Povinnost ✔ (Sevius, Snucius Czech) - DOKONČENO

~2~

Věnováno Juditha_Gladys.

Drobná ruka s červeně nalakovanými nehty na rameni ho vytrhla z přemítání. Slabě sebou škubl a pohlédl vedle sebe s tázavým výrazem. Byl zmatený. Evidentně už neseděl v Tkalcovské ulici, nýbrž v útulném salónku Malfoy Manor. Že by usnul? To se mu zdálo nepravděpodobné, ještě bylo brzy. Plameny v krbu, které za jeho zády vesele praskaly na dubových polenech, jej musely natolik ukolébat, že si dovolil na malou chvíli povolit zeď z nitrobrany a ponořit se do vzpomínek, ze kterých ho vyrušila manželka.

„Luciusi," oslovila jej tiše, „bude se podávat večeře. Draco už čeká."

Neznatelně cukl koutky v jakémsi omluvném úsměvu. „Zamyslel jsem se." Unaveně si přejel dlaní po několikadenním strništi a natáhl se pro zdobenou hadí hůl, aby se s její pomocí mohl postavit.

Narcissa, s rukou stále položenou na jeho rameni, mu naznačila, aby zůstal sedět a se zády rovnými jako pravítko přijala místo vedle něj. „To děláš poslední dobou dost často."

„Všimla sis," konstatoval a pohlédl na své prsty, jež objímaly stříbrnou hadí hlavu s rozevřenou tlamou.

„Nejde si nevšimnout," upozornila ho jemně. „Kdybych netrvala na společné večeři, tak tě s Dracem ani nepotkáme."

Zarazil se. To byl vážně až tak nápadný? Narovnal se a pokusil se o drobný úsměv. Hned mu bylo jasné, že byl poměrně nucený a neupřímný a Narcissu tím neukonejší. „Vynasnažím se s vámi trávit více času. Potřeboval jsem jen –"

„Luciusi, já vím, že ti Severus chybí," pronesla chápavě, vzala jednu jeho ruku do své a stiskla ji.

Pomyslel si, že by se mu asi měl zrychlit tep a sevřít žaludek nervozitou. Místo toho zhrozeně zjišťoval, že se nic neděje. V nitru mu zůstala děsivá prázdnota a už mu bylo jedno, co si kdo pomyslí. Všechno se to zvrtlo tak, že už ani pro Denní věštec nebyl důležitý; nemusel se bát žádného skandálu, pokud se to všechno provalí. Přesto neměl chuť to okamžitě přiznat. Třeba to nemyslela tak, jak to pochopil. „Byl to dobrý přítel," opáčil bezvýrazně.

Narcissa se pochmurně usmála. „Samozřejmě. Všichni jsme tam přišli o nějakého dobrého přítele."

Do jeho pohledu se vkradlo překvapení. Ten důraz, který použila, mu rozběhl myšlenky na plné obrátky. Zdálo se mu to, nebo se mu právě přiznala, že měla milence tak jako on? Neměl v úmyslu se jí ptát a už vůbec jí nehodlal cokoliv vyčítat. Náhle však určité situace začaly dávat větší smysl. Vždy mu bylo divné, že za celou dobu neměla problém s tím, že s ní téměř nespal. Zapátral v paměti. Kolikrát to bylo do narození Draca? Jednou ročně, aby se neřeklo? A později už ani to ne. Jen letmé políbení na tvář nebo rty, ale de facto v sourozeneckém duchu.

Jistě, Narcissa byla až příliš dáma, než aby se snížila k tomu, aby po něm sex vyžadovala, něco takového by bylo hluboce pod její úroveň, ale nikdy ani nevysílala žádné signály, jimiž by dala touhu najevo. Tehdy se nad tím nepozastavoval, vyhovovalo mu to a nechtěl pátrat po důvodech. O rodinu se snažil postarat tak, jak nejlépe uměl. Až v Azkabanu, kde na něj útočili mozkomorové a nutili ho k přehrávání nejhorších vzpomínek pořád dokola, si konečně plně uvědomil, že byla jeho životní cesta vydlážděná jedním špatným rozhodnutím za druhým, kromě jediného. Kromě Severuse.

„Měli bychom jít, ať Draco zbytečně nečeká," zamumlal, snaže se vyhnout rozhovoru, ke kterému to celé směřovalo. Necítil se na něj připraven. Ještě ne.