen... Jai je na zemi asi 190 let, co vím... ale stále vypadá stejně... stále vypadá mladě, protože my andělé nestárneme...padlí andělé ano... ale 'živí' andělé, archandělé a svržení andělé nestárnou od jistého věku, který je promněnlivý... většinou se ale sekne na 20-ti až 25-ti... 
tolik jsem se zaměřila na své myšlenky, že jsem si ani nevšimla, že Jai zastavil... "dál půjdu sama, děkuju ti za všechno," řekla jsem a věnovala mu letmou pusu na tvář... otočila jsem se a kráčela směrem k domu, kam mě právě Jai přivezl a který jsem neznala... věděla jsem, že za mnou nepůjde... jak? dejme tomu, že jako polo-anděl mám ještě jisté schopnosti... nechala jsem ho tam stát a kráčela ke dveřím... nenapadlo mě nic jiného než zazvonit... prostě přijdu k Malikovu domu a zazvoním... to je přece naprosto normální, když vezmu v potaz, že mě chce zabít...

tak jo, po týdnu další díl... teď už vás musím varovat, nemám předepsané díly, tenhle byl poslední, takže se pokusím zase přidávat každý výkend, ale asi je jeden díl, uvidím jak se to vyvine... takže užijte si čtení :33
a tohle je díl, který je 'výjmečně' věnovaný mojí nejúžasnější Cutie :333
:Nia

AngelWhere stories live. Discover now