Pride /vmin/✔️

~ 28 ~

Jimin byl rád, že ho Taehyung neodstrčil, dlaně však spustil sám a zase se dal do chůze. Po několika metrech tichého kráčení ho něco napadlo. Pohnul paží k osobě, jež šla vedle něj, a prsty poslepu zašmátral v prostoru, kde by měla mít ty své. Když je konečně našel, vklouzl do prázdné dlaně a se zatajeným dechem čekal, co se bude dít. Pravda, Taehyung sebou lehce trhl, ale chůzi nepřerušil a Jiminovu ruku neodmítl. Vlastně ji jemně stiskl a tmavovlásek si všiml, že se nepatrně pousmál.

Po dalších několika krocích se vyšší mladík zastavil a k Jiminově velkému překvapení si přitáhl jeho ruku ke rtům. Se zavřenýma očima ji políbil a stiskl i ve druhé. Pak se náhle tmavovlásek ocitl v Taehyungově objetí, vnímaje jeho velké dlaně, jak ho hladí po zádech. Slyšel jeho zrychlený dech a cítil jej i na své hrudi. Paradoxně ho ale uklidňoval, i když mu měl naznačit, že Tae je v této pozici velmi neklidný. Jenže proč? Protože od držení za ruce a obětí je k dalšímu bodu sblížení už jen malý krůček, zvlášť pokud jedna strana o sblížení nestojí. Z absolutně absurdních důvodů.

„Chci tě políbit," zašeptal Tae do Jiminova ucha.

„Tak to prostě udělej," poradil mu tmavovlásek, uvnitř chvěje se radostí, že by se snad tento večer mohli konečně někam pohnout. Sám se od druhého mladíka odtáhl a nepatrně zaklonil hlavu, dávaje tak souhlas ke všemu, co s ním hodlá provádět. A doufal, že toho nebude málo.

Taehyung si jeho tvář nekonečně dlouho prohlížel. Bylo vidět, že ji studuje, znovu a znovu, snad celou věčnost to trvalo, než se k Jiminovi naklonil a letmo políbil jeho rty, pomalu překrývaje dlaněmi horké líce, jež poté začal hladit palci. Polibek neprohloubil, jen se dotýkal jeho rtů, jakoby je šimral pírkem.

„Nemůžu tě dostat z hlavy, Jiminie. Zblázním se z tebe..."

„Čekáš, že ti řeknu to samé? Ale neřeknu, protože jsem na tom ještě hůř," zakňučel tmavovlásek, touže po intenzivnějším doteku. Bylo nádherné, jak se ho Taehyung dotýká, jakoby se bál, že se rozpustí, pokud přitvrdí, ale to bylo přesně to, co Jimin potřeboval. Ne zacházení v rukavičkách, na které byl zvyklý kdysi. Ne zdrženlivost, či ostýchavost. Toužil po silném prožitku, který ho s Tae spojí tak, jak s nikým jiným být spojený nechtěl. A to jak duševně, tak fyzicky. Za pas si Taehyunga přitáhl na sebe a odvážil se jednou rukou sklouznout na jeho zadek. Zatnul do něj prsty, tlače se svým klínem na druhý. Polibek zesílil. Dotek lehký jako vánek se začal pomalu ale jistě měnit na vichr a ten pak na tajfun, jež pustošil Jiminova ústa ničivou silou, která mu nedovolila ani dýchat.

Ještě že kousek od nich stál ten starý dub. A ještě že Taehyung našel odvahu na něj Jimina s živočišnou dravostí přimáčknout. Tak moc se mu třásla kolena, potřeboval udržet stabilitu. Zodpovědný hlásek v hlavě mu našeptával jednoduché slůvko – nesmíš – protože Jimin pořád nebyl jeho manžel, ale úctyhodný věk stromu jakoby ho odrazoval od směšných podmínek, jež sám sobě stanovil.

Když jim došel dech, Tae se přesunul na mladíkův krk. Zlíbal každé místečko, chvěje se vzrušením z Jiminových nepředstíraných povzdechů. Nikdy nikoho nechtěl tolik vlastnit a chránit jako jeho. A v neposlední řadě opíchat, protože věděl, že to bude dokonalé. Od první chvíle si byl jistý svou volbou, ale jak se mu Jimin měnil před očima, a jak po něm otevřeně toužil, Taeho city stále sílily a zpevňovaly se. Vlastně už pevnější být ani nemohly.

A právě proto si Taehyung včas uvědomil, že není kam spěchat. Že chce tuhle výjimečnou chvíli s Jiminem udělat tak perfektní, jak jen to půjde. Jak pro sebe, tak především pro něj. Naposledy políbil citlivé místo za uchem a otřel se o něj nosem.