2.Díl

43 1 2
                                    

Londýn… jak se tu má člověk vyznat? Dobře… vyznat možná, najít něco?... cokoli… pomoc lidi!... nakonec to bylo ještě horší, než jsem čekala… moje instinkty mě zavedli na střední! Chápete to? Na střední školu… s milionem různých studentů… plus koleje… nevím, kde hledat… nejsme přesní jako GPS… dál musíme hledat sami… ale když to nejdeme… poznáme to… naštěstí byl první den školy a já zapadla mezi bloudící studenty… musím zapadnout, jinak se ke křídlům nedostanu… vyrazila jsem teda někam do davu… „Brioxová! Tak na střední jo? Nejsi na to trochu… ehm… stará?“… ozvala se narážka z druhého konce chodby… ten hlas bych poznala kdekoli… byl to Chris a jeho partička… Zayn, Rafael a Niall… tahle partička padlých andělů vždy dělala jen problém… vlastně všichni padlí andělé dělaj problém… „Ahoj Chrisi… ráda tě vidím…“ Jen ať chápete… Chrisova partička mi dělá už pěknou dobu jenom problémy… nijak mi to nevadí… umím se o sebe postarat… ale někdy je to fakt příšerný… „Neboj Brioxová… ještě budeš litovat!“… vykřikl a zmizel… a ještě abychom pochopili… ne, andělé nemají příjmení… ale abych zapadla, nemůžu být prostě jen Elisa… proto Brioxová… je to chabý pokus o vymyslení příjmení, ale funguje… Chris i se svojí partičkou zmizel, ale roztomilý blonďák tak stále stál… Nialla jsem si pamatovala… nepadl zas tak dávno… na zemi je chvíli a rozhodně se ho měl ujmout někdo jiný než Chris… Niall by nemusel být špatný… mohl by najít křídla a vrátit se… není archanděl… ale zrovna on by mohl… je synem archanděla… ale ten ho zavrhl… a proto se Niallovi stala taková blbost, že padl… „Nialle?“ šeptla jsem, protože jsem věděla, že mě slyší… otočil semým směrem a usmál se… „Jen nedělej žádnou hloupost“ Pronesla jsem jeho směrem a on jen kývl… najednou jsem uslyšela hlas… nebyl odnikud, ale byl všude… byl to Niallův hlas… „Pokusím se“ … ozval se všude a nastala odmlka… „Budu tě varovat“ a vypařil se… Niall díky svému otci má i po pádu své schopnosti, které pobírají i možnost, někomu promlouvat do mysli… Chrisova parta se vypařila a já se mohla věnovat svému prvnímu dni… otočila jsem se a akorát do mě někdo vrazil… „Neumíš dávat pozor!“ okřikla jsem ho ze země. Kam jsem sletěla… „Promiň, je tady celkem chaos… já jsem Louis… “ usmál se a podal mi ruku… co si jako myslel? Vrazí do mě, pak se usměje a jsme kámoši? Ani omylem… jeho ruku jsem odmítla a postavila se radši sama… otočila jsem se a bez jakéhokoli slova jsem chtěla odejít… ale… neudělal jsem ani krok a zatočila se mi hlava… znovu jsem padla na zem, ale něčí silné paže mě zachytily a já tak nedopadla… „Děkuju“ usmála jsem se na Nialla, který mě držel… ten jenom pokývl, postavil mě a zmizel v davu… dneska jsem nakonec školu vynechala… protože už jsem zjistila, kde křídla hledat…

Hi People přidávám vám sem další díl už dnes, a je to jen z toho důvodu, že celý zbytek týdne nic nepřidám, takže se omlouvám, ale jinak to nejde :/ 

Doufám, že se bude líbit ;)

:Nia

AngelWhere stories live. Discover now