„Nialle, jak se cítíš?“ zeptala jsem se ho, jakmile se probudil… lekl se a přitiskl se ke zdi… „Neboj se, a na, napij se“ podala jsem mu šálek čaje… Niall zatím mlčel, což bylo celkem divné, ale i tak se natáhl a vzal si hrnek… chtěla jsem ho tam chvilku radši nechat samotného, ať se může vzpamatovat a tak jsem se zvedla ze židle… Ni si odkašlal a já se otočila… „Ehm… Eliso? Děkuju“ usmála jsem se na něj a dala se zase na odchod… „Není zač, ale teď si ještě odpočiň, přijdu tě zkontrolovat“ řekla jsem a konečně odešla z mojí ložnice… bylo 5 hodin a já seděla jen tak na pláži a uvažovala… Nialla už jsem byla zkontrolovat, spal… celkem to chápu… byl domlácený, jak kdyby ho měli nestarosti minimálně ninjové a bylo jich 7 a ne jeden jediný člověk… no jeden padlý anděl… starala jsem se o něj asi dva dny, než se konečně probral… no jo, měl zlomené taky jedno žebro a mám podezření, že ještě něco, ale to potom zjistím, až se postaví… Nialla teď chvíli nebudu řešit a zkusím se soustředit na to, jak Louisovi sebrat ty křídla, jak je vůbec najít… může to být cokoli, vzhledem k tomu, že už mám doma pírko jakési vrány, na krku nosím přívěsek a tady kolem mě poletuje orel jménem Prey a všechno tohle jsou formy křídel, nechci ani vědět, v jaké podobě se nachází u Louise… ozvala se rána… přemýšlím nad křídly a nedávám pozor na Nialla… zvedla jsem se a za ‘krákání‘ Preye jsem se rozběhla do baráku… rozrazila jsem dveře mojí ložnice, kde byl momentálně ubytovaný Niall a rozhlédla se, co se stalo… Niall se opíral o skříňku a pokoušel se udržet na nohou… přispěchala jsem mu na pomoc a tak se místo skříňky, mohl chytnout mě… „prosimtě, co tu blbneš?“ zasmála jsem se mu… „zkouším dojít na záchod, ale bolí mě noha a jaksi se na ni teda neudržím…“ zasmál se pro změnu on… „nediv se, víš jak tě zmlátili…“ řekla jsem a pomohla mu teda dojít na záchod… počkala jsem na něj a pak jsem mu pomohla do kuchyně, ke stolu, kde jsem mu nohu, tedy konkrétně kotník, obvázala… „proč se o mě tak staráš Eliso, když jsem ani nedodržel něco, co jsem slíbil?“ zeptal se nesměle a radši odemne odvrátil zrak… „mlč a už se o tom nezmiňuj… sama nevím, ale nenechám tě zemřít…“ „víš, že i tak patřím stále k nim…“ věděla jsem to, ale po tom, co ho zmlátili jsem to nechápala… „Nialle…“ „Eliso, prosím… vím, že nedělám dobře, ale… nemůžu jinak…“ „dělej, jak myslíš…“ řekla jsem jen a odešla… „Eliso!“ volal za mnou ještě, ale jestli jedná takhle, tak už s ním nechci mít nic společného… Nialla jsem nechala ve svém plážovém domku a sama se vydala na kolej, ať se tam o sebe postará sám, kdyby si to rozmyslel, je tam Prey a ten pro mě když tak doletí… došla, dojela jsem a možná ještě něco, na kolej a jako první se vyvalila do postele a usnula… neprobudilo mě ani zběsilé klepání na dveře a ani soukromá ‘diskotéka‘ mojí spolubydlící Sheer… prospala jsem všechno a probudila jsem se až na druhou hodinu… nechtělo se mi tam… byl úkol a já ho neměla, ne já… ale Louis ho neměl… dostal by pětku… sice je to jen pětka, ale myslím, že mu na tom tak trochu záleží… otočila jsem se a chtěla spát dál, ale zarazila jsem se, když jsem mezi okenicemi viděla zavřené pírko orla… vstala jsem a došla k oknu… otevřela jsem a do pokoje vlétlo pírko i se vzkazem… vzkazem od Nialla… bylo mi jedno, že byla škola, že právě byla hodina a že Louisovi asi trochu záleží na tom, jestli přijdu… já se otočila a vydala se včerejší cestou zase zpět na pláž…
A je tady další díl než odjedu zase pryč.. :DD
dneska asi za půl hodiny odjíždím a budu tu zase až přes výkend, ale jelikož jedu na plánovaný sraz Directioners a další den máme oslavu, nevím jestli něco přidám, zatím příjemné čtení :)) a mám už předepsané další díly, zatím to je takové o ničem, ale nebojde, kolem asi 8 části se tam něco určite stane :DD
:Nia
