Poznamenán osudem (Sterek Cz)

12. Změna

Hnědovlasá dívka právě dokončovala poslední utažení obvazu, který musela měnit, pro stále všechny, neznámému mladíkovi, když se o něco mladší hoch než byla ona začal probouzet.
Dva dny uběhly od nepříjemného rána, které potkalo ji a jejího mladšího pána. Dva dny u jeho postele seděl černovlasí princ, který se od něj nechtěl vzdálit ani na dva metry. Pomáhal Allison ze vším, co bylo třeba a nedbal na pichlavé pohledy svého strýce.
Bohužel před pár hodinami byl Derekovi doručen dopis, ve kterém stálo že se musí na rozkaz královny, co nejrychleji dostavit do svého rodného zámku. 

A proto teď u jeho postele stojí dívka, která se vše co umí, naučila od své babičky. Maže mu na zraněné rameno léčivou mast a po té ho pečlivě zavazuje, sráží mu horečky, které pomalu a jistě odstupují a modlí se, aby vše dobře dopadlo. Ještě není zcela v pořádku a proto se nesmí radovat dopředu.

Stiles pomalu rozlepí svá víčka od sebe. Očima zamžourá okolo sebe a snaží se rozpomenout, co se před pár dny stalo. V paměti má jen malé útržky, které nestačí k tomu, aby si vzpomněl na vše. Vybavuje si dva muže a nějakou dívku, ale nic víc. Možná, že jeho tělo bylo ještě příliš unavené na to, aby mohlo celou situaci vstřebat.
Jeho ohnivé oči se zastaví na dívce, která se na něj s úsměvem dívá. Na tváři jí úsměv vytváří roztomilé ďolíčky a na lících růžový nádech. Její kaštanové vlasy jí volně padají na ramena a ofina lehce spadá do očí. Ano, přesně tuhle dívku si pamatuje. 

„Jsem ráda, že jsi se probral. Už bylo na čase." promluví na něj najednou hnědovláska, která se k němu pomalu rozejde. Položí mu ruku na čelo, kde chvíli zůstane a po té ji ještě s větším úsměve sundá. „Zdá se, že ti teplota klesla. Pořád ale musíš zůstat v teple. Nechci, aby se již znovu opakovala ta raní událost. Je ti to jasné!" přikázala mu se zdviženým ukazováčkem.

Stiles na to jen rychle přikývne. Zdá se, že tato dívka nebude jen pěkná tvář, ale i někdo, kdo se bude umět postavit ke slovu a pevně si za ním stát.

„Teď, jestli je ti alespoň o něco líp, se můžeš jít vykoupat a já ti mezitím donesu snídani. Myslím, že máš po dvou dnech spánku, určitě hlad." Na to se Allison dostane okamžité odpovědi od hnědovláskova žaludku, v podobě hlasité zakručení. „No vidím, že mám pravdu. Tak já půjdu něco přichystat, a kdyby ses rozhodl opravdu vykoupat, tak koupelna je hned vedle tvého pokoje po pravé straně, ale dej pozor na obvaz." dopoví s úsměvem a rozejde se z pokoje pryč. 

Stiles párkrát nevěřícně zamrká a pomalu se posadí. Co se to děje? Jaktože se k němu tahle dívka chová tak mile? Ona se ho nebojí? V myšlenkách si nevědomky zajede rukou do vlasů. Když se však jeho prsty setkají s mastnými vlasy všechny dosavadní myšlenky jdou stranou. S nechutí prsty z vlasů vytáhne. Takhle to nemůže nechat. 

Pomalu ze sebe odkryje peřinu a položí své bosé nohy na kobereček. Opatrně se postaví a vůbec se nedivý, když ho poprvé nohy neunesou a on se znovu zřítí na měkkou postele.
Druhý pokus je již však úspěšný a on se tak pomalu rozejde k hnědým dveřím, které jsou zdobeny různými ornamenty. Ruku položí na zlatou kliku a pomalu ji stlačí. 

Ihned do něj udeří chlad z velké chodby. Na podlaze je položen rudý koberec, který dodává celému prostoru ještě větší rozměr. Po stranách jsou obrovské obloukové okna, které poskytují výhled na překrásnou krajinu, která Stilese naprosto uchvátí. Přistoupí blíže k jednomu oknu a začne se okouzleně rozhlížet. Snad všude, kde je možno vidět, se rozléhají lesy, které s končícím podzimem mají přímo dechberoucí barvy. Mísí se tu snad všechny odstíny oranžové, žluté i červené. 

Stiles by se nejraději na tuhle krásu díval hodiny, ale nemůže. Musí se rychle umýt a jít zpět do svého pokoje. A tak svůj zrak odvrátí a pozvolným krokem se vydá k pravým dveřím, které jsou podobné těm od jeho pokoje.