Pride /vmin/✔️

~ 7 ~

Pět minut před pátou byl Jimin hotový. Největší vztek už ho přešel, ale přisuzoval to faktu, že mu Taehyung nestál za zadkem. Přemýšlel, jaký trest od něj dostane a nakonec to vzdal. Rozhodně ale nepřijme jen tak něco.

Chvilku po páté se předák vrátil, opět s tím svým nepřístupným obličejem a začal s rukama za zády obcházet jeden záhon za druhým, přičemž se občas sklonil, aby odhrnul nějaký keřík a viděl pod něj. Jimin se nebál, že by práci odvedl špatně, však mu hospodyně řekla, že mu to jde. Jenže Taehyung byl asi jiného názoru. U šestého záhonu se zastavil, zhodnotil rychlým pohledem ty předchozí a přivřel na Jimina oči.

„Jestli jsi to chtěl odfláknout, abys to stihl, pak se ti to povedlo," řekl jakoby nic. Jimin se zamračil.

„Cože?" zavrčel nevěřícně. Druhý kluk se rozmáchl paží.

„Prostě jsi to odflákl!"

„Neodflákl!" křikl po něm tmavovlásek.

„Ale jo, odflákl. Pojď sem!" rozkázal Taehyung a sedl si na bobek k záhonu, kde předtím zrovna stál. Jimin přistoupil neochotně blíž a naklonil se nad něj, aby viděl, co předákovi vadí. Tae ukázal na docela malý výhonek nějakého plevele, který Jimin opravdu přehlédl, ale byl vážně maličký, těžko postřehnutelný.

„No a?" sykl Jimin. Kdo asi tomu idiotovi šlápl na kuří oko, že se rozhodl vozit po něm?

„Jak no a? Prostě ses málo snažil. Dneska po večeři a zítra dopoledne si to sem půjdeš zopakovat!" oznámil mu Taehyung nekompromisně a Jimin měl sto chutí do něj strčit, aby spadl na zadek.

„Zapomeň! Udělal jsem to dobře!" trval si na svém. „A už mám toho tvého komandování dost," dodal vztekle. Druhý mladík se postavil a dal si ruce v bok.

„Takže ty máš dost mého komandování? Tak to jsi ještě nic nezažil, milej zlatej!" upozornil ho s úšklebkem.

„Už se bojím," rýpl si Jimin a postavil se proti Taemu s rukama založenýma na prsou. „Kdyby Kimovi věděli, jak se ke mně chováš, určitě by se jim to nelíbilo!" zvedl vzdorovitě bradu.

„Takže půjdeš práskat? No jo, tohle bohatá princátka běžně dělají. Dělat rukama ti nevoní, ale pořád máš hubu plnou řečí..."

„Co kecáš? Udělal jsem všechno, cos po mně chtěl! A tímhle dneska končím, abys věděl!" dupl si Jimin, otočil se na patě a začal nasupeně pochodovat k brance.

„Tak to ne, kamaráde. Ještě tě čeká trest, a jak jsem řekl, po večeři to sem přijdeš vyplít znovu a tentokrát pořádně!" rozběhl se Taehyung za ním. Před brankou ho popadl za rameno a obrátil k sobě. „Rozuměls?!" zavrčel opravdu naštvaně. Jimina to ale neodradilo. Jen se mu ztratila předchozí dobrá nálada, jenže co už. Obviňovat ze špatně odvedené práce se tedy nenechá.

„Na trest ti seru. Jenom si tím něco dokazuješ, ubožáku. By mě zajímalo, kolik lidí přede mnou už tu bylo a uteklo. Kdo by chtěl taky pod tebou pracovat..."

„Řekl jsem ti, že se mnou takhle mluvit nebudeš!" zopakoval Taehyung již několikrát vyřčené upozornění.

„Jak myslíš? Třeba jdi do prdele?" ušklíbl se Jimin a hned na to mu na tváři přistála facka. A určitě nebyla tak mírná jako ta, co naposledy dostal od matky. Chytil si tvář a vytřeštil na Taehyunga oči.

„Tos přehnal!" zavrčel.

„Varoval jsem tě. A tentokrát ti to řeknu fakt naposledy. Ještě jednou se mnou budeš mluvit tímhle způsobem, tak to nebude jenom facka," zkrabatil předák obočí. „A teď si půjdeš odpykat svůj trest!" dodal nesmlouvavě. To by ovšem nebyl Jimin, kdyby něco takového pobral jen tak.